Nad Arktidou se letos děje něco mimořádného. Polární vír slábne rekordně brzy a může otevřít cestu arktickým mrazům

Polární vír, mohutný systém větrů obíhající vysoko nad Arktidou, začal letos slábnout neobvykle brzy. Meteorologové upozorňují, že jde možná o nejčasnější narušení tohoto atmosférického útvaru, jaké kdy zaznamenali.

Jeho oslabení přitom může otevřít cestu mrazivému arktickému vzduchu do nižších zeměpisných šířek, a tedy i do oblastí Evropy, Severní Ameriky a východní Asie. Jak výrazné budou případné vpády chladu, však zatím zůstává nejisté.

Polární vír je rozsáhlá oblast nízkého tlaku a velmi studeného vzduchu, která se nachází ve stratosféře nad polárními oblastmi. V zimním období v ní převládá mohutné západní proudění, jež udržuje arktický vzduch převážně v okolí severního pólu. Vír se obvykle začíná formovat na podzim, postupně nabývá na síle a svého maxima dosahuje přibližně v lednu.

Ve druhé polovině zimy, nejčastěji mezi lednem a březnem, ale může výrazně zeslábnout, případně se zcela rozpadnout. Takové narušení někdy umožní studenému vzduchu proniknout daleko na jih a přinést mimořádně chladné počasí i do oblastí, které na podobné teploty nejsou zvyklé. Letos však meteorologové zaznamenali znepokojivou odchylku: polární vír začal ztrácet sílu už na začátku listopadu.

Listopadová narušení polárního víru jsou přitom mimořádně vzácná. Záznamy sahající do 50. let minulého století zachycují pouze tři případy, a to z let 1958, 1968 a 2025. Ve všech třech případech k nim došlo až 28. listopadu. Francouzská meteorologická služba Météo-France proto současný vývoj označila za bezprecedentní událost.

Atmosférické vlny mohou spustit řetězovou reakci

Podle Tima Stockdalea a Frederica Vitarta z Evropského centra pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), kteří o situaci informovali agenturu AFP, jde přinejmenším podle dosavadních záznamů o nejčasnější narušení stratosférického polárního víru.

Na neobvyklý vývoj upozorňuje také klimatolog Judah Cohen z Massachusettského technologického institutu (MIT), podle něhož celý proces začíná mnohem níže, než kde se samotný polární vír nachází.

Klíčovou roli hrají velké atmosférické vlny, které vznikají v troposféře, tedy nejnižší vrstvě atmosféry, kde se odehrává většina meteorologických dějů. Za určitých okolností postupují vzhůru a pronikají až do stratosféry nad polárními oblastmi. Pokud jsou dostatečně silné, mohou vyvolat takzvané náhlé stratosférické oteplení (SSW, sudden stratospheric warming).

Během tohoto procesu se teplota ve stratosféře nad Arktidou může během několika dnů prudce zvýšit. Současně dochází k výraznému oslabení západního proudění, které polární vír udržuje pohromadě. V extrémních případech se směr větru dokonce obrátí a polární vír se může rozdělit nebo výrazně posunout směrem k jihu.

Důsledky se mohou projevit i mnohem níže v atmosféře. Studený vzduch, který za normálních okolností zůstává uvězněný v polárních oblastech, se může začít šířit směrem k jihu. Zvýší se tak pravděpodobnost výrazných vpádů arktického vzduchu do Spojených států, Evropy nebo východní Asie, tedy do oblastí, kde žije značná část obyvatel severní polokoule.

Brzké narušení nemusí znamenat extrémní zimu

Neobvykle časné oslabení polárního víru ovšem automaticky neznamená, že nás čeká mimořádně tuhá zima. Naopak, jeho listopadové načasování může mít i určitý tlumicí účinek. Vzduch nad Sibiří a Arktidou totiž ještě nedosáhl tak nízkých teplot, jaké jsou pro tyto oblasti typické uprostřed zimy. Případné průniky studeného vzduchu do nižších zeměpisných šířek proto nemusejí být tak intenzivní, jako kdyby k narušení došlo například v lednu nebo únoru.

Do celé situace navíc vstupuje také letošní mimořádně silný jev El Niño, který může ovlivňovat globální cirkulaci atmosféry a průběh zimního počasí. El Niño bývá v průměru spojeno s mírnějšími zimami v některých oblastech severní polokoule, jeho vliv na konkrétní vývoj polárního víru a případné vpády chladu však není jednoduché předvídat.

Judah Cohen připouští, že El Niño by mohlo následky současného narušení polárního víru „zmírnit nebo pozměnit“. Zároveň ale zdůrazňuje, že výsledek zatím nelze spolehlivě odhadnout. Meteorologové tak sice sledují mimořádně časnou změnu v chování jednoho z důležitých atmosférických systémů, její skutečné důsledky pro nadcházející zimu ale zůstávají otevřenou otázkou.