Velká průrva řeky Yellowstone: Kaňon rozervané krásy

09.10.2017 - Jaromír Jiří Krejčí

Po gejzíru Old Faithful je Velký kaňon zřejmě nejnavštěvovanějším a nej-více fotografovaným místem Yellowstonského národního parku. Není sice tak hluboký a široký jako jiné velké kaňony USA, ale v mnohém je předčí svou divokou krásou

Mohutný vody pád -<p>Spodní vodopád má výšku skoku 94 metrů. Barvy okolních hornin dělají z kaňonu jakoby z fantazie vybájené místo</p>
Mohutný vody pád -

Spodní vodopád má výšku skoku 94 metrů. Barvy okolních hornin dělají z kaňonu jakoby z fantazie vybájené místo


Reklama

Velký kaňon řeky Yellowstone (Grand Canyon of the Yellowstone River) je prvním velkým kaňonem pod Yellowstonským jezerem. Začíná pod vodopádem Upper Falls (Horním), kde je ještě poměrně mělký. V celé kráse se ukazuje až pod vodopádem Lower Falls (Dolním), o několik stovek metrů níže po proudu řeky. Celý kaňon je 39 kilometrů dlouhý a končí nedaleko překrásného vodopádu Tower Fall (Věžní) – v místech, kde se potok Tower Creek přelévá přes okraj svažujícího se údolí a padá z výšky čtyřiceti metrů do řeky Yellowstone.

Upečené horniny

Oblast Yellowstone po geologické stránce byla a stále ještě je neklidným místem. Zhruba před 600 000 let zde došlo k mohutnému výbuchu sopky. Když se obrovský kráter propadl, vytvořily jeho okraje sopečnou kalderu o gigantických rozměrech 42 krát 72 kilometrů. Následně došlo k dalším sopečným výbuchům, při nichž se kaldera zaplnila sopečným materiálem. Šlo o sopečný popel, nesouvislé sopečné vyvrženiny a také výlevy ryolitových láv, které se v poměrně tenkých vrstvách vylily po rozsáhlém území kaldery.

TIP: Život v poušti Namib aneb Překvapivá pestrost uprostřed pustiny

V kaldeře, jejíž povrch se neustále pomalu zvedal a opět klesal, vznikly na několika místech trhliny, které sahaly hluboko do země. Podél nich začaly z hlubin pronikat žhavé plyny a horká pára. Jedno z takových míst, označovaných jako gejzírové pánve, se nalézalo i v místě, kde se dnes nachází horní úsek Velkého kaňonu. Horké agresivní vody, ohřívané Yellowstonskou horkou skvrnou uloženou relativně nehluboko pod povrchem země, měly rozhodující vliv na hydrotermální přeměnu ryolitových lávových proudů i ostatního sopečného materiálu. Sopečné horniny nejenže změnily barvu ze šedé na různé odstíny červené, hnědé a hlavně žluté, ale také se doslova „upekly“. Změkly, staly se křehkými, rozpadavými a tedy snadno rozrušitelnými.

Protržená ledová přehrada

Asi před 14–18 tisíci let nastala na severní polokouli doba ledová, která zasáhla i oblast Yellowstonu. Rozsáhlé území bylo pokryto ledovci a led několikrát přehradil i řeku Yellowstone. Za touto ledovcovou hrází se vytvořilo rozsáhlé jezero, které se zaplnilo pískem a štěrkem. Když na konci doby ledové hráz roztála, vyteklo z jezera naráz obrovské množství vody, které s sebou bralo i písek se štěrkem. Valící se spoušť způsobila nejen velké záplavy, ale také katastrofickou erozi přeměněných rozpadavých hornin. Tak vznikla obrovská strž – současný kaňon.

Takové rázové prohloubení kaňonu se pravděpodobně díky opakovanému zamrzání odehrálo vícekrát a zahlubování Velkého kaňonu pokračuje v menší míře i do současné doby.

Těžko uvěřitelná vyprávění

Prvním z bělochů, který Yellowstonský kaňon navštívil, byl pravděpodobně lovec kožešinových zvířat, John Colter. Zavítal sem v roce 1806, když se odpojil od vracející se průzkumné výpravy Lewise a Clarka (ta prozkoumávala rozsáhlé území na západě, které Spojené státy v roce 1803 koupily od Francie). Dalším člověkem, jenž Velký kaňon v polovině 19. století navštívil, byl jeden z nejváženějších amerických horalů, legendární James Bridger. Kaňon zcela od roku 1803 jistě spatřilo více traperů a prospektorů hledajících zlato, ale na rozdíl od dvou výše jmenovaných o svém zdejším pobytu nezanechali žádnou zprávu.

Jak Colter, tak i Bridger si zážitky z Yellowstonu nenechali jen pro sebe, ale ústním podáním je šířili dál. Jejich vyprávění byla však tak neskutečná a mnohdy i záměrně zveličená, že jim zpočátku málokdo věřil.

Oněmělí úžasem

V roce 1869 se do Velkého kaňonu vydali Charles W. Cook, David E. Folsom a William Peterson – občané ze sousední Montany. Vytvořili soukromou Cook-Folsom-Petersonovu expedici, která neměla žádný ambiciózní cíl. Její účastníci se prostě chtěli do oblasti Yellowstonu podívat. Jeli na koních údolím, dnes nazývaným Lamar Valley, až dorazili k obrovskému kaňonu, o jehož existenci neměli ani tušení.
Kaňon jako první uviděl Cook, který si do zápisníku poznamenal: „Jel jsem vpředu, za mnou Folsom a Peterson na svých koních. Pátral jsem, co se přede mnou v lese objeví. … Zatímco moje pozornost byla soustředěna na soumara za mnou, který se zastavil a pásl, můj kůň se náhle zastavil. Otočil jsem se dopředu a spatřil velký kaňon. …V úžasu jsem si sedl a čekal, než přišli moji společníci. Zdálo se mi, že uplynulo dalších pět minut, než někdo promluvil.“

Zpráva o krásách Yellowstonu se rychle šířila a tak hned následující rok se do oblasti Yellowstonu vypravila další výprava, nazvaná podle svých organizátorů jako Washburn-Langford-Doanova expedice. Velký kaňon pak dosti podrobně popsal Gustavus C. Doane, jeden z účastníků expedice. 

Obrazy ve prospěch přírody

Na základě zprávy Washburn-Langford-Doanovy expedice a na naléhání jejího člena a pozdějšího prvního správce národního parku Yellowstone Nathaniela P. Langforda, se na průzkum Yellowstonu vydala další početná expedice. Vedli ji geolog Úřadu pro geologický a geografický průzkum území USA Ferdinand V. Hayden. Pro expedici se mu podařilo získat částku 40 000 dolarů. Mohl si tak dovolit vypravit 34 mužů a sedm nákladních vozů, s nimiž se v červnu 1871 vydali Yellowstone prozkoumat.

V expedici byli nejen odborníci, ale i dva umělci. Malíř-krajinář Thomas Moran a fotograf William H. Jackson. Haydenovo rozhodnutí přibrat do výpravy právě tyto dva muže, bylo velmi prozíravé. Oba umělci poprvé zvěčnili zdejší krásy na barevných kresbách a černobílých fotografiích. Značnou měrou tak přispěli k tomu, že oblast byla následujícího roku vyhlášena národním parkem.


Čísla Velkého kaňonu

Velký kaňon, jak hlásá tabulka na jednom jeho okraji, je 800 až 1 200 stop (cca 250–370 metrů) hluboký a 1 500 až 4 000 stop (cca 460–1 220 metrů) široký. Je vytvarován do podoby velkého „V“, což ukazuje na jeho vytvoření vodní erozí. V horní části v délce čtyř kilometrů jsou jeho strmé stěny velmi barevné s převahou žluté. Hnědá, oranžová, červená a žlutá barva hornin je spíše odrazem přítomnosti sloučenin železa než síry, i když i ta je zde přítomna. Místy se ze stěn kaňonu kouří – tak se projevují stále přetrvávající výrony plynů a páry. Odolné tmavohnědé pruhy nepřeměněných ryolitů tvoří prudké srázy, přes které přepadají vodopády.

Přes pevné ryolitové lávové proudy přetékají i dva vodopády na začátku kaňonu. Horní vodopád spadá do hloubky 33 metrů. Spodní má výšku skoku 94 metrů, což je více než v případě Niagarských vodopádů, které jsou vysoké 48 a 51 metrů. Horním vodopádem ale proteče méně vody. Při nízkém stavu v listopadu je to jenom 19 kubických metrů za vteřinu. V době velké vody po jarním tání sněhu, tedy v červnu, až 240 kubických metrů za vteřinu.

  • Zdroj textu:

    Příroda 11/2011

  • Zdroj fotografií: archiv Yellowstonského národního parku, Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Veleskokan goliáší, největší známý druh žáby, žije na malém území v Kamerunu. Místní ho rádi loví a prodávají jako pochoutku.

Věda

Ilustrace protoplanetárního disku okolo hvězdy TW Hydrae.

Vesmír

Podle starého mýtu polští jezdci útočili proti německým tankům

Válka

Vítězslava Kaprálová (1915–1940) jako dvacetiletá. Martinů o ní později napsal: „Jen jedna otázka neopustila dodnes mé vědomí a vzpomínky. Proč jí osud dal tolik energie a tolik vzácných darů a proč jí nedal možnost, aby jich mohla využíti?“

Historie

Karlsruhe, kde se mohl podle některých teorií narodit Hauser. Ve výřezu portrét Kaspara Hausera, na němž je patrná jizva na čele po prvním údajném atentátu.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907