Pohltí jednou rozpínající se Slunce naši planetu, nebo Země přežije? Nová studie naznačuje překvapivě optimistický scénář

Slunce je poměrně klidná hvězda, která stabilně září na naší obloze. Zhruba za 5 až 7 miliard let ale spotřebuje všechen dostupný vodík ve svém jádru a přejde na spalování helia. Tím se změní na červeného obra a ohromujícím způsobem se nafoukne. Pohltí nejbližší planety – Merkur a Venuši. Jaký osud ale čeká Zemi?

Když se Slunce začne rozpínat a jeho žhavý povrch se přiblíží k oběžné dráze Země, vzniknou uvnitř hvězdy mohutné slapové vlny. Jakmile se jejich energie rozptýlí, mohou Zemi stáhnout do smrtící náruče rozpáleného obra. Na druhou stranu ale bude zvětšující se Slunce zároveň ztrácet ohromné množství hmoty hvězdným větrem. Gravitační přitažlivost Sluce zeslábne a Země se může posunout na vzdálenější orbitu.

Vyhne se Země totálnímu zničení?

„Osud Země závisí na vyvážení těchto dvou vlivů,“ vysvětluje Mats Esseldeurs, astrofyzik z belgické Katolické univerzity v Lovani. „Pokud převládnou slapové síly, Země bude Sluncem pohlcena. Pokud naopak převáží vliv úbytku hmotnosti Slunce, Země unikne na vzdálenější oběžnou dráhu, kde bude v bezpečí před totální destrukcí.“

Mezi vědci doposud převažoval názor, že Země skončí uvnitř Slunce. Esseldeurs a jeho kolegové ale spočítali, že vliv slapových sil bude zřejmě slabší, než se doposud předpokládalo. To by zajistilo Zemi a také Marsu únik do větší vzdálenosti od Slunce.

Při odhadu množství hmoty, kterou Slunce na sklonku svého života ztratí, se tým zaměřil mimo jiné na blízkou hvězdu L2 Puppis. Jde o červeného obra, kterého pozorujeme ve vzdálenosti asi 210 světelných let a který se právě nyní rozplývá do okolního vesmíru a mění se na bílého trpaslíka. Vědci jsou přesvědčeni, že L2 Puppis poměrně věrně ukazuje, co ve vzdálené budoucnosti potká i naše Slunce.