Virus z formalínu: Vědci rekonstruovali genom španělské chřipky z roku 1918
Ze sto let starých plic mladíka, který zemřel během první vlny španělské chřipky, vědci poprvé rekonstruovali evropský genom pandemického viru. Analýza ukázala, že tento virus byl nebezpečnější, než se dosud myslelo.
V létě roku 2018 dorazila do Švýcarska první vlna vražedné španělské chřipky, která si nakonec celosvětově vyžádala okolo 50 milionů obětí. Jednou z nich byl i osmnáctiletý mladík, jehož pitva proběhla 15. července 1918 v Curychu. Stal se jednou z prvních obětí chřipky v tomto městě.
Lékaři tehdy uchovali ve formalínu část mladíkových plic, která se pak stala součástí medicínských sbírek Basilejské univerzity. Mezinárodní výzkumný tým, který vedl Christian Urban z Curyšské a Basilejské univerzity, nyní použil moderní genetické metody a z orgánu uloženého ve formalínu získal genetický materiál viru.
Virus z formalínu
Jak badatelé uvádějí ve studii zveřejněné odborným časopisem BMC Biology, podařilo se jim rekonstruovat kompletní genomu viru španělské chřipky. Tento genom je prvním svého druhu s přesně určeným datem z Evropy. Podle vědců poskytne nové poznatky o děsivé pandemii, která zhruba před stoletím otřásla celou planetou.
„Je to poprvé, kdy jsme získali přístup ke genomu chřipky z pandemie v letech 1918 až 1920 v tehdejším Švýcarsku,“ raduje se paleogenetička Verena Schünemannová z Basilejské univerzity. „Přináší nám poznatky o dynamice adaptací viru na lidské hostitele v Evropě, během samotných počátků pandemie.“
Vědce překvapilo, že už tento virus, který zabil svého hostitele na počátku pandemie, již ve svém genomu obsahoval tři mutace, spojované s adaptacemi na lidi. Až doposud se mělo za to, že se takové mutace objevily až později v průběhu pandemie. Dvě mutace pomáhaly viru obejít lidskou imunitu, třetí změnila tvar proteinu hemaglutinin na povrchu viru, což vedlo k efektivnějšímu šíření infekce. Tyto rychlé adaptace nápadně připomínají situaci během pandemie covid-19, kdy koronavirus rovněž mutoval velmi rychle.
Pohled do minulosti jako klíč k budoucnosti
Významným zjištěním studie je i samotná metoda, kterou se vědcům podařilo RNA získat. Až dosud byly vzorky konzervované ve formalínu považovány za nevhodné pro analýzu genetického materiálu. Nově vyvinutá postup založený na zachycení krátkých úseků RNA a uchování jejich orientace ale dokazuje, že i tyto historické vzorky v sobě ukrývají klíčové informace. Otevírá se tak možnost využít tisíce podobných vzorků z lékařských a zoologických sbírek po celém světě k dalšímu výzkumu infekčních nemocí.
Zjištěním, jak se virus v minulosti adaptoval, získávají vědci důležité evoluční indicie, které mohou pomoci předvídat a zvládat budoucí pandemie. Vědomí, jak se viry přenášejí ze zvířat na lidi a jak se přizpůsobují lidskému tělu, je klíčem k vývoji účinných vakcín a obranných strategií.
