Ultrajemné částice prachu v ovzduší zvyšují riziko rakoviny mozku

15.11.2019 - Stanislav Mihulka

Nanočástice znečištění ovzduší pronikají do mozku a mohou tak přispět k rozvoji obávaných nádorů

<p>Významným zdrojem ultrajemných částic je spalování – doprava, vytápění, průmyslová výroba, lesní požáry a výbuchy sopek.</p>

Významným zdrojem ultrajemných částic je spalování – doprava, vytápění, průmyslová výroba, lesní požáry a výbuchy sopek.


Reklama

Ultrajemné částice (PM0,1) jsou částečky v ovzduší, jejichž velikost je maximálně pár desítek nanometrů. Je to vlastně nanoprach, který vzniká lidskou činností, jako je například doprava, vytápění, výroba energie nebo průmyslová výroba, nebo také při přírodních procesech, jako jsou požáry či vulkanické erupce, případně při samovolné kondenzaci z plynů v atmosféře. Účinky ultrajemných částic na zdraví doposud nejsou příliš známé.

Neviditelné nebezpečí

Teď se ukazuje, že tohle nepatrné znečištění může vyvolat velmi závažná onemocnění. Kanadští vědci a lékaři nedávno zjistili, že ultrajemné částice z ovzduší zvyšují riziko rozvoje rakoviny mozku. Už dříve se vědělo, že tyto částice mohou pronikat do mozku. Teď se ale ukazuje, že to může mít zcela fatální důsledky.

Badatelé dospěli k těmto výsledkům studiem zdravotních záznamů 1,9 milionu Kanaďanů, které byly pořízené mezi lety 1991 a 2016, společně s údaji o znečištění ovzduší. Z těchto záznamů badatelé vyvodili, že zvýšení množství nanočástic prachu o 10 tisíc na kubický centimetr ovzduší, znamená jeden nový případ rakoviny mozku v rámci stotisícové populace. Rozdíl 10 tisíc jednotek PM0,1 je například tichá vs. rušná ulice.

TIP: Nejen zdraví: Znečištěné ovzduší škodí i naší inteligenci

Na první pohled nejde o velký nárůst, kanadští vědci ale věří, že jejich zjištění povzbudí vlády k efektivnějšímu řešení problému znečištěného ovzduší především ve velkých městech. Podle předchozích studií může v celosvětovém měřítku špinavý vzduch zhruba za 4,2 až 4,5 milionu předčasných úmrtí ročně.

  • Zdroj textu:

    IFL Science

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sněhová pokrývka dosahovala v Sovětském svazu ještě v listopadu 1941 pouhých 20 centimetrů, mnohem větší problémy dělaly německým vojákům vydatné deště.

Válka

Létavka šíronohá (Rhacophorus reinwardtii) se vyskytuje v jižní části Malajského poloostrova, na Sumatře, Jávě a Borneu. Byla zaznamenána zejména v oblastech primárního a sekundárního deštného pralesa. Žije v korunách stromů a při rozmnožování vytváří hnízdo nad vodními nádržemi a potoky. Mimo toto období dospělí jedinci pravděpodobně tráví většinu svého života v hořejších částech lesních pater. Mezi prsty předních i zadních končetin má létavka blány, které jí pomáhají částečně plachtit. Při skoku ze stromu tak dokáže doletět na vzdálenost desíti až patnácti metrů. Samečci jsou velcí zhruba 4–5 cm, samičky asi 5,5–8 cm.

Příroda

Neobvykle chladné a vlhké počasí na počátku 20. století bylo nakonec horší, než všechny nové zbraně, včetně kulometů, tanků nebo bojových plynů.

Věda

Nádvoří univerzity v Córdobě stále dokládá někdejší vliv jezuitů na vzdělání, náboženství i kulturu.

Zajímavosti

V loňském roce získala Daisy ocenění Young Achiever for Arts, udělované výjimečným mladým lidem z hrabství Yorkshire.

Revue

Syrtis Major připomíná svým klínovitým tvarem černý kontinent vzhůru nohama.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907