Vícehlavé saně atomového věku: Balistické mezikontinentální střely MIRV (1)

Jaderné zbraně se staly neblahým symbolem studené války. Jejich nejvražednější podobu představují střely osazené několika hlavicemi, které dokážou současně napadnout více cílů. Ve výzbroji mocností zůstávají i v 21. století

03.11.2019 - Miroslav Mašek



Balistické mezikontinentální střely první generace z přelomu 50. a 60. let nesly jedinou jadernou hlavici a dokázaly tak zničit vždy pouze jeden cíl. To usnadňovalo práci defenzivním systémům, neboť zásah antiraketou znamenal jistou likvidaci hrozby. Ve snaze získat výhodu nad protivníkem a zahltit jeho obranu tak od 60. let vznikaly střely nové kategorie, které vstoupily do historie pod zkratkou MIRV (Multiple Independently-targetable Re-entry Vehicles neboli vícenásobné nezávisle naváděné návratové moduly). 

Americká premiéra 

Každá z raket MIRV obsahuje několik samostatných modulů se zmenšenými bojovými hlavicemi. Vzhledem k tomu, že jednotlivé moduly disponují vlastním naváděním, může vlastník takové zbraně odpálením jediné střely současně zasáhnout větší počet cílů. A protože se koncept MIRV vyvinul primárně pro termonukleární hlavice, dokázal by ostrý odpal vymazat ze zemského povrchu třeba několik velkých měst.   

Jako první zavedly MIRV do výzbroje Spojené státy v podobě rakety LGM-30G Minuteman III, otestované roku 1968 a oficiálně přijaté o dva roky později. Zatímco starší Minuteman I a II nesly jedinou hlavici W56 o síle 1,2 megatun (Mt), „trojka“ se mohla pochlubit trojicí redukovaných hlavic W62 o jednotlivé účinnosti 170 kilotun (kt).

Střela se odpalovala z podzemních sil a generálové si od ní hodně slibovali, takže v letech 1970–1975 nechali nahradit 550 „obyčejných“ minutemanů variantou MIRV. Nižší účinnost bojových hlavic konstruktéři vykompenzovali lepším inerciálním naváděním, takže W62 dokázaly ničit stejně velké či odolné cíle jako méně přesné W65 (Minuteman III údajně funguje s odchylkou do 240 m oproti 2,4 km u „jedničky“). Pentagon tedy získal nástroj schopný drtivěji zasáhnout protivníka, aniž by musel svůj raketový arzenál navýšit o jedinou střelu. V SSSR vyvolal Minuteman III obavy, neboť byl zjevně určen k překonání protiraketového systému bránícího Moskvu. 

Sovětská reakce 

Konstruktéři komunistické velmoci hozenou rukavici zvedli a osadili vícenásobnými hlavicemi své nejmodernější střely R-36M známé v kódu NATO pod výmluvným označením Satan. Původně nesly jedinou hlavici o síle 18–25 Mt(!), kterou u verze SS-18 Mod 2 nahradilo až osm menších po 0,5–1,5 Mt. Zkoušky byly úspěšně završeny roku 1975. Do roku 1978 SSSR vyprodukoval asi 130 kusů, na nichž se však projevily závažné konstrukční nedostatky.

Začátkem 80. let je proto nahradila SS-18 Mod 4, jež vznikla s úkolem ničit sila střel Minuteman III. Likvidaci takto bodových cílů jí mělo umožnit zpřesněné navádění, díky kterému se mohla snížit účinnost hlavic a jejich počet narůst z osmi na deset. Přechod k této variantě MIRV umožňoval Moskvě zničit 65–80 % amerických raketových sil. Počítalo se s vysláním dvou hlavic ke každému z cílů, přičemž i po takto masivním úderu mělo Moskvě stále zbývat přes 1 000 hlavic téhož typu pro další útoky. Střely SS-18 Mod 4 vydržely ve výzbroji ještě dlouho po rozpadu SSSR a Rusko je vyřadilo teprve roku 2009, kdy je kompletně nahradila paralelně užívaná pátá modifikace s ještě přesnějším naváděním a desítkou silnějších hlavic v každé raketě.

Neporušit smlouvu

Vylepšené parametry umožnily Moskvě neporušit mezinárodní smlouvu START, požadující snížení počtu nejtěžších střel o 50 %, a zároveň si ponechat schopnost zničit většinu klíčových cílů v Americe. Do výzbroje vstoupila Mod 5 v létě 1988 a zůstává v ní dodnes. Dodejme, že SS-18 Mod 3 a 6 (obě již vyřazené) nespadaly mezi rakety MIRV, neboť podobně jako Mod 1 nesly jedinou hlavici. 

Pokračování: Vícehlavé saně atomového věku: Balistické mezikontinentální střely MIRV (2)

Společně s R-36M provozovaly sovětské strategické síly i rodinu raket založených na modelu UR-100 z konce 60. let. Ten nesl jedinou bojovou hlavici a konstruktéři dostali za úkol připravit provedení MIRV, jež by mohlo jen s menšími modifikacemi využívat stejná sila. Varianta MR-UR-100 Sotka unesla při dosahu přes 10 000 km čtveřici hlavic po 400 kt a dostala se do výzbroje v závěru 70. let. Po rozpadu SSSR všechny kusy putovaly do starého železa. 

  • Zdroj textu

    Válka Revue

  • Zdroj fotografií

    Wikipedia


Další články v sekci