Ultrafialové „polární“ vidění: Takhle vypadá svět sobíma očima

28.07.2017 - Jaroslav Petr

Temnoty polární noci jsou plné nástrah. Sobi z nich dokážou vyváznout díky očím uzpůsobeným ke vnímání ultrafialového světla

Sob polární (Rangifer tarandus) -<p>Svět viděný v ultrafialovém světle je pro člověka nezvyklý, ale pro soba mnohem bezpečnější. Podle tohoto snímku si přibližně můžete představit, jak sobi vidí své okolí</p>
Sob polární (Rangifer tarandus) -

Svět viděný v ultrafialovém světle je pro člověka nezvyklý, ale pro soba mnohem bezpečnější. Podle tohoto snímku si přibližně můžete představit, jak sobi vidí své okolí


Reklama

Sluneční záření dopadající na zemský povrch má široký rozsah vlnových délek od ultrafialové až po infračervenou. Člověk a většina savců z něj vnímá jen poměrně úzký výsek – paprsky s vlnovou délkou od 390 do 770 nanometrů. Ultrafialové záření o kratších vlnových délkách ani infračervené záření, jehož vlnové délky jsou delší, nevidíme. V živočišné říši však najdeme tvory, kteří vidí i to, co nám zůstává skryto.

Ultrafialová polární tma

Mezinárodní tým vedený Glenem Jefferym z londýnské nemocnice Moorfields Eye prověřoval vlnové délky světla, které vnímají sobi. Zjistili, že tito obyvatelé polárních krajů vnímají světlo o vlnové délce kolem 330 nanometrů – tedy v oboru ultrafialového záření, které je pro většinu savců neviditelné.

Sobi žijí v extrémních podmínkách a dokonale se jim přizpůsobili. V oblastech nad polárním kruhem čelí v zimě permanentní tmě a v létě zase čtyřiadvacetihodinovému polárnímu dni. Sobi za těchto podmínek například vypínají biologické hodiny. Jejich aktivita se přestává řídit čtyřiadvacetihodinovým rytmem. Byla by to pro ně zbytečná komplikace.

TIP: Geny pigmentu a nadváhy aneb Poznatky ze života rybích chameleonů

Oko schopné vidět v ultrafialové části spektra je další sobí adaptací na drsné poměry Arktidy. V zimě tu vládne tma. Slunce buď vůbec nevychází, nebo vystupuje jen velmi nízko nad obzor. Všude je jen led a sníh. Chabé zbytky slunečního svitu jsou rozptýleny natolik, že se z nich oku živočichů nabízí především ultrafialové záření. Sníh odráží až 90 % veškerého ultrafialového záření. Co asi sob za těchto podmínek vidí?

Tmavá srst světlých vlků

Glen Jeffery a jeho spolupracovníci si vypomohli speciální kamerou, kterou snímali arktickou krajinu uprostřed polární noci. Ukázalo se, že některé povrchy ultrafialové záření velmi intenzivně pohlcují. Oku, které tyto vlnové délky vnímá, se takový povrch jeví jako tmavý či černý.

Sob vidí jako černý sníh potřísněný močí. To je pro něj životně důležitá informace, protože moč na sněhu prozrazuje přítomnost šelem nebo jiných sobů. To jsou pro soba nepřátelé či konkurenti. Oběma je dobré se vyhnout. Ultrafialové světlo pohlcují i lišejníky, jimiž se sobi živí. Díky tomu, že sob vidí lišejník i potmě, klesá významně riziko, že přehlédne životně důležitý zdroj potravy. Také zvířecí srst je v ultrafialovém světle černá a ostře kontrastuje s okolním sněhem. Polární vlci mívají velmi světlou srst a lidskému oku se zdají na sněhu dobře maskovaní. Sob je ale bez potíží vidí.

Objev sobího ultrafialového vidění postavil vědce před velký problém. Během polárního léta je sluneční svit velmi intenzivní. Oku, které jej pouští až na světločivné buňky sítnice, hrozí závažné poškození. Jak se sobi ochrání oči před negativními dopady ozáření ultrafialovým světlem, když si nemohou nasadit sluneční brýle s UV filtrem? Na to musí odpovědět další výzkum, jehož výsledky ze zcela pochopitelných důvodů zajímají i oční lékaře. Ti doufají, že najdou v sobím oku inspiraci pro ochranu lidského oka před škodami způsobenými ultrafialovým zářením a snad i pro léčbu následků takového ozáření oka pacientů.


Barvy květů a motýlích křídel

Chřestýši mají zvláštní orgán, který jim dovoluje vnímat infračervené záření. Vidí však hlavně pohyblivé cíle, čehož k ošálení hada využívají někteří sysli. V krajním ohrožení jim před nosem mávají zahřátou chlupatou oháňkou.

Někteří ptáci a některé druhy hmyzu vidí i v ultrafialovém spektru. Včely využívají tuto schopnost k vyhledávání květů. Rostliny jim to usnadňují tím, že mají v blízkosti zdrojů nektaru na květech „značky“ viditelné právě v ultrafialové oblasti spektra. Motýli vnímají v ultrafialovém záření identifikační vzory na křídlech příslušníků svého vlastního druhu. Podobně vidí „barvy“ peří v ultrafialovém záření i ptáci. Květy, motýlí křídla nebo ptačí peří, které jsou pro lidské oko celkem nenápadné, často v ultrafialovém oboru doslova září a hrají pestrými vzory.

Mezi savci je vnímání ultrafialového záření výjimkou. Patří k nim například jihoamerický netopýr glosofaga dlouhojazyčná (Glossophaga soricina), který se živí nektarem květů. Ten je sice barvoslepý, ale jeho oko vidí i ultrafialové záření.

  • Zdroj textu:

    Příroda 7-8/2011

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Útok na Pearl Harbor byl překvapivý úder japonského císařského námořnictva proti námořní základně Spojených států amerických v Pearl Harboru na Havajských ostrovech v neděli ráno 7. prosince 1941 (8. prosince v Japonsku).

Válka

Planeta obíhá kolem žhavého odhaleného jádra hvězdy podobné Slunci v malé vzdálenosti a její atmosféra je neustále rozrušována silným ultrafialovým zářením. Uvolněný plyn se formuje do disku kolem hvězdy a nakonec dopadá na povrch bílého trpaslíka.

Vesmír

Král ptáků přilétá 

Kategorie: Chování – ptáci
Autor: Audun Rikardsen, Norsko
Název: Přistání orla

Snímek z bezprostřední blízkosti mohl Nor Audun Rikardsen pořídit jen díky tomu, že nedaleko svého domu umístil na starou větev fotopast a naučil tam dravce sedat s využitím nastražené mršiny. Trvalo tři roky, než se mu podařilo zachytit dokonalý obraz. 

Zajímavosti

BolaWrap sváže člověka do vzdálenosti až 7,6 metru

Věda

Hadice na mořské houbě

Hadice (Ophiuroidea) patří mezi ostnokožce (Echinodermata). Tito mořští živočichové se živí detritem a nejčastěji mají velikost kolem tří centimetrů. Existují ovšem i druhy dorůstající až 60 cm. Sexuálně dospívají ve dvou letech života a dožívají se pěti let. Můžete na ně narazit ve všech mořích světa až do hloubek šesti kilometrů. Některé druhy dokáží tolerovat i brakickou vodu. Stejně jako příbuzné hvězdice mají úžasnou schopnost regenerace.

Příroda

Vilém II. Pruský (vpravo) měl k hraběti Eulenburgovi velmi blízký vztah.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907