3D tiskárna společnosti Titomic tiskne titanovým prachem nadzvukovou rychlostí
Australská společnost Titomic představila veřejnosti zařízení, o němž sebevědomě prohlašuje, že jde o největší 3D tiskárnu kovu světa. Obří 3D tiskárna se stala součástí plně automatizovaného zařízení společnosti Titomic v Melbourne. Podobné tiskárny by se v budoucnu mohly uplatnit v automatizovaných továrnách pro letecký, kosmický, vojenský, námořní, automobilový i jiný průmysl.
Rekordní 3D tiskárna kovu, na jejímž vývoji se podílela i australská federální výzkumná agentura CSIRO, má pracovní prostor o délce 9 metrů, šířce 3 metry a výšce 1,5 metru. Proces tisku ale ve skutečnosti není omezený jen na tuto oblast, takže nová tiskárna může vytisknout ještě větší kovové objekty.
TIP: Milovníci trojrozměrného tisku slaví průlom v technologii 3D tištěné keramiky
Tiskárna tiskne ve vrstvách, jako je to u 3D tiskáren obvyklé. Nespoléhá se ale na spékání kovového prášku za vysokých teplot. Používá proces Titomic Kinetic Fusion, který zahrnuje robotickou paži chrlící prášek z titanu nadzvukovou rychlostí. Při rychlostech kolem 1 kilometru za sekundu, což odpovídá zhruba rychlosti Mach 3, se částice titanového prachu při srážce mechanicky spojí. Zařízení může tisknout i s jinými druhy kovů, ale kvůli příznivým vlastnostem a ceně materiálu se orientuje právě na titan.
Titomic, SBS News
HistorieKarikatura zachycující cara Mikuláše II. a Theodora Roosevelta, který apeluje ve věci krutého zacházení s ruskými Židy. (ilustrace: Wikimedia Commons, Emil Flohri, CC0)
PřírodaSkalňák andský je národním ptákem Peru. Tok je pro samce tohoto druhu tak náročný, že se nijak nepodílí na výchově potomstva. Všechnu energii totiž spotřebují na získání partnerky. (foto: Wikimedia Commons, Ricardo Sánchez, CC BY 2.0)
ZajímavostiProkletí smrti
žena z Lemb | Royal Scottish Museum
Ačkoliv tzv. žena z Lemb vznikla již okolo roku 3500 př. n. l., archeologové ji objevili až v roce 1878 na Kypru. Podle legendy skončila každá rodina, která ji vlastnila, rozervána smrtí. Rod prvních majitelů zcela vymřel po šesti letech od získání sošky. Poté skulpturu koupil Ivor Menucci – a jeho příbuzné postihla zkáza za pouhé čtyři roky. Když si pak smrt začala přicházet i pro další vlastníky, padlo moudré rozhodnutí svěřit artefakt do sbírek Royal Scottish Museum. (foto: Wikimedia Commons, Héctor Ochoa, CC BY-SA 4.0)