Upíři v Čechách: Také v české kotlině řádily v minulosti krvelačné stvůry

18.02.2021 - Jitka Tláskalová

Málokteré mytické stvoření v nás budí tolik hrůzy jako upír, který se neslyšně plíží nocí, aby si pochutnal na lidské krvi. Neméně se vampýrů báli i naši středověcí předkové, a proto se jim snažili co nejlépe bránit. Co když ale měl jejich strach i nějaký reálný základ?

<p>Přes osm století stará kostra nesoucí známky protiupírských opatření, především v podobě probití hrudního koše.</p>

Přes osm století stará kostra nesoucí známky protiupírských opatření, především v podobě probití hrudního koše.


Reklama

Podle křesťanské věrouky přijde Ježíš při svém druhém příchodu vzkřísit mrtvé, kteří povstanou v podobě, jakou měli ve třiatřicátém roce svého života. Právě proto byla pro naše předky tak děsivá smrt upálením, která již nenechávala nic, co by mohl Spasitel znovu probudit.

Povolaný ďáblem

Ještě děsivější však byla představa mrtvých, kteří se do života vrací nikoli působením boží lásky, ale kvůli zlým a ďábelským silám. Těmto nebožtíkům se říkalo revenanti z latinského revenire, tedy jít zpátky. Jejich opětovnému návratu mezi živé pak měla zabránit široká škála preventivních opatření. Nebožtíka bylo především nutné řádně zmást. Staří Slované jej proto vynášeli otvorem, který poté zacelili, zatímco později se již spokojili jen s vynášením nohama napřed, které v podstatě přečkalo i do dnešní doby. Obojí však slouží stejnému účelu. Mrtvý má zkrátka ztratit orientaci!

Zesnulého bylo rovněž třeba řádně ohlídat pro případ, že by se znovu probudil. K tomu sloužily některé zdánlivě jednoznačně křesťanské rituály, jako třeba noční bdění. Někdy ovšem veškerá opatrnost nestačila a nebožtík přesto začal škodit. V takovém případě bylo nutné přistoupit k drastickým opatřením, jejichž němými svědky jsou zohavené kostry s uťatými hlavami či cihlami mezi zuby.

Nebezpeční nebožtíci

K zásadním „upířím“ pohřebištím patří například Suchý vrch v Lahovicích u Prahy. Zde bylo odkryto přes 400 hrobů z 9. až 11. století, z nichž dva byly označeny za jednoznačně vampýrské. V hrobové jámě označované číslem 14/55 se nacházely ostatky na svou dobu neobvykle vysokého a mohutného pětačtyřicetiletého muže. Nebožtík měl na kotnících, hlavě a kolenou položené kameny, aby nemohl utéci z hrobu. Na cestu na onen svět nebyl vybaven žádnými milodary, u levého kolene mu však ležel kus zvířecí lebky. 

V roce 1999 narazili archeologové na hřbitově u chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Žatci na hroby ze 13. století. Mezi mrtvými se však nacházela i žena, které po smrti přibili nohu hřebem k rakvi, aby z ní již nemohla vylézat. V Modřicích na Moravě byl zase nalezen hrob muže z 9. století, nad nímž byla vztyčena stříška zatížená kameny a keramikou. Mrtvý tak byl uvězněný v malém dutém prostoru, kde se nemohl narovnat.

Obrovské množství vampýrských hrobů pak pochází z lokality Na Valách ve Starém městě. Nad nimi byly zapalovány ohně, protože čistý živel měl pomoci proti silám zla. V mnoha hrobech pak byla nebožtíkům zacpána ústa nebo měli ruce a nohy zatížené kameny. Stejně upravené byly dokonce i hroby čtyřletého a pětiletého dítěte.

Nejzajímavější však je rov označený jako 1/97 a nalezený v dnešní ulici V. Hrubého. Právě zde a tedy na samém okraji tehdejšího hřbitova byl nalezen muž spoutaný masivními okovy. Podobná pouta byla v pravém smyslu slova luxusním zbožím a při pohřbu otroka či zločince by byla určitě sejmuta. Pravděpodobně tedy měla sloužit k tomu, aby nebožtíkovi zabránila v pohybu.

Podobných hrobů byla na našem území celá řada. Při jejich vyhodnocování je však potřeba krajní opatrnost, protože i nejznámější upíři z Čelákovic dnes byli určeni jako popravení zločinci, kterým se po smrti dostalo nepietního zacházení. Podobné vysvětlení pak vědci nabízí u většího množství vampýrských hrobů.

Krev jako z hrnce

Krvesajné řadění překvapivě podrobně popisují i písemné prameny. Nejzajímavější je popis z pera opata Jana Neplacha (1322–1371), který hovoří o událostech, jež se navíc udály za jeho života. K roku 1334 totiž poznamenává: „Jakási žena v Levíně zemřela a byla pohřbena. Po pohřbu však vstala, zardousila mnoho lidí a nad každým z nich tančila. A když byla probodnuta, vytékala z ní krev jako z živého tvora.“

To však byl pouhý začátek. O dva roky později došlo u Kadaně k následujícím událostem: „(…) ve vsi řečené Blov zemřel jakýsi pastýř jménem Myslata. Ten každou noc vstával, obcházel všechny vesnice v okolí, strašil lidi, vraždil a mluvil. A když ho probodli kůlem, řekl: ‚Velice mi uškodili, neboť mi dali hůl, abych se bránil před psy‘, a když ho vykopávali, protože musel být spálen, nadmul se jako býk a hrozně řval. A když ho pokládali na oheň, kdosi popadl hůl, bodl do něho a hned se vyřinula krev jako z hrnce. Nadto, když už byl vykopán a položen na vůz, spojil nohy k sobě, jako by byl živý. Když byl spálen, všechno zlo se uklidnilo.“

Konečně vysvětlení?

Oběma případy se podrobně zabývala historička Kamila Svobodová. Ta uvádí, že popsané případy jsou samozřejmě především plodem zjitřené fantazie. Té však možná do značné míry napomohlo působení elementu mnohem přízemnějšího, a totiž sněti plynaté.

TIP: Polští archeologové objevili středověké upírské pohřebiště

Činnost dané bakterie totiž vede k rychle probíhající infekci měkkých tkání vyvolané takzvanými histotoxickými druhy klostridií, které se vyskytují ve střevním traktu člověka i zvířat a dokonce i v půdě. Právě jejich působením pak tělo zůstává bez zřetelné újmy, zevnitř se však mění na rudou kapalinu a metan. V případě narušení, například probití kůlem, dojde k prudkému úniku plynu. Ten může způsobit i zvukové efekty a vztyčení nebožtíka. V místě rány pak dochází k úniku rudé tekutiny, která bývá mylně zaměněna s čerstvou lidskou krví. Zdá se tedy, že středověká víra ve vampýry nepatří pouze do světa fantazie, ale je v ní pověstné zrnko pravdy.

Víte, že?

Za zrodem nejznámějšího upíra, hraběte Drákuly, stojí irský spisovatel Bram Stoker. Ten byl v dětství sužován dodnes neznámou nemocí, která ho dlouho poutala na lůžko. Pocity bezradnosti a vydání napospas pak pronikly i do jeho nejslavnějšího díla. Podobné pocity však trápily i naše středověké předky, kteří noc vnímali jako „tu špatnou“ část dne a spánek považovali za stav blízký smrti. I proto bylo nutné u ukolébavek přesně respektovat danou formu, protože jinak by bylo možné ukolébat nikoli ke spánku, ale k smrti.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Za trochu lásky soudní proces zničil Oscaru Wildovi život, vztah, čest i pověst. Vypočítavý mladík poznal, kolik může ze zoufalého básníka vymáčknout. Pak jej neváhal odvrhnout.

Historie

Miliardy vyhozených roušek nikdo nerecykluje. Končí tak coby odpad i v řekách a oceánech.

Zajímavosti
Reklama
Věda

Skupině žoldnéřů zatčených v Harare velel Simon Mann (uprostřed), bývalý důstojník SAS a spoluzakladatel firem Exexutive Outcomes a Sandline International.

Válka

Čínská jednička: Dlouhý pochod 5

Nejvýkonnější nosná raketa lidové republiky je v provozu od letošního roku. Na výšku měří 62 m, její hmotnost dosahuje 880 tun. Středový stupeň má průměr 5 m a lze k němu připojit až čtyři boční, o průměru 3,35 m. Centrální stupeň pohání nejsilnější čínský kryogenní raketový motor YF-77, jako pohonné hmoty slouží kapalný vodík a kyslík. Dlouhý pochod 5 (Čchang-čeng 5, CZ-5) se svými parametry téměř vyrovná americké Deltě IV Heavy: Na nízkou oběžnou dráhu dopraví i 25 tun nákladu. Uplatnění najde například při vynášení lunárních či planetárních sond a při výstavbě nové čínské vesmírné stanice. (foto: CNSA, CC0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907