Šťastná třináctka pro SpaceX: Raketa Starship vypustila nové Starlinky a poprvé přežila přistání do oceánu

Společnost SpaceX úspěšně absolvovala třináctý testovací let své obří rakety Starship. Mise přinesla hned několik důležitých milníků: poprvé byla vypuštěna nová generace družic Starlink V3, podařilo se úspěšně otestovat opětovné zažehnutí motoru ve vesmíru a vůbec poprvé skončil horní stupeň Starship neporušený po přistání na hladině Indického oceánu. Přestože se nepodařilo splnit všechny cíle, šlo o dosud nejúspěšnější zkoušku druhé generace rakety Starship V3.

Třináctka přinesla štěstí

Start Starshipu se uskutečnil 24. července z kosmodromu Starbase v Texasu. SpaceX se přitom k úspěšnému vzletu propracovávala několik týdnů. První pokus musela 16. července na poslední chvíli zrušit kvůli problémům s motory Raptor. Druhý odložilo nepříznivé počasí. Až třetí termín vyšel podle plánu.

Do vesmíru odstartovala dosud největší verze systému Starship vysoká přibližně 124 metrů. Šlo teprve o druhý let nové konstrukční varianty V3, od níž si SpaceX slibuje výrazně vyšší nosnost i lepší spolehlivost.

První zkouška této verze v květnu skončila částečným neúspěchem, když nosný stupeň Super Heavy po oddělení selhal a místo plánovaného přistání do Mexického zálivu havaroval.

Návrat nosné rakety nevyšel dokonale

Krátce po startu se první stupeň Super Heavy bez problémů oddělil od horního stupně Starship a zahájil návrat k Zemi. Úspěšně provedl otočný manévr a zamířil k plánovanému přistání do vod Mexického zálivu.

Právě během závěrečného brzdicího manévru se ale objevily komplikace. Místo plánovaných třinácti motorů se podle záběrů podařilo zažehnout pouze pět. Raketa proto nedokázala dostatečně zpomalit a narazila do hladiny výrazně vyšší rychlostí, než konstruktéři zamýšleli. Přesto se podařilo získat cenná data o chování nosného stupně během návratu.

Premiéra nové generace Starlinků

Nejdůležitější část mise čekala horní stupeň Starship během suborbitálního letu. Z jeho nákladového prostoru bylo vypuštěno dvacet družic nové generace Starlink V3.

Tyto satelity představují významný krok vpřed oproti současné síti Starlink. Jsou větší, vybavené laserovými komunikačními spoji pro vzájemné propojení a nesou rozměrnější solární panely. V budoucnu mají postupně nahradit dnešní družice internetové megakonstelace.

Starship je navržen tak, aby při běžných letech dokázal najednou vynést až šedesát těchto satelitů. Testovací let ale probíhal po suborbitální dráze, takže všechny vypuštěné družice po splnění zkoušky znovu vstoupily do atmosféry a zanikly. Šlo ale o předem plánovaný scénář, nikoli o selhání.

Důležitý test motorů ve vesmíru

Po vypuštění družic čekal Starship další zásadní úkol. Jeden ze šesti motorů Raptor byl znovu zažehnut během letu ve vesmíru. Schopnost opakovaného spuštění motorů je klíčová pro budoucí lety na oběžnou dráhu i pro návraty z ní.

The sights and sounds of launching the world's most powerful rocket pic.twitter.com/HWiuhGhoHs

— SpaceX (@SpaceX) July 25, 2026

Právě tato technologie bude nezbytná nejen při běžném provozu Starship, ale také při plánovaných misích k Měsíci nebo Marsu. SpaceX od podobných testů v minulosti upouštěla, pokud předchozí fáze letu neprobíhaly zcela hladce. Tentokrát se však celý manévr podařil bez problémů.

Nejměkčí přistání v historii Starship

Vrchol mise přišel při návratu horního stupně do atmosféry. Kamery přenášely záběry rozpáleného plavidla obklopeného plazmatem vznikajícím při průletu atmosférou.

Starship následně provedl závěrečný přistávací manévr pomocí motorů Raptor. Postupně přešel z brzdění třemi motory na dva a nakonec na jediný. Poté dosedl na hladinu Indického oceánu tak jemně, že zůstal po přistání neporušený, a ještě několik minut plaval na hladině.

Pro pracovníky SpaceX šlo o mimořádný okamžik. Dosavadní prototypy Starship se po dopadu obvykle převrátily a následně explodovaly. Tentokrát však loď zůstala celistvá, přenášela telemetrická data a záběry z dronů ukázaly, jak se kolébá na vlnách. Šlo o první případ, kdy Starship po přistání zůstal neporušený.

Starship is intact, floating in the ocean and transmitting telemetry! pic.twitter.com/hLVXJqkHSA

— Elon Musk (@elonmusk) July 25, 2026

Skutečnost, že Starship zůstal po přistání téměř neporušený, má pro konstruktéry mimořádnou hodnotu. Mohou nyní podrobně analyzovat stav tepelného štítu, motorů Raptor, aerodynamických klapek i dalších systémů po návratu z atmosféry.

Právě údaje o chování tepelné ochrany patří mezi nejdůležitější informace, které SpaceX potřebuje pro další zdokonalování rakety. Část hardwaru se navíc může podařit z oceánu vyzvednout a podrobit detailnímu průzkumu.

K Měsíci zbývá ještě dlouhá cesta

Přestože byl třináctý test dosud jedním z nejúspěšnějších, SpaceX čeká ještě mnoho práce. Firma zatím ani po třinácti testovacích letech nedokázala se Starship dokončit plnohodnotný oblet Země po stabilní oběžné dráze.

V příštích letech musí zvládnout několik mimořádně náročných úkolů: opakované lety na orbitu, zachycení horního stupně pomocí mechanických ramen Mechazilla na rampě Starbase, tankování paliva mezi dvěma loděmi Starship přímo ve vesmíru nebo dokončení speciální lunární verze vybavené systémy podpory života.

Tyto technologie jsou nezbytné pro program Artemis. NASA totiž počítá s tím, že právě Starship dopraví při misi Artemis IV v roce 2028 astronauty z oběžné dráhy Měsíce na jeho povrch a zpět.

Přestože Starship zatím nesplňuje všechny ambiciózní cíle Elona Muska, třináctý test ukázal, že vývoj pokračuje správným směrem. Úspěšné vypuštění nové generace družic, spolehlivé opětovné zažehnutí motorů ve vesmíru i dosud nejšetrnější přistání představují významné technologické milníky.

Pokud se SpaceX podaří na těchto úspěších stavět, může se Starship během několika příštích let proměnit v první plně znovupoužitelný nosný systém schopný pravidelně dopravovat náklad i posádky nejen na oběžnou dráhu Země, ale také k Měsíci a v budoucnu i k Marsu.