Pravěcí lovci na Arabském poloostrově před 125 000 lety vyráběli složené zbraně a možná používali i rostlinné jedy
Lidé žijící na Arabském poloostrově před 125 000 lety nebyli žádní primitivové. Vyráběli lovecké zbraně, zpracovávali rostlinná vlákna a zřejmě dokonce používali při lovu rostlinné jedy.
Před 125 000 lety vyráběli lidé na Arabském poloostrově důmyslné lovecké zbraně z několika materiálů. Některé kamenné hroty navíc možná potírali rostlinnými jedy. (foto: Griffith University, Chris Clarkson, CC BY-SA 4.0)
Představa, že pravěcí lidé vyráběli jednoduché kamenné nástroje a živili se především sběrem a lovem, dostává další trhliny. Archeologové objevili na Arabském poloostrově pozůstatky překvapivě vyspělé technologie staré 125 000 let. Tehdejší lovci vyráběli složené zbraně z několika materiálů, zpracovávali rostlinná vlákna a možná dokonce využívali přírodní jedy.
Pokud se poslední domněnka potvrdí, půjde o nejstarší známý doklad používání otrávených zbraní v lidských dějinách.
Christopher Clarkson z Australského výzkumného centra pro evoluci člověka (ARCHE) při Griffithově univerzitě a jeho kolegové se zaměřili na mimořádně dobře zachovanou pravěkou lokalitu 'Uruq Aljelibah. Nachází se v saúdské části pouště Rub al-Chálí, známé také jako Pustá končina, která dnes patří k nejnehostinnějším oblastem planety.
Ztracený svět uprostřed dnešní pouště
Před 125 000 lety však zdejší krajina vypadala úplně jinak. Naleziště leželo na břehu sladkovodního jezera v pánvi Mundafan, obklopeného prostředím bohatým na přírodní zdroje. V době tehdejšího vlhkého klimatického období nabízela oblast lidem příznivé podmínky k životu, zatímco dnes bychom na stejném místě našli především písečné duny a vyprahlou krajinu.
Výzkum, jehož výsledky zveřejnil časopis Science, přinesl více než 5 000 kamenných artefaktů a zkamenělé pozůstatky zvířat. Společně poskytují poměrně podrobný obraz života dávných obyvatel Arabského poloostrova.
Zároveň zpochybňují představu, že tento region sloužil raným populacím druhu Homo sapiens pouze jako přechodová oblast při jejich šíření z Afriky do dalších částí světa.
Kamenné nástroje nalezené archeology na lokalitě 'Uruq Aljelibah. (foto: Griffith University, Chris Clarkson, CC BY-SA 4.0)
Nálezy z 'Uruq Aljelibah naopak naznačují, že se zde lidé dokázali usazovat, využívat místní zdroje a rozvíjet poměrně sofistikované technologie. Jejich schopnosti přitom zdaleka nekončily u opracovávání kamene.
„Jedním z nejvýznamnějších objevů jsou důkazy, že některé kamenné hroty sloužily jako lovecké zbraně upevněné na násadách,“ vysvětluje Clarkson. Tehdejší lovci tedy nevyráběli pouze samostatné kamenné nástroje, které drželi v ruce, ale také složené zbraně kombinující několik různých materiálů.
Lovecké hroty možná obsahovaly smrtící jed
Podrobnější analýza kamenných hrotů odhalila stopy opotřebení odpovídající jejich používání při lovu velkých zvířat. Mikroskopické zkoumání navíc přineslo zajímavé informace o tom, jak byly zbraně sestavené. V blízkosti jejich špiček vědci zaznamenali pozůstatky živočišných tkání, zatímco u základny objevili stopy rostlinných vláken a pryskyřice. Ty mohly sloužit k upevnění kamenných hrotů na dřevěné násady.
Ještě překvapivější bylo chemické složení některých nalezených stop. Analýzy totiž odhalily látky, které mohou pocházet z rostlinných jedů.
Mezi možnými zdroji se objevuje také rostlina Acokanthera schimperi z čeledi toješťovitých. Ta obsahuje toxické srdeční glykosidy, které narušují činnost srdce a jejichž účinky lidé v minulosti využívali například při přípravě jedů na lovecké šípy.