Veliké theatrum v Městě pražském: Jak probíhala poprava 27 českých pánů?

21.06.2021 - Zdeněk Šašinka

Po čtyři dny pracovali tesařští tovaryši, aby připravili vhodné „kulisy“. Na Staroměstském náměstí vztyčili šestnáct metrů dlouhé a stejně tak široké pódium. Na tribuny přidali křesla pro soudce. Psal se 21. červen roku 1621

<p>Poprava na Staroměstském náměstí. Kat Jan Mydlář si za svou práci účtoval 584 kop grošů.</p>

Poprava na Staroměstském náměstí. Kat Jan Mydlář si za svou práci účtoval 584 kop grošů.


Reklama

Problémem bylo sestavit soudní tribunál, protože o účast v něm nikdo nestál. Odmítli to i oběti pražské defenestrace Slavata a Martinic a stejně tak i další místodržící, třeba Adam ze Šternberka. Všichni prosili císaře, aby na ně tento úřad nevkládal. Vedli je k tomu nejspíše příbuzenské svazky s obviněnými a obava z veřejného mínění. Nakonec byl předsedou soudu jmenován Karel z Lichtenštejna a jeho zástupcem Adam z Valdštejna. Od 17. května do 12. června 1621 vynesla pražská exekuční komise 51 rozsudků, vesměs tresty smrti.

Ortel a exekuce

Nad verdikty probděl Ferdinand II. celou noc a nakonec 16. června podepsal 43 rozsudky smrti, u 16 z nich ale poskytl odklad až do dalšího císařského rozhodnutí. 19. června se v soudní síni na Pražském hradě měli odsouzení dozvědět verdikt.

Obžalobu přečetl česky a německy královský prokurátor Přibík Jeníšek z Újezda. Vždy když dočetl, doktor Melander jménem soudního tribunálu odpověděl, že rozsudek je sepsán a bude oznámen. Nikdo to sice nevěděl jistě, všichni však počítali s hrdelním ortelem. O to větší překvapení přišlo, když bylo u patnácti jmenovaných oznámeno, že jejich rozsudek se mění.

Šestnáctým omilostněným byl Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, který se o své milosti ale dozvěděl až na popravišti, těsně předtím, než dopadl meč mistra popravčího. Ostatních sedmadvacet odsouzených čekalo na milost marně, přestože mnozí z nich doufali až do poslední chvíle.

Krvavé divadlo

Poprava začala 21. června 1621 o páté hodině ranní. Jako první vstoupil na popraviště Jáchym Ondřej Šlik a s modlitební knihou poklekl na rozprostřené černé sukno. Pak ťal kat Jan Mydlář a hlava hraběte se odkutálela. Tělo zabalili do onoho sukna a odnesli z lešení. Byla položena nová tkanina a na lešení mohl vystoupit další z pánů. Všechno bylo dokonale zinscenováno, svoji schůzku s osudem zde měli tři osoby panského stavu, sedm rytířů a sedmnáct měšťanů.

K představě popravy u nás patří špalek a sekera, na Staroměstském náměstí však ale nebylo ani jedno. Popravovalo se mečem a špalek se používal pouze k utětí rukou. Odsouzenec poklekl na kolena, vztyčil hlavu a tehdy k němu zezadu přistoupil kat a vodorovným úderem ve výši ramen přeťal hrdlo. Nutno říct, že Jan Mydlář byl skutečným profesionálem a nikdo z odsouzených netrpěl. Všichni byli sťati jediným úderem. Za tuto práci dostal velmi dobře zaplaceno, účtoval si celkem 584 kop míšeňských grošů, což byla částka, za niž se dal pořídit v Praze dům. 

TIP: Nejslavnější český kat: Co víme o Janu Mydlářovi?

Tři odsouzení byli namísto „čestné smrti mečem“ oběšeni, snad aby si Mydlář odpočinul. Dva oběsili na trámu trčícím z okna radnice a jeden skončil na šibenici uprostřed náměstí. Hrůzné divadlo, jaké nemělo v českých zemích obdoby, skončilo po deváté ráno. Dvanáct hlav se pak ocitlo na ochoze Staroměstské mostecké věže, odkud je sňaly teprve saské oddíly, které Prahu obsadily o deset let později. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sovětští vojáci během „bitvy o předměstí“ ve městě Puškin v lednu 1944. Od září 1941 bylo toto město ležící pouhých 25 kilometrů od centra Leningradu okupováno německými vojáky.

Válka
Zajímavosti

Jeden miligram jedu pralesničky strašné (Phyllobates terribilis) by stačil k usmrcení 10 000 myší, 10 až 20 lidí, nebo dvou samců slona afrického.

Věda

„Kosmický ohňostroj“, i tak by se dal nazvat rozpad raketového stupně z nosiče CZ-3B. (foto: © Steve Cullen Photography)

Vesmír

Milan Obrenović II. (1819–1839)

26 dnů srbským králem

Princ Milan Obrenović byl srbským knížetem a coby nejstarší syn v rodu měl garantováno dědictví koruny. Jenže když na konci června roku 1839 srbský král (a jeho otec) Miloš Obrenović abdikuje, prodělává princ těžký zápal plic. Blouzní v horečkách a trpí zimnicí, vůbec netuší, co se kolem něj děje. Nepostřehne ani to, že už je vlastně panovníkem. Po šestadvaceti dnech od svého čestného jmenování umírá, aniž by podepsal jediný dokument nebo list. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907