Astronomové zpřesnili hmotnost blízké superzemě: Šance na obyvatelný kamenný svět výrazně vzrostla
Blízká superzemě obíhající červeného trpaslíka se po nových měřeních ukázala být výrazně lehčí, než se dosud soudilo. Zvyšuje to šanci, že jde o kamenný svět s podmínkami vhodnými pro existenci života.
Superzemě GJ 3378b u blízkého červeného trpaslíka je o něco lehčí, než se zdálo. Zlepšuje to její vyhlídky na obyvatelnost. (ilustrace: UC Irvine, Nikolai Berman, CC BY-SA 4.0)
Červení trpaslíci představují nejchladnější skupinu hvězd. Jsou podstatně menší a méně svítiví než Slunce a díky své nižší teplotě mají načervenalý odstín, podle něhož získali své jméno. Zároveň jde o nejběžnější hvězdy v Mléčné dráze a hrají proto klíčovou roli při hledání života mimo Sluneční soustavu.
Astronom Paul Robertson astronom z Kalifornské univerzity v Irvine a jeho kolegové využili jeden z největších pozemních dalekohledů světa Hobby-Eberly Telescope na McDonaldově observatoři a zaměřili se s ním na již dříve zkoumanou blízkou exoplanetu, superzemi GJ 3378b, která krouží kolem jednoho z blízkých červených trpaslíků.
Slibný kandidát na obyvatelný svět
Tento červený trpaslík se nachází pouhých 25 světelných let od Země v oblasti souhvězdí Žirafy. Exoplaneta GJ 3378b obíhá trpaslíka v obyvatelné zóně, kde by povrchová teplota mohla umožňovat existenci kapalné vody. Díky tomu patří mezi zajímavé kandidáty na svět, který by mohl poskytovat podmínky pro život.
Když byla planeta v roce 2024 objevena, vědci odhadli její hmotnost na přibližně pětinásobek hmotnosti Země. Nová analýza, kterou uveřejnil odborný časopis Astrophysical Journal, ale ukazuje, že má jen asi 2,3násobek hmotnosti Země. To výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že jde skutečně o kamennou planetu bez příliš masivní dusivé atmosféry.
Hlavní roli v novém výzkumu sehrál speciální spektrograf Habitable-zone Planet Finder, instalovaný na dalekohledu Hobby-Eberly, který astronomům pomáhá hledat světy, co by přinejmenším teoreticky mohly být obyvatelné.
„Je určený pro pozorování v infračervené oblasti spektra,“ vysvětluje Robertson. „Čím je hvězda menší, tím je chladnější a většina její energie se vyzařuje právě v infračervené oblasti. Proto jsme využili infračervený spektrograf, který nám poskytuje dostatek světla pro studium těchto velmi slabých hvězd.“