Válečník s dlouhým životem: Legendární stíhačka MiG-19 (3)

19.03.2019 - Marek Brzkovský

Stíhačka MiG-19 vznikla hluboko v 50. letech v konstrukční kanceláři Mikojan–Gurevič. Svou koncepcí poněkud vybočovala z řady svých předchůdců i následovníků a osvědčila se v mnoha konfliktech studené války. Její poslední čínské verze dolétaly zcela nedávno

<p>Egyptští letci a mechanici zkoumají jednu z kopií slavného MiGu-19</p>

Egyptští letci a mechanici zkoumají jednu z kopií slavného MiGu-19


Reklama

Koncem 50. let poskytla Moskva Pekingu několik vzorových MiGů-19 a podklady pro jejich výrobu. V březnu 1958 začaly práce na sériové výrobě a už 17. prosince téhož roku se od vzletové dráhy odlepil první stroj. Plán výroby se v letech 1959 a 1960 dařilo plnit a překonávat, mělo to však jednu vážnou chybu. Letouny vyráběné nedostatečně kvalifikovaným personálem trpěly nízkou kvalitou zpracování a už jejich zalétávání skončilo několika haváriemi. Čínské vzdušné síly je tedy nemohly převzít a nakonec musel výrobní program začít příští rok pod dohledem Sovětů úplně od začátku.

Velmi pečlivě se stavěly nové prototypy a teprve v prosinci 1963 vzlétl první sériový Šen-jang Jian-6. Ten konečně dosahoval kvality svého sovětského vzoru a od verze S se lišil prakticky jen kanony ráže 23 mm. V průběhu 60. let následovaly další série Jian-6A odpovídající sovětské verzi P a Jian-6B, který se shodoval s verzí PM. V SSSR se nikdy nevyráběla cvičná devatenáctka, v Číně však po ní existovala taková poptávka, že se do výroby dostala i dvoumístná varianta Jianjio-6. Čínské devatenáctky se dostaly několikrát i do boje a 20. září 1965 sestřelily americký F-104 Starfighter. Jeho pilot se musel katapultovat a padl do zajetí. O dva roky později dvanáct strojů J-6 svedlo souboj s tchajwanskými starfightery a při jedné ztrátě jeden poslaly do moře. 

Čínské varianty v boji 

Stíhací jiany se dařilo ve velkých počtech i vyvážet. Už v září 1965 po válce s Indií jich Pákistán objednal několik desítek a nakonec jich v zemi létalo na 260. Dostaly britské přístrojové vybavení, vystřelovací sedačky Martin-Baker a mohly nést dvě protiletadlové řízené střely Sidewinder nebo jejich čínské bezlicenční kopie. Když roku 1971 vypukla druhá válka s Indií, tvořily páteř pakistánského stíhacího letectva a létaly u tří perutí. Účastnily se mnoha bojů včetně operace Čingischán – útoku na 11 indických letišť večer 3. prosince 1971. Ta ale udeřila převážně do prázdna, neboť Indové měli většinu letounů ukrytých v podzemních hangárech.

Konflikt trval jen do 16. prosince 1971 a mnoho informací o konkrétních soubojích za účasti jianů není známo. Udává se, že si během něj připsali asi šest sestřelů včetně nejméně jednoho indického MiGu-21. Devatenáctky v této zemi létaly více než 35 let a poslední kusy pákistánské letectvo slavnostně vyřadilo až 27. března 2002.

Vietnamská kariéra

Mezi lety 1968–1969 nakoupil severní Vietnam v Číně celkem 56 kusů Jianů-6 a v dubnu 1969 je dostal 925. stíhací pluk. V té době ale boje na obloze na nějakou dobu utichly, a tak se do akce dostaly až po začátku operace Linebacker v květnu 1972. Během té se střetávaly hlavně s rychlejšími F-4 Phantom II a 8.–23. května jich sedm sestřelily. Zaplatily za to ztrátou deseti strojů – i když američtí stíhači nárokovali celkem 35 devatenáctek. Podle vzpomínek mnoha veteránů z nich měli respekt, neboť mohly odpalovat řízené střely R-3 na velkou vzdálenost a zároveň pálit z kanonů z blízka.

Byly také mnohem obratnější než americké Phantomy II. Výroba Jianů-6 běžela až do roku 1984 a dvoumístných variant ještě o dva roky déle, jde tedy o nejdéle vyráběný bojový letoun v historii. Celá čínská produkce řady J-6 se odhaduje na 4 500 kusů. Přes počáteční potíže se zvýšila spolehlivost stroje, který tvořil základ leteckých sil mnoho desetiletí. Řada z nich později skončila v zemích třetího světa a Čína neměla nejmenší problém dodávat je i do zemí, na které zbytek světa uvalil zbrojní embarga. Létal proto také v Bangladéši, Iráku, Íránu, KLDR, Tanzanii nebo Zambii.

Bitevník pro chudé 

Už v létě 1958 se v továrně v Nančangu začalo pracovat na stíhací bombardovací a bitevní variantě vycházející z MiG-19. Křídla a ocasní plochy zůstaly bez podstatnějších změn, konstrukční tým však zásadně přepracoval trup. Příď měla špičatý aerodynamický kryt, dvojici postranních lapačů vzduchu a modifikovaný překryt pilotní kabiny plynule přecházející do trupu. Toto řešení uvolnilo příď trupu pro palubní radiolokátor a avionické vybavení. Navíc zlepšilo velmi omezený výhled z pilotní kabiny směrem dolů, což je pro bitevní stroje zásadní.

Trup také ukrýval pumovnici, která se však neosvědčila a u sériových strojů se užívala pro další palivové nádrže. Výzbroj tvořila dvojice kanonů ráže 23mm, raketnice pro neřízené střely a pumy do celkové váhy dvou tun. Na vnější křídelní závěsníky šlo zavěsit řízené střely Sidewinder či jejich čínské kopie a letoun případně mohl nést i atomovou pumu o síle do 20 kilotun. Vývoj se ale komplikoval a v době „velkého skoku“ došlo i k rozpuštění celého třísetčlenného konstrukčního týmu. V roce 1963 byl ale program obnoven a 4. června 1965 vzlétl první prototyp.

Sériová produkce Nančangu Q-5 se rozběhla až koncem roku 1969. Výroba dala stovky kusů a od února 1983 začalo stroje odebírat i pákistánské letectvo. Vývoj Q-5 pokračoval v 80. letech k verzím s francouzským a italským elektronickým vybavením. Jejich výrobě však zabránilo embargo uvalené na Čínu po masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Sériová produkce řady Q-5 defi nitivně skončila až v roce 2002, přičemž ve velkých počtech v Číně stále létají. Podařilo se je rovněž prodat do řady zemí, které měly často problém opatřovat si zbraně jinde. Dosud létají v Barmě, KLDR, Súdánu, Pákistánu a v Bangladéši. 

  • Zdroj textu:

    Zbraně

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lebka muže z Bockstenu a jeho pravděpodobná podoba.

Historie

Čolpon-Ata se nachází téměř uprostřed severního břehu jezera a nabízí úžasné výhledy i pěkné pláže.

Cestování
Věda

Curiosity, vlastnoruční selfie

Vesmír

Elektronické tetování se dvěma senzory

Věda

Lékaři kontrolují zdravotní stav dvou odvedenců, povinná služba vzbudila na ostrovech vlnu nevole

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907