Velmi křehká svoboda ve Východním Timoru

08.03.2016

Po čtvrt století zněly z Východního Timoru zprávy o válečných hrůzách páchaných na civilním obyvatelstvu armádou Indonésie. Stát v nejzazším koutě souostroví zatím stále hledá svou identitu i ekonomickou stabilitu


Reklama

Současná vlajka Východního Timoru je totožná s tou, která platila během krátkého období samostatnosti v roce 1975. Černý trojúhelník představuje „tmářství, jež je třeba překonat“.

Ani po získání nezávislosti na Indonésii v roce 2002 nezavládl ve Východním Timoru klid. V roce 2006 se dokonce bezpečnostní situace vyhrotila natolik, že více než 15 % obyvatel – asi 160 tisíc lidí – muselo opustit svůj domov. Na žádost východotimorské vlády dorazily do země pod patronátem OSN australské vojenské jednotky, které jí vrátily stabilitu a umožnily v květnu 2007 poklidné konání voleb.

Zatím poslední výstřely

Po volbách se stal prezidentem José Ramos-Horta, jeden z hrdinů boje za samostatnost a nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1996. V únoru 2008 ovšem utrpěl zranění při pokusu o atentát, zatímco vůdce útočníků byl zabit. Další – rovněž neúspěšný útok – směřoval o dvě hodiny později na tehdejšího premiéra a zároveň prvního prezidenta nezávislého Východního Timoru Xananu Gusmãa

Dodnes není jasné, zda povstalci usilovali o smrt obou politiků, o jejich únos, nebo dokonce o státní převrat. V každém případě šlo o poslední politické útoky, jež Východní Timor zažil. Situace se stabilizovala, v roce 2012 proběhly bez větších incidentů další prezidentské i parlamentní volby a na konci téhož roku zemi opustily jednotky OSN.

Z nepřátel spojenci

Jako jeden z nejchudších států Asie zůstane Východní Timor ještě dlouho závislý na zahraniční pomoci. Vláda se proto snaží jej začlenit do Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) – a v tomto úsilí má možná překvapivě podporu Indonésie. Navzdory traumatické minulosti jsou totiž vzájemné vztahy dobré a rozlehlá ostrovní země představuje jednoznačně nejdůležitějšího obchodního partnera mladého státu.

Klíčový je rovněž postoj Austrálie, která se ke konci indonéské okupace stala jedním z nejvýraznějších zastánců východotimorské nezávislosti. V období krize vyslala na Timor své vojáky a dodnes poskytuje velkou část zahraniční pomoci.

Díky společné minulosti evropské kolonie má Východní Timor velmi dobré vztahy i s Filipínami. Tyto dva jediné převážně katolické státy Asie spolupracují od roku 2013 při rozvoji infrastruktury, obrany a vzdělávání.

Komu patří ropa?

Po dobu své samostatnosti usiluje Východní Timor také o nezávislost ekonomickou, ale výsledky zatím neskýtají příliš důvodů k optimismu. Hlavní motor tamní ekonomiky představují příbřežní ložiska ropy a zemního plynu. Stát bohužel s nezávislostí nezískal jednoznačné námořní hranice, a tak dosud není jasně stanoveno, na jak velkou část nerostných surovin z šelfových ložisek v Timorském moři má nárok a jaký podíl patří Austrálii. V roce 2005 vláda každopádně založila ropný fond, jehož cílem je uchránit hodnotu nerostného bohatství pro budoucí generace.

Ekonomika země však bohužel s ropou stojí a padá. Z černého zlata pochází plných 90 % příjmů státního rozpočtu a Mezinárodní měnový fond označil Východní Timor za „nejzávislejší na ropě ze všech států světa“. Ropa a plyn zatím navíc nijak neovlivňují kvalitu života běžných Východotimořanů. Suroviny se zpracovávají v Austrálii a existence plných čtyř pětin populace se odvíjí výlučně od jejich malých políček. Vládě se nedaří vytvářet nová pracovní místa, a velká část obyvatel tak stále žije v bídě.

STRUČNÉ DĚJINY

Ostrov Timor byl osídlen ve třech migračních vlnách: Zhruba před 40 tisíci let na něj připluly australoidní kmeny, příbuzné s původními obyvateli Nové Guineje a Austrálie. Kolem roku 3000 př. n. l. přistáli u jeho břehů Austronésané, s jejichž příchodem se spojuje rozvoj zemědělství. A nakonec z Číny a Indočíny dorazili Protomalajci.

Portugalská kolonie

Ještě před Evropany na ostrov pravidelně připlouvali čínští a indičtí obchodníci, kteří následně odváželi med, vosk, otroky a zejména santalové dřevo. Kvůli němu také na Timor počátkem 16. století zamířili evropští mořeplavci, za jejichž časů tam existovalo mnoho menších království. Nejvíc o využití východní části ostrova usilovali Portugalci, kteří si v lokalitě zřídili základnu. V roce 1769 pak vyhlásili kolonii Portugalský Timor s hlavním městem Dili. Definitivní hranice mezi západní částí ovládanou Nizozemci (jež dnes patří Indonésii) a portugalským východem byla ustanovena v roce 1914.

Během druhé světové války dobyli tento kousek pevniny Japonci – v bitvě o Timor tehdy zahynulo až 70 tisíc Východotimořanů. Po válce však došlo k obnovení portugalské nadvlády.

Přes teror k nezávislosti

Po tzv. karafiátové revoluci v roce 1974 Portugalci svoji timorskou kolonii opustili – a prakticky okamžitě tam vypukla občanská válka. Indonésie se údajně obávala vzniku komunistického státu na okraji svého souostroví, takže pouhých devět dní po deklaraci nezávislosti Východní Timor obsadila a v červenci 1976 jej prohlásila za svou 27. provincii. Během 25 let indonéské okupace, proti níž Východotimořané urputně bojovali, zahynulo v důsledku konfliktu nejméně 100 tisíc lidí – některé odhady hovoří o 300 tisících obětí. Od roku 1991, po masakru v hlavním městě Dili, rostlo v Portugalsku, v Austrálii a v dalších zemích hnutí na podporu samostatnosti. Východní Timor jí nakonec dosáhl v květnu 2002, kdy se stal prvním novým nezávislým státem 21. století.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyv.: zhruba 1,23 milionu; očekávaná doba dožití: 67,72 roku; prům. počet dětí: 5,01 na ženu; kojenecká úmrtnost: 37,54 z 1 000 živě narozených; věková struktura: 41,82 % dětí do 15 let, 3,73 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 18,6 roku; městské obyv.: 32,8 %; etnické složení: mezi nejpočetnější kmeny patří Tetumové, Mambaiové, Tukudedeové, Galoliové, Kemakové, Bunakové a Fatalukuové, v zemi žijí i mesticové a nepočetná čínská menšina; náboženství: katolíci 96,9 %, protestanti 2,2 %, muslimové 0,3 %, ostatní 0,6 %; jazyky: oficiálními jazyky jsou tetumština a portugalština, část lidí ovládá indonéštinu a angličtinu; obyv. pod hranicí chudoby: 37 %; gramotnost: 67,5 %!

Politika

Typ vlády: demokratická republika; samostatnost: od 20. 5. 2002 (předtím okupace Indonésií, do roku 1975 portugalská kolonie); hlava státu: prezident Taur Matan Ruak (od 20. 5. 2012), jeho role je spíš symbolická, ale je například hlavním velitelem armády a může vetovat projednávané zákony; šéf vlády: premiér Rui Araujo (od února 2015); volby: prezident se volí v přímých volbách na 5 let (může kandidovat podruhé); po parlamentních volbách jmenuje premiérem lídra vítězné strany.

Ekonomika

HDP na hlavu: 6 800 USD (odhad z roku 2014; ČR – 28 400 USD); měna: americký dolar, místo centů se používají mince v hodnotě 1, 5, 10, 25 a 50 centavos.

GEOGRAFIE

Rozloha: 14 874 km², tedy zhruba stejně jako Středočeský kraj, Praha a Karlovarský kraj dohromady; hranice: 253 km, pouze s Indonésií; délka pobřeží: 706 km; charakter území: hornatý povrch; podnebí: tropické; horké a vlhké, výrazně oddělené období dešťů a sucha; teploty (°C) v Dili: celoročně velmi malé výkyvy, měsíční průměr se příliš nevychyluje od 28 °C; nejnižší a nejvyšší bod: Bandské, Timorské a Sávské moře (0 m) / Foho Tatamailau (2 963 m).

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Podle vědců bychom se při hledání mimozemského života měli zaměřit především na exoplanetyu oranžových trpaslíků.

Vesmír

V prvních letech vládnutí to rozhodně žádná selanka nebyla – roku 1853 se císaře neúspěšně pokusil zabít maďarský nacionalista.

Historie

Diego Velázquez: Vévoda Olivares na koni

Obraz Vévoda Olivares na koni (1634) od španělského malíře Diega Velázqueze upozorňuje na stoupající hladiny světových oceánů.

Revue

Jeffersonův dům vznikl jako plantážnické sídlo.

Zajímavosti

Málokdy se stává, aby člověk pod hladinou moře viděl tolik langust pohromadě. Tady jimi bylo okolí stoletého vraku doslova přecpáno

Příroda

Autonomní kabina projektu CAPRI.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907