Měly se stát obětinami bohům, místo toho trpěly. Lebky staroegyptských koček odhalily odvrácenou tvář kultu zvířat

Věda Stanislav Mihulka 16.11.2026

Starověcí Egypťané obětovali kočky bohům a dopřávali jim věčnou cestu do posmrtného života. Nový výzkum jejich mumií ale odhalil překvapivou skutečnost: mnohá zvířata trpěla nemocemi, zraněními a zřejmě i značným stresem.




Před více než 2 000 lety obětovali Egypťané kočky svým bohům. Nový výzkum, jehož výsledky uveřejnil odborný časopis Journal of Archaeological Science, ale ukazuje, že ani kočky, které byly vybrány k mumifikaci a zasvěcení egyptským bohům, si nežily úplně v bavlnce. 

„Nejvíce nás překvapil častý výskyt zranění a známek onemocnění, což naznačuje, že tyto kočky žily ve špatných podmínkách,“ uvedla zooarcheoložka Bea De Cupereová z Královského belgického institutu přírodních věd, která se podílela na výzkumu. „To není něco, co bychom očekávali u zvířat určených k tomu, aby se z nich staly mumie obětované bohům.“

Kočky z Beni Hasanu

Vědci prozkoumali lebky koček, které objevili v Přírodovědném muzeu ve Vídni, kde zůstávaly prakticky bez povšimnutí od 19. století. Podle starých dopisů uchovaných v archivech pravděpodobně pocházejí z Beni Hasanu, rozsáhlého pohřebiště zvířat v údolí Nilu. Sbírka přitom obsahuje 131 lebek, což z ní podle badatelů činí největší známou muzejní kolekci staroegyptských kočičích lebek s doloženým původem. 

Co se stalo s ostatními kostmi těchto koček, není jisté. Podle vědců mnoho zvířecích mumií v 19. století skončilo rozemletých na léčiva nebo bylo využito jako palivo či hnojivo.

Dnešní vědci se snaží mumie nerozbalovat a k odhalování toho, co se skrývá pod starověkými obvazy, využívají moderní technologie. V 19. a na počátku 20. století se ale mumie běžně rozbalovaly. Lebky koček z Beni Hasanu nebyly výjimkou, což ale paradoxně značně usnadnilo jejich analýzu. Badatelé každou lebku pečlivě prozkoumali, provedli potřebná měření a zaznamenali známky zranění a nemocí, například řezné stopy, otvory a zlomeniny.

Většina lebek pravděpodobně patřila kočkám domácím. Nejméně sedm z nich ale náleželo o něco větším kočkám bažinným (Felis chaus), které byly zřejmě cíleně odchytávány v přírodě kvůli mumifikaci. Vědci zjistili, že více než polovina zkoumaných lebek nese známky nemoci nebo zranění.

Některým kočkám chyběly zuby, jiné měly příznaky onemocnění dásní nebo neobvykle pórovitou kostní tkáň, kterou autoři studie spojují s infekcí. Některá zvířata utrpěla zranění, zatímco na jiných lebkách se zachovaly stopy po zubech, pravděpodobně vzniklé při rvačkách s jinými kočkami. To ukazuje na stres, který tyto kočky prožívaly.

Diskuze (0)

Další články v sekci