Umělá inteligence přispěla k objevu dávno ztraceného Chvalozpěvu na Babylon
Odborníkům a umělé inteligenci se podařilo sestavit a přeložit kompletní text Chvalozpěvu na Babylon – více než dva tisíce let starou báseň, která oslavuje legendární starověké město, jeho obyvatele i životodárnou sílu Eufratu.
Luštění klínopisných textů z Mezopotámie je velmi náročné, nemluvě o jejich sestavování z dochovaných úlomků klínopisných tabulek. Enrique Jiménez z Institutu asyriologie Mnichovské univerzity a Anmar Fadhil z Bagdádské univerzity využili při své práci pomoci umělé inteligence na platformě Electronic Babylonian Literature.
Díky tomu se jim povedlo v dříve nemyslitelném čase objevit a kompletně sestavit dávno ztracený Chvalozpěv na Babylon, báseň o 250 řádcích, která oslavuje legendární starověké město v jeho velikosti. Jak uvádí Jiménez, s umělou inteligencí vystopovali zhruba 20 klínopisných textů, které obsahovaly části této básně, což by dříve trvalo celá desetiletí mravenčí práce. Podrobnosti objevu ztraceného Chvalozpěvu na Babylon uveřejnil odborný časopis Iraq.
Populární chalozpěv dávné Mezopotámie
Ruiny Babylonu se nacházejí v dnešním Iráku, asi 85 kilometrů jižně od Bagdádu. Samotný text pochází z počátku prvního tisíciletí před naším letopočtem a ve své době byl zřejmě velmi populární, což dokládá velký počet kopií, jejichž části se zachovaly.
„Hymnus opisovaly děti ve školách, patrně jako součást výuky psaní. Je pozoruhodné, že tak rozšířený text zůstal až do dnešní doby neznámý,“ prozradil Jiménez. Objev textu představuje významný úspěch v rámci úsilí o digitalizaci a záchranu klínopisných textů, které jsou cenným zdrojem informací o dávné Mezopotámii.
Chvalozpěv na Babylon oslavuje monumentální architekturu města, soudržnost jeho obyvatel, zdvořilost k cizincům i životodárnou sílu řeky Eufrat. Nesmírnou hodnotu mají pasáže o přírodních jevech, jakých se jinak v mezopotámské literatuře zachovalo jen velice málo. Ještě více unikátní jsou zmínky o ženách Babylónu a jejich roli v náboženských obřadech.
