Jeden z nejstarších příslušníků druhu Homo sapiens dostal tvář. Vědci ji rekonstruovali z 315 000 let starých fosilií

V šedesátých letech minulého století narazili archeologové na marockém nalezišti Jebel Irhoud na fosilie, které už na první pohled vykazovaly nápadně lidské rysy. Mezi prvními objevy byla i lebka označená jako Irhoud 1. Tehdejší vědci však její skutečný význam ještě netušili. Stáří nálezů odhadovali přibližně na 40 000 let a lebku považovali za pozůstatek neandertálce, který žil v Africe.

O více než půl století později se ukázalo, že všechno bylo jinak. Nové datování publikované v roce 2017 posunulo stáří fosilií až k hranici 315 000 let. A především se ukázalo, že nejde o africké neandertálce. Jebel Irhoud ukrýval jedny z nejstarších známých pozůstatků našeho vlastního druhu, Homo sapiens.

Jak ale tito lidé skutečně vypadali? Na tuto otázku se nyní pokusil odpovědět tým kolem brazilského specialisty na digitální rekonstrukce Cicera Moraese ze společnosti Ortogonline Treinamento em Desenvolvimento Profissional e Consultoria. Moraes se mimo jiné podílel na rekonstrukcích českých historických osobností. Tentokrát se jeho pozornost obrátila o stovky tisíc let zpět – k jedněm z nejstarších příslušníků našeho druhu.

Obličej z kostí starých 315 000 let

Výzkumníci nejprve vytvořili trojrozměrný model lebky Irhoud 1. Původní fosilie bohužel není kompletní a badatelé se tak nemohli spolehnout pouze na jediný nález. K hlavnímu fragmentu lebky proto přidali informace z fragmentů čelistí a zubů dalších jedinců, kteří byli objeveni ve stejné archeologické vrstvě.

Výsledkem byl digitální model, který poskytl základ pro další krok – rekonstrukci obličeje. Moraesův tým využil 3D snímek moderní lidské lebky získaný pomocí výpočetní tomografie a postupně jej digitálně upravoval tak, aby co nejlépe odpovídal tvaru rekonstruované fosilní lebky. Na kostní základ pak badatelé přidali měkké tkáně: svaly, tukovou vrstvu a nakonec kůži.

Z abstraktního souboru zkamenělých kostí tak postupně vznikla tvář, kterou si lze mnohem snáze představit jako tvář skutečného člověka. Digitální rekonstrukce jí navíc dodává vlasy, vousy, odstín pokožky a realistické osvětlení. Výslednou rekonstrukci zveřejnil odborný časopis Heritage.

Jak vypadal jeden z našich nejstarších předků?

Fosilie z Jebel Irhoud patří k nejvýznamnějším nálezům v historii výzkumu lidské evoluce. Ukazují totiž, že Homo sapiens měl některé ze svých charakteristických znaků už před více než 300 000 lety. Zároveň ale jeho lebka ještě nevypadala úplně stejně jako lebka dnešního člověka.

Právě proto je rekonstrukce zajímavá nejen jako vizuální představa dávného člověka, ale také jako připomínka toho, že evoluce našeho druhu nebyla jednoduchým přechodem od „primitivního“ člověka k dnešní podobě. Anatomie Homo sapiens se formovala postupně a jednotlivé znaky se objevovaly v různých dobách a v různých populacích.

Je však důležité mít na paměti, že výsledný obličej není fotografií člověka, který před 315 000 lety skutečně žil. Vědci dokážou z kostí poměrně dobře odvodit například základní proporce obličeje, ale některé detaily zůstávají mimo dosah fosilního záznamu. To platí především pro vlasy, vousy a barvu kůže. Ty se v takto starých fosiliích samozřejmě nedochovaly. Jejich podoba proto vychází z odborných odhadů a předpokladů o populacích, které v tehdejší severní Africe žily.

Digitální rekonstrukce tak nepředstavuje přesnou podobu konkrétního muže z Jebel Irhoud. Je spíše kvalifikovanou vizualizací toho, jak mohl jeden z prvních příslušníků našeho druhu vypadat. A právě v tom spočívá její největší kouzlo: z několika fragmentů kostí dokáže vytvořit představu člověka, který žil v Africe dávno před vznikem většiny kultur, měst i civilizací, které dnes považujeme za počátek lidských dějin.