Vzácná hyperthymésie: Šestnáctiletý Polák si dokáže vybavit vlastní minulost v neobvyklých detailech
Šestnáctiletý Polák si dokáže vybavit události ze svého života s mimořádnou přesností, někdy i z velmi raného dětství. Vědci jeho případ využili k bližšímu pochopení vzácné hyperthymésie.
Pro většinu lidí minulost postupně mizí v mlze. Lidé s hyperthymésií ji však dokážou vybavovat s mimořádnou přesností. (ilustrační foto: Shutterstock)
Vzpomínky se časem mění a blednou. Detaily mizí, jednotlivé události splývají a z některých nakonec zůstane jen matný pocit, že se kdysi odehrály. Pro lidi s mimořádně vzácnou schopností zvanou hyperthymésie ale tento proces funguje jinak.
Dokážou si vybavovat události ze svého života s neobvyklou přesností a často i po mnoha letech. Vzpomínky mohou být tak živé, že si člověk vybavuje nejen samotnou událost, ale také nejrůznější okolnosti, které ji provázely. Odborně se tento fenomén označuje jako vysoce rozvinutá autobiografická paměť (HSAM).
Na první pohled může takto výjimečná paměť působit jako schopnost, kterou by si přál téměř každý. Ve skutečnosti však může být značnou zátěží. Lidé s HSAM často tráví velkou část dne vzpomínáním a jejich minulost se může do přítomnosti vracet nečekaně a bez jejich kontroly. Vědci předpokládají, že takových lidí žije na celém světě méně než stovka.
Šestnáctiletý chlapec s neobvyklou pamětí
V únoru 2025 se na kognitivního vědce Krystiana Barzykowského z francouzské Univerzity Grenoble-Alpes obrátil šestnáctiletý student z Polska. Vědci ho ve své studii označují pouze iniciálami KCL, aby zachovali jeho soukromí.
Už první rozhovory naznačily, že dotyčný mladík disponuje něčím víc než jen dobrou pamětí. KCL dokázal popisovat události ze svého života s mimořádnou přesností a zacházel přitom do detailů, které si většina lidí nedokáže vybavit ani z výrazně důležitějších okamžiků.
Ještě pozoruhodnější jsou jeho nejranější vzpomínky. KCL tvrdí, že si vybavuje některé události z doby, kdy mu byly přibližně tři měsíce. Další jeho vzpomínky sahají do raného dětství a některé z nich podle něj následně potvrdili rodiče.
Přibližně ve třech letech si navíc začal uvědomovat něco, co popisuje jako nepřetržitý pocit vědomého prožívání vlastního života a současně schopnost se k minulým událostem vracet. Od té doby se mu podle jeho výpovědi autobiografické vzpomínky vybavují velmi snadno, často i v překvapivých detailech.
Stačí vůně nebo písnička
KCL přitom nemusí své vzpomínky složitě hledat. Často se podle něj objeví samy. Spouštěčem může být vůně, konkrétní píseň nebo třeba jediná věta, která mu připomene určitou událost.
Jeho schopnost je pozoruhodná také množstvím vzpomínek, k nimž má přístup. KCL uvádí, že si dokáže vybavit podrobné události přibližně z poloviny všech dnů, které uplynuly od srpna 2022.
Vědci jeho tvrzení podrobili sérii online testů a výsledky podle studie uveřejněné v odborném časopise Cortex jednoznačně potvrdily hyperthymésii. Neznamená to však, že by KCL měl mimořádně výkonný mozek ve všech oblastech. Jeho pozornost, pracovní paměť i schopnost uvažovat se podle provedených testů pohybují v relativně běžném rozmezí.
Právě to je pro vědce důležité. HSAM totiž zřejmě nepředstavuje obecně „lepší paměť“, která by člověku umožňovala snadněji si zapamatovat všechno, co se kolem něj děje.
Nejde o dokonalou paměť
Dosavadní výzkum naznačuje poněkud jiný mechanismus. Lidé s HSAM mohou mít především neobvyklý způsob, jakým se jejich autobiografické vzpomínky vybavují.
Jejich paměť se podle této hypotézy vyznačuje zvýšenou citlivostí na podněty spojené s minulými událostmi a nižším prahem pro jejich vybavení. Jinými slovy, vzpomínka nemusí čekat, až se ji člověk vědomě pokusí najít. Stačí někdy drobný podnět a minulost se sama vynoří.
Právě v tom spočívá jeden z největších paradoxů hyperthymésie. To, co zvenčí může vypadat jako mimořádný dar, nemusí být vždy příjemné. Vzpomínky se totiž mohou vracet samovolně a bez vědomého přičinění, někdy i v reakci na zdánlivě bezvýznamný podnět. Mozek člověka s HSAM mu tak umožňuje snadno se vracet k událostem z minulosti, ale zároveň může minulost nečekaně pronikat do jeho každodenního života.
Případ KCL proto vědcům nenabízí jen další příklad pozoruhodné lidské paměti. Pomáhá také ukázat, že schopnost pamatovat si vlastní minulost není jednoduchá veličina, kterou lze měřit na škále od špatné po dokonalou. Mozek může být v některých aspektech autobiografické paměti mimořádně výkonný, aniž by stejně výjimečně fungoval v ostatních oblastech.