Tajemství vzniku Paříže: Nový archeologický nález by mohl ukázat, kde se před 2 000 lety nacházelo centrum dnešního města nad Seinou

Pod dnešní Paříží se stále skrývají stopy města, které před více než dvěma tisíci lety obývali Galové. Říkali mu Lutetia a bylo sídlem kmene Parisiů, jenž v době železné obýval území podél Seiny. Přesnou polohu tohoto starověkého města však archeologové dodnes nedokážou určit s jistotou. Tradičně se za jeho centrum považuje Île de la Cité, ostrov v samém srdci dnešní Paříže. 

Podle jiné teorie ale původní Lutetia ležela západněji, v oblasti dnešního Nanterre. Nový archeologický nález přímo na Île de la Cité teď může do této dlouholeté debaty přinést důležitý důkaz.

Při letošních vykopávkách pod nemocnicí Hôtel-Dieu, jen kousek od katedrály Notre-Dame, archeologové odkryli přibližně 20 metrů dlouhou konstrukci z kamene a dřeva. Podle francouzského ministerstva kultury by mohlo jít o část opevnění dávné Lutetie. Pokud se její původ podaří potvrdit, nález by byl významný nejen pro poznání samotného města, ale také pro otázku, jakou roli Île de la Cité v jeho historii skutečně sehrál.

Ostrov v Seině popsal už Caesar

Představa, že Lutetia stála právě na Île de la Cité, má své kořeny už ve starověkých písemných pramenech. Město totiž zmiňuje Julius Caesar v sedmé knize Zápisků o válce galské, v níž popisuje své tažení proti Galům. Lutetii označuje za sídlo Parisiů ležící na ostrově v Seině, který byl s okolním územím spojen mosty.

Caesarův popis však není natolik podrobný, aby umožnil jednoznačně určit podobu a rozsah tehdejšího města. Právě proto se během staletí objevily různé představy o tom, kde Lutetia přesně ležela. Archeologické výzkumy v Nanterre dokonce přinesly nálezy, které podpořily teorii, že právě tam se nacházelo původní centrum osídlení a že Île de la Cité získal význam až později.

Nově objevená konstrukce proto může být důležitým dílkem do této skládačky. Nejde totiž jen o to, zda na ostrově lidé žili. Podstatnější je, zda zde už v době galské Lutetie existovalo opevněné městské centrum.

Na konstrukci archeologové navíc zaznamenali stopy po požáru. Ty jsou zajímavé v souvislosti s další událostí, kterou Caesar popsal ve svém díle. Podle jeho záznamu Galové před střetem s Římany své město zapálili, aby ho nepřítel nemohl využít. Pokud by nový nález skutečně pocházel z tohoto období a požár s ním souvisel, mohl by představovat hmotnou stopu událostí spojených s Caesarovým tažením.

Zatím ale není možné takovou souvislost považovat za prokázanou. Radiokarbonové datování zuhelnatělého materiálu podle francouzského ministerstva kultury určilo jeho stáří do širokého rozmezí mezi lety 10 a 200 př. n. l. Do něj tedy spadá i rok 52 př. n. l., kdy se odehrála bitva o Lutetii.

Klíčový nález, nebo jen další dílek skládačky?

O významu objevu nejspíš rozhodne až další výzkum. Archeologové potřebují především přesněji určit stáří konstrukce a objasnit její funkci. Francouzská ministryně kultury Catherine Pégardová přesto nález označila za možný „jeden z nejvýznamnějších“ objevů pro poznání galské Lutetie a za zásadní průlom.

Ostrov Île de la Cité se každopádně později stal jedním z center gallo-římské Lutetie. Dnes je známý především díky Notre-Dame a dalším historickým stavbám, pod jejichž základy se stále mohou ukrývat pozůstatky dávného města.

Nová zeď tak nemusí definitivně rozhodnout spor o původní polohu Lutetie. Může však nabídnout něco, co archeologům dosud chybělo: konkrétní pozůstatek rozsáhlejší konstrukce přímo na místě, které tradiční výklad považuje za centrum starověkého města. A právě proto může mít dvacet metrů kamene a dřeva pro historii Paříže mnohem větší význam, než by se na první pohled zdálo.