V boji proti pytlákům by mohla významně pomoci umělá inteligence

18.07.2021 - Barbora Jelínková

V savanách, stepích a deštných pralesech neustále probíhá tichý boj mezi ochránci zvířat a pytláky. Druzí jmenovaní měli dosud navrch, nyní se však situace zvolna obrací: Proti nelegálním lovcům se totiž staví umělá inteligence

<p>Pytláctví žene vpřed nejen touha po trofejích, ale také rituální a náboženská hodnota částí těl některých živočichů.</p>

Pytláctví žene vpřed nejen touha po trofejích, ale také rituální a náboženská hodnota částí těl některých živočichů.


Reklama

Člověk dnes představuje největšího predátora živočišné říše: Světový fond na ochranu přírody (WWF) uvádí, že od roku 1970 se stavy divoké zvěře vlivem lidské činnosti snížily zhruba o 60 %. Alarmující statistika se týká především velkých savců, například tygrů, kterých žilo před sto lety v jihovýchodní Asii na sto tisíc – a momentálně jich zoologové evidují méně než čtyři tisíce. Populace nosorožců poklesla za stejnou dobu desetinásobně a lépe na tom nejsou ani sloni (viz Záchrana afrických slonů).

Příčin úbytku existuje hned několik, nicméně nejdrastičtěji se projevují zásahy v podobě odlesňování, těžby, výstavby měst či přeměňování půdy na zemědělskou. Samostatnou kapitolu pak tvoří pytláctví: Snaha alespoň částečně omezit nezákonný lov v rezervacích je přitom takřka beznadějná. Ochránci totiž nikdy nevědí, kde pytláci zaútočí, a tak jim nezbývá než spoléhat na náhodu a hledat nastražené nelegální pasti. 

Tlapky proti pytlákům

Situaci by však mohly změnit moderní technologie zaměřené na mapování pohybu lovců a hlavně na předpovídání jejich dalších cílů. Vědci z Harvard University vyvíjejí systém nazvaný Protection Assistant for Wildlife Security – neboli PAWS, což lze přeložit jako „tlapky“ – který dokáže analyzovat data z dlouhodobého monitorování aktivity pytláků. 

Tým profesora Milinda Tambeho, jenž se na projektu podílí, vyzkoušel novinku poprvé roku 2014 v ugandském národním parku Královny Alžběty, kde na plochu 2 000 km² dohlíží pouhá stovka strážců. „Tlapky“ si území rozdělily na síť čtverců o straně 1 km a na základě předchozího mapování nastražených pastí i počtu chycených zvířat přiřadily ke každému z nich konkrétní rizikové faktory. Následně technologie navrhla oblasti, na něž by se měli strážci zaměřit. Systém však musí neustále zohledňovat nová data, neboť pytláci se pochopitelně umějí přizpůsobit a navíc se jejich aktivita mění v závislosti na ročním období. 

Vyhráno ještě není

Po prvním testování byli vědci spokojeni: V místech, kde technologie PAWS předpovídala zvýšenou frekvenci pastí, jich strážci skutečně nacházeli větší množství. A naopak tam, kde podle umělé inteligence hrozilo nižší riziko, lovci zpravidla tolik neútočili

K dokonalosti má ovšem novinka daleko. Dovede sice s určitou mírou pravděpodobnosti předvídat, na jakou oblast se pytláci zaměří, neodpoví však na otázku, co je do konkrétní lokality přivedlo. Samotné nalezení pasti navíc neumožňuje zjistit, jak dlouho se na místě nacházela. A v neposlední řadě se ilegální lovci zdokonalují ve skrývání nástrah, takže ani po nasměrování do vybrané části parku se strážci nemusejí vrátit z úspěšné výpravy. 

Slibná asijská mise

V roce 2018 instaloval profesor Tambe nový systém ve spolupráci s WWF na východě Kambodže v přírodní rezervaci Srepok, jež proslula coby domov řady ohrožených savců – mimo jiné slonů indických, šimpanzů bonobo či levhartů obláčkových. V minulosti tam žili i tygři, ale poslední byl spatřen v roce 2007. Zmíněné šelmy by se měly do rezervace časem pozvolna vracet, bylo by ovšem krátkozraké spustit program jejich znovuzavádění dřív, než se situace s pytláctvím v regionu zlepší. A právě s tím by mohly Tlapky pomoct.

TIP: Výnosný boj s pytláky: Turistický ruch pomáhá chránit divoká zvířata v Africe

Bez jejich přispění dovedli tamní strážci odhalit pouhých 10 % nastražených pastí, zatímco s využitím umělé inteligence jich už během prvního měsíce našli pětkrát víc. Kromě toho systém pomohl s identifikací pytláků, neboť si začal všímat rozdílných technik, jež používají ilegální lovci z Vietnamu a třeba místní Kambodžané. Povzbuzeni prvotními úspěchy nyní vědci plánují zavést Tlapky do dalších ohrožených oblastí planety: Mají vytipováno na 600 míst, kde by mohla umělá inteligence v boji proti pytláctví znamenat tolik potřebný posun. 

Miliardové trofeje

Hlavní důvod masivního rozšíření pytláctví tkví v penězích. Černý trh s produkty, které mají v mnoha koutech světa náboženskou či rituální hodnotu a jimž se mylně připisují léčivé účinky, pohltí podle OSN v přepočtu 220 miliard korun ročně. Například kilogram surových sloních klů má hodnotu bezmála 45 tisíc korun a kilo šupinaté kůže luskounů, jež se mele na „léčivý“ prášek, vyjde ještě o 20 tisíc korun dráž. Vůbec nejvzácnější jsou ovšem rohy nosorožců: Za jediný kus o hmotnosti přibližně 3,5 kg se platí až osm milionů korun. 


Záchrana afrických slonů

Zoologové byli dlouho přesvědčeni, že existují pouze dva žjící sloní druhy – indický a africký. Nedávná genetická analýza však odhalila, že slon africký pralesní, považovaný dříve za „pouhý“ poddruh, představuje samostatnou druhovou skupinu. Sloni afričtí a pralesní se začali vyvíjet samostatně zřejmě už před 2,5 miliony let a dělí je podobná genetická propast jako lvy a tygry. Na černém kontinentu přežívá zhruba posledních 400 tisíc chobotnatců a znalost specifických vlastností jednotlivých (pod)druhů by mohla výrazně pomoct při opětovném navýšení jejich stavů.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907