Ve vesmíru se astronautům posouvají víčka vzhůru. Vědci zjistili, co za neobvyklou změnou stojí
Mikrogravitace mění lidské tělo mnoha způsoby. Nová studie však odhalila překvapivý detail – astronautům se ve vesmíru posouvají dolní víčka.
Pobyt ve vesmíru představuje pro lidské tělo značnou zátěž. Dlouhodobý pobyt v mikrogravitaci je spojený například s úbytkem svalové hmoty a hustoty kostí nebo se změnami fungování orgánů, zraku a centrálního nervového systému. Nová studie se zaměřila na mnohem specifičtější důsledek: na to, co se během kosmického letu děje s dolními víčky astronautů.
Výzkumníci z institucí v Austrálii, na Novém Zélandu a v Německu zkoumali 115 fotografií třinácti astronautů NASA. Zjistili, že během pobytu v mikrogravitaci se jejich dolní víčko přirozeně posouvá směrem vzhůru. Vzdálenost mezi středem rohovky a dolním víčkem se u sledovaných astronautů v průměru zmenšila o milimetr.
Všichni tak vykazovali známky takzvané reverzní ptózy, tedy stavu, při němž dolní víčko vystupuje neobvykle vysoko a zakrývá část spodního okraje rohovky. U 62 procent astronautů přesáhla změna jeden milimetr.
Víčka reagují na přesun tekutin
Výsledky odpovídají pozorováním z krátkodobých parabolických letů a naznačují, že změna polohy víček nastává poměrně rychle a přetrvává i během delších misí. Vědci přitom upozorňují, že reverzní ptóza nemusí být pouze kosmetickou změnou. Může vést ke změnám tvaru rohovky, zmenšení zorného pole a zhoršení ostrosti vidění.
Jedním z možných vysvětlení je přesun tělesných tekutin směrem k hlavě, k němuž v mikrogravitaci dochází. Takzvaný cefalický přesun tekutin znamená, že se směrem k hlavě přesunou přibližně dva litry tekutiny. Asi 50 mililitrů z tohoto množství se redistribuuje do tkání hlavy a krku. Výsledkem může být otok tkání v oblasti víčka, který dolní víčko vytlačí vzhůru.
Roli může hrát i pružnost tkání
Druhým možným mechanismem je pružnost obličejových tkání. Na Zemi je gravitace neustále stahuje směrem dolů, zatímco v mikrogravitaci tento účinek mizí. Elastické síly pak mohou tkáně přeskupit do polohy, v níž je jejich napětí menší, a dolní víčko se proto posune vzhůru.
Pozorované změny navíc odpovídají těm, které byly zaznamenány během parabolických letů, a jsou v souladu se zprávami o otocích kolem očí během kosmických letů.
Studie zatím nepotvrzuje přímou souvislost mezi změnami polohy víček a obtížemi, které během letu uvádí přibližně 30 procent astronautů. Výsledky však podle autorů otevírají prostor pro další výzkum.
Ten by měl využívat standardizované zobrazovací metody a objasnit nejen přesný mechanismus změn, ale také jejich možné zdravotní důsledky při dlouhodobých misích k Měsíci a Marsu.
