Největší světová města se propadají: Nejde o lokální problém, ale globální hrozbu pro městskou infrastrukturu

Velká města po celém světě se postupně propadají. V některých případech jde až o několik centimetrů ročně. Ukázal to nový rozsáhlý průzkum, který zahrnul mimo jiné New Orleans, Mexico City, Jakartu nebo Řím. 

Výsledky studie publikované ve vědeckém časopise Nature Cities vycházejí ze satelitního radarového sledování 465 městských oblastí s více než milionem obyvatel. Vědci sledovali jejich výškové změny v letech 2014 až 2023. Výsledky zpřístupnili také prostřednictvím interaktivní mapy.

Podle spoluautora studie Guoquana Wanga, geofyzika z Houstonské univerzity, závěry výzkumu ukazují, že pokles povrchu není pouhou lokální událostí několika málo měst, ale globálním problémem městských oblastí. 

Propadající se města

Satelity dokážou měřit postupné poklesy zemského povrchu, označované jako subsidence. Pořizují radarové snímky stejné oblasti v různých časových intervalech a sledují změny v době, za kterou se radarový signál vrátí zpět. I pokles terénu o pouhých několik milimetrů totiž způsobí, že se signál vrací o něco déle než při předchozím měření. 

Nová studie, která zkoumala drobné úseky městské zástavby o rozloze odpovídající jen několika domům napříč celým světem, představuje „nejucelenější a systematicky nejdůslednější průzkum poklesů městského povrchu“, říká Roland Bürgmann, geofyzik z Kalifornské univerzity v Berkeley, který se na výzkumu nepodílel.

Nejvýraznější poklesy zaznamenali vědci v jihovýchodní, západní a střední Asii a v Severní Americe. Objevily se však také v Jižní Americe a Africe, tedy v oblastech, kde se tomuto jevu dosud věnovalo méně pozornosti. U téměř poloviny měst zahrnutých do studie přitom dosud nebyla žádná radarová analýza poklesů zemského povrchu ze satelitních dat provedena.

Příčin propadání měst může být několik. V New Yorku například přispívá k poklesu terénu samotná hmotnost budov, která stlačuje zdejší měkké podloží. Nejvýznamnějším faktorem ale bývá čerpání podzemní vody pro potřeby vodohospodářství, průmyslu a dalších odběratelů.

Podzemní voda pomáhá udržovat půdu v určitém objemu a podporuje její strukturu. Když ji lidé ve velkém odčerpávají, podloží postupně ztrácí oporu a začíná se propadat. Zvlášť nebezpečné přitom není rovnoměrné klesání celého města, ale jeho nerovnoměrnost. Problém nastává, když jedna čtvrť klesá rychleji než sousední oblasti. V podloží a stavebních konstrukcích se pak hromadí mechanické napětí, které ohrožuje budovy i infrastrukturu.

Jakmile k poklesu půdy dojde, jde podle Wanga o kumulativní a z velké části nevratný proces. To ovšem neznamená, že města nemohou zabránit jeho dalšímu pokračování. Příkladem úspěšného zásahu je Tokio, které se v minulosti propadalo mnohem rychleji než řada dnešních měst. Pokles se podařilo zbrzdit zastavit díky cíleným opatřením, včetně regulace čerpání podzemní vody a přechodu k alternativním zdrojům povrchové vody.