Červnovou oblohu ozdobí těsné setkání Venuše a Jupiteru, srpek mladého Měsíce i oranžový Arcturus

Začátek června se ponese v duchu sbližování Venuše s Jupiterem, ovšem pouze na nebi, v souhvězdí Blíženců. V kosmickém prostoru bude planety dělit víc než 725 milionů kilometrů. Zářivá Venuše s −4 mag se bude k méně jasnému, přestože stále nápadnému Jupiteru s −1,9 mag rychle přibližovat, až ho 9. června mine v úhlové vzdálenosti 1,6° a bude pokračovat vstříc souhvězdí Raka, kde se ocitne již o dva dny později.

Obě planety se na obloze objeví už za soumraku v blízkosti západního horizontu a zapadat budou až půl hodiny před půlnocí. S nástupem tmy se k nim navíc přidají i jasné hvězdy Pollux a Castor z Blíženců, a to zhruba 5° napravo od planet, o něco výš nad obzorem.

Zapomenout nesmíme ani na Merkur s 0,1 mag, který spatříme na soumrakovém nebi v první polovině června. V okamžiku nejtěsnějšího přiblížení Venuše s Jupiterem 9. června se bude nacházet níž nad horizontem napravo od nich, v úhlové vzdálenosti asi 13°. Za obzorem se tudíž skryje o něco dřív, zhruba kolem jedenácté hodiny večerní. Astrofotografové určitě nebudou zahálet, zejména pokud se k popsané planetární triádě doprovázené dvojicí stálic přidá i nějaká ta dominanta na horizontu.

O týden později pak do uvedené části nebe doputuje rovněž velmi úzký srpek dorůstajícího Měsíce: Večer 16. června, pouze den po novu, se ocitne 1,6° severně od Merkuru a následujícího večera spočine necelý 1° pod zářivou Venuší! Asi jen 2,5° nalevo od ní se navíc bude nacházet i otevřená hvězdokupa Jesličky ze souhvězdí Raka.

Načervenalý Arcturus

Až planety i s Měsícem zmizí za obzorem, můžete se zaměřit třeba na výrazné souhvězdí Pastýře, jemuž dominuje naoranžovělý Arcturus s 0,2 mag. Tato čtvrtá nejjasnější hvězda noční oblohy, a na severní hemisféře dokonce první, je velmi nápadná hned ze dvou důvodů: Zaprvé nás od ní dělí na kosmické poměry zanedbatelná vzdálenost necelých 37 světelných roků a zadruhé jde o červeného obra. Má sice přibližně stejnou hmotnost jako Slunce, je ovšem výrazně větší a také starší. Zatímco věk naší denní hvězdy dosahuje přibližně 4,6 miliardy roků, Arcturus se zrodil o 2,5 miliardy let dřív. 

A to je zásadní: Na rozdíl od Slunce už totiž spotřeboval zásoby vodíku v jádře a proměnil se ve zmíněného červeného obra. Doslova se nafoukl na 25násobek slunečního průměru, což s sebou přineslo nárůst zářivého výkonu, který je nyní oproti naší stálici 170krát větší. Arcturus je tak na obloze opravdu nepřehlédnutelný. V důsledku rozepnutí své obálky se nicméně ochladil přibližně na 4 000 °C, což je o 1 500 °C méně než v případě Slunce. Jeho zabarvení se tudíž posunulo z původní žlutobílé do oranžové, o čemž se snadno přesvědčíte i při pohledu pouhýma očima.

Arcturus nám tedy ukazuje velmi vzdálenou budoucnost naší vlastní hvězdy. Jeho jasnost je přitom natolik velká, že ho lze už v menším dalekohledu spatřit dokonce i na denní obloze. Astronomům se takové pozorování k jejich nemalému úžasu poprvé povedlo již v roce 1635, a Arcturus se tak stal první stálicí, kterou lidé spatřili i se Sluncem vysoko nad obzorem.

Kráska v Pastýři

Ještě jednu hvězdu byste v Pastýři neměli vynechat. Jmenuje se Izar neboli Epsilon Bootis a na noční obloze ji rozeznáte i bez dalekohledu. Má totiž jasnost 2,5 mag, což z ní mimochodem dělá druhou nejjasnější stálici zmíněného souhvězdí. Výjimečná je však z jiného důvodu – jde totiž o jednu z nejpůvabnějších dvojhvězd.

Abyste se o tom přesvědčili sami, budete potřebovat dalekohled s objektivem o průměru alespoň 80 mm. Jasnost jednotlivých hvězdných složek přitom dosahuje 2,5 a 4,8 mag, což by stačilo, abyste je coby samostatné stálice snadno zahlédli i bez přístroje. Jenže je na nebi dělí pouze 3″, a k jejich rozlišení je proto potřeba dalekohled. A také klidná a průzračná atmosféra s co nejmenším seeingem.

Většina pozorovatelů popisuje jasnější složku Izara jako zlatavě žlutou až lehce naoranžovělou, zatímco ta slabší se jeví namodralá, eventuálně zelenkavá. Celkový estetický dojem navíc umocňuje výrazný rozdíl jasů mezi hvězdami i titěrná mezera mezi nimi. Obě jsou si přitom blízké nejen na nebi, ale i ve skutečnosti. Dělí je jen 185krát větší vzdálenost, než v jaké krouží Země kolem Slunce. Jsou proto gravitačně svázané a obíhají okolo společného těžiště s periodou přibližně tisíce let. Izar tudíž představuje fyzickou dvojhvězdu a my se na ni díváme ze vzdálenosti zhruba 230 světelných roků.

Napoleonův klobouk

Jelikož Pastýř nenabízí žádné nápadné mlhoviny, galaxie či hvězdokupy, zůstaneme nadále u stálic. Některou z červnových nocí si můžete zpestřit pátráním po Napoleonově klobouku, který leží na nebi doslova na dohled od naoranžovělého Arctura.

I tentokrát budete potřebovat dalekohled, stačí ovšem menší přístroj – podstatné je především dostatečně velké zorné pole. Napoleonův klobouk totiž tvoří seskupení sedmi hvězd s jasností 9–10 mag, jež na obloze zaujímají plochu o úhlovém průměru asi 20′. Narazíte na ně, když se od Arctura vydáte 0,7° směrem na jihozápad.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Blíženců, 21. června v 10:25 SELČ vstupuje Slunce do znamení Raka; nastává letní slunovrat, začíná astronomické léto.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný v první polovině června večer nízko nad severozápadem
• Venuše – viditelná večer nad severozápadem
• Mars – viditelný ve druhé polovině června ráno nízko nad severovýchodem
• Jupiter – viditelný večer nad severozápadem
• Saturn –  viditelný ráno nad východem
• Uran – nepozorovatelný
• Neptun – viditelný ráno nad jihovýchodem

Zajímavé úkazy v červnu 2026

• 8. až 10. června – Venuše projde okolo Jupitera na večerní obloze; nejblíž (1,6°) si budou 9. 6. v pozdních večerních hodinách; za soumraku níž nad severozápadem pozorovatelný i Merkur
• 10. června – setkání ubývajícího Měsíce a Saturnu na ranním nebi nad východem; nejblíž (5,3°) si budou před rozedněním; asi 8,8° jihozápadně od Saturnu v dalekohledu pozorovatelný i Neptun
• 15. června – Merkur v největší východní elongaci, asi 25° od Slunce
• 16. a 17. června – seskupení velmi úzkého srpku dorůstajícího Měsíce (den, respektive dva dny po novu), Merkuru, Jupitera a Venuše na podvečerní obloze nad severozápadem; 16. 6. Měsíc asi 1,6° severně od Merkuru, 17. 6. asi 0,7° jihozápadně od Venuše; poblíž pozorovatelná i otevřená hvězdokupa Jesličky z Raka a Pollux s Castorem z Blíženců
• 19. června – dorůstající Měsíc poblíž Regula ze Lva v první polovině noci
• 23. června – Měsíc poblíž Spicy z Panny na nočním nebi
• 27. června – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na noční obloze

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.