Vikinská záhada z Reptonu: Objev, který archeologům přinesl starosti

08.05.2020 - Radomír Dohnal

V sedmdesátých letech způsobil nález masového hrobu v britském Reptonu senzaci. Mohlo se jednat o pohřeb vikingského náčelníka. Jenže další průzkum lokality, který zahrnoval i archeology uznávanou radio-karbonovou metodu k určování stáří nálezů, tyto závěry zpochybnil

<p>Kostra staršího muže měla v rozkroku zasaženém sečnou ranou dodatečně umístěný kančí kel.</p>

Kostra staršího muže měla v rozkroku zasaženém sečnou ranou dodatečně umístěný kančí kel.


Reklama

Třítisícové městečko Repton v srdci kraje Derbyshire dnes může na výletníky působit poněkud ospalým dojmem. Pro archeology ale představuje nedocenitelnou studnici informací: minimálně od 8. století bylo zmíněné sídlo kulturním a hospodářským centrem království Mercie, kdysi jednoho z nejvýznamnějších útvarů na území Velké Británie.

Pozornost odborníků se vždy upínala k místnímu farnímu kostelu sv. Wystana. Ten sice pochází ze 13. století, ale v jeho mnohem starších katakombách byly už dříve nalezeny ostatky dvou králů Mercie a kdysi se tu nacházely i ostatky mučedníka Wystana.

Repton se může počítat mezi první velká města Velké Británie, která přijala učení křesťanské víry. Křtilo se tu už v roce 635 a stál zde také jeden z nejvýznamnějších klášterů regionu. Definitivní tečku za slávou království Mercie i města Repton, které ve své době významem zásadně zastiňovalo Londýn, učinily až nájezdy Vikingů v roce 873. 

Objev, který archeologům přinesl starosti

O invazi severských mořeplavců se přímo v Mercii dochovalo jen minimum zpráv. Města, hrady i církevní stavby lehly popelem, nedochovaly se o tom ale prakticky žádné místní písemné záznamy. Nájezdníci město dobyli a poté využili jako bezpečné zimoviště. Kde jsou ale pozůstatky tohoto příběhu? Nebo se útok tisícihlavé armády Vikingů na sídlo obešel beze ztrát? 

Naděje na poznání pravdy historikům svitla v roce 1974, když byl při rutinním archeologickém průzkumu kopce v blízkosti slavného kostela objeven hrob doslova přeplněný lidskými ostatky! Odborníci se neradovali dlouho. Nálezová situace sice částečně odpovídala pohřebnímu ritu skandinávských válečníků – včetně několika dobových artefaktů, jenže datování kosterních pozůstatků radiokarbonovou metodou potvrdilo, že se jedná o lidské kostry z různých historických etap. Před archeology tak vyvstávala záhada: máme tu tradiční vikingský pohřeb, nebo jen jakousi kostní jámu?

Jezte ryby, budete vypadat starší!

Do záhady teď vnáší jasno archeoložka a antropoložka Cat Jarmanová z Univerzity v Bristolu. Také jí záhada hrobu během studií vrtala hlavou a kosterním pozůstatkům v laboratoři věnovala značnou pozornost. Své kolegy teď rozhodně může uklidnit: radiokarbonová metoda je i nadále spolehlivým nástrojem výzkumu. V případě Reptonu ale došlo k jejímu zkreslení. „Dnes už je to pro nás známý efekt, kterému říkáme „situace vodní nádrže“,“ vysvětluje Jarmanová. „V osmdesátých letech minulého století ale tato praktická informace nebyla kolegům známa. Jde o to, že podmáčená půda intenzivně ovlivňuje osteologický materiál. A samozřejmě, jsou tu ještě ryby v potravě Vikingů.“ Ryby? „Ano, když totiž konzumujete mořské ryby, zabudováváte tak do svých kostí uhlík, který se při analýze jeví mnohem „starší“ než ten, který získáváme při konzumaci suchozemských zvířat.“ 

Pozůstatky Velké armády pohanů?

Některé kostry tak působily výrazně „starším“ dojmem, než skutečně byly. Aby nedošlo k mýlce, nejde o věk, ale o dobu pohřbu. Podle toho, kolik mořských ryb ten který válečník za svůj život zkonzumoval, se může radiokarbonová metoda „seknout“ v určení jeho pohřbu až o desítky let do minulosti.

„Teď už můžeme s klidem potvrdit, že kosterní pozůstatky v pohřebních komorách masového hrobu v Reptonu spadají do období konce 9. století, a odpovídají tedy času příchodu Velké armády pohanů a nuceného odchodu králů Mercie do exilu,“ říká Jarmanová. S tvrzením, že se v hrobě nacházejí jen ostatky Vikingů, by však byla opatrnější. Kostry pohřbených žen prý totiž nesou výrazné anglosaské rysy. Mohou to být unesené ženy, otrokyně nebo také nové manželky dobyvatelů. „O stálém skandinávském osídlení v regionu máme jen opravdu málo zpráv,“ uzavírá Jarmanová.

Do Valhaly musíte vcelku

Masový vikingský hrob v Reptonu tím ale nepřichází o veškerá tajemství. Stále totiž zbývá nalézt odpověď na to, k čí posmrtné poctě byla pohřební komora vystavěna. Muselo jít skutečně o někoho významného, což dokládá i nejnovější identifikace těl čtyř chlapců, kteří byli pohřbeni v místě vstupního prahu do hrobky. Zdá se, že byli podřezáni až během tradičního pohřebního rituálu.

TIP: Vikingové v Grónsku: Tajemství dávných osad z mrožích klů

Podezření padá na zatím bezejmenného staršího válečníka, jehož ostatky byly uloženy v nezvyklém dvojhrobu spolu s dalším, mladším mužským tělem. Tento statný vikingský bojovník utrpěl smrtelné zranění (měl prakticky přetnutou stehenní kost) a pravděpodobně utržil i bolestivou ránu, která mu musela poškodit genitálie. Nasvědčuje tomu průběh rány na kosti i fakt, že kostře byl mezi nohy vložen kančí kel. Proč to? Pravděpodobně jako náhradní díl za zneuctěnou mužskou chloubu. Ve Valhale přece musel být po všech stránkách kompletní!

Hrob válečníka, nebo kostní jáma?

Mezi třemi stovkami koster jich 80 % patřilo mužům. Byli mezi nimi sotva odrostlí chlapci i hrstka čtyřicátníků. Téměř všechna těla nesla stopy po sečných a bodných zraněních, ale vzhledem k charakteru nálezu se nedalo soudit, zda byla vždy smrtelná. Uvažovalo se proto i o masovém hrobu obětí epidemie.

Zpochybňována byla i „skandinávská podoba“ koster. Britští archeologové se rozdělili na dva tábory: jedni chtěli v Reptonském hrobu vidět pohřeb poraženého vikingského krále Velké armády pohanů, jiní sázeli spíše na masový hrob či kostní jámu, do které byly průběžně ukládány ostatky z farního hřbitova či anglosaského mauzolea. Pro první teorii hovořila přítomnost několika tradičních zbraní, seker a nožů, nález pěti dobových mincí a údajné „rozložení těl po obvodu centrální kamenné rakve“. Jenže jak upozorňovali pochybovači, toto působivé rozmístění nejspíš ovlivnila podzemní voda a rozmáčený terén.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 historie

  • Zdroj fotografií: Wikimedia, Martin Biddle, SWNS

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sovětští vojáci během „bitvy o předměstí“ ve městě Puškin v lednu 1944. Od září 1941 bylo toto město ležící pouhých 25 kilometrů od centra Leningradu okupováno německými vojáky.

Válka
Zajímavosti

Jeden miligram jedu pralesničky strašné (Phyllobates terribilis) by stačil k usmrcení 10 000 myší, 10 až 20 lidí, nebo dvou samců slona afrického.

Věda

„Kosmický ohňostroj“, i tak by se dal nazvat rozpad raketového stupně z nosiče CZ-3B. (foto: © Steve Cullen Photography)

Vesmír

Milan Obrenović II. (1819–1839)

26 dnů srbským králem

Princ Milan Obrenović byl srbským knížetem a coby nejstarší syn v rodu měl garantováno dědictví koruny. Jenže když na konci června roku 1839 srbský král (a jeho otec) Miloš Obrenović abdikuje, prodělává princ těžký zápal plic. Blouzní v horečkách a trpí zimnicí, vůbec netuší, co se kolem něj děje. Nepostřehne ani to, že už je vlastně panovníkem. Po šestadvaceti dnech od svého čestného jmenování umírá, aniž by podepsal jediný dokument nebo list. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907