Protektorátní vládní vojsko: Vlastenci, či kolaboranti?

02.11.2016 - Jindřich Marek

Vojáci protektorátního vládního vojska prokázali své vlastenectví a hrdinství v domácím odboji, mezi italskými partyzány, v řadách československé zahraniční armády i na pražských barikádách

Vladaři -<p>Prezident Emil Hácha se stráží vládních vojáků na zámku  v Lánech</p>
Vladaři -

Prezident Emil Hácha se stráží vládních vojáků na zámku  v Lánech


Reklama

V pondělí 16. října 1939 se na třetím hradním nádvoří u vchodu do úřadoven protektorátního prezidenta Emila Háchy objevili dva strážní v předpisovém nehybném postoji. Typické československé přilby vz. 32 a brčálově zelené uniformy je výrazně odlišovaly od německých vojáků, kteří před sedmi měsíci zaplavili Prahu. Třetí strážný zaujal místo u výtahu k Háchovu bytu v podjezdu mezi druhým a třetím hradním nádvořím, zatímco čtvrtý jako návěstný přecházel v přízemní hradní chodbě mezi oběma zmíněnými strážními stanovišti.

Onoho dne došlo k zahájení činnosti českého vládního vojska Protektorátu Čechy a Morava, do kterého bylo podle vládního nařízení č. 216/39 Sb. z řad rušené čs. armády umisťovacími dekrety převedeno 5 940 profesionálních vojáků. Pohledem okupantů šlo o Regierungstruppe des Protektorats Böhmen und Mähren, nad kterým po celou dobu okupace ostražitě bděl se svým úřadem zmocněnec říšské branné moci u říšského protektora (Der Wehrmachtbevollmächtigte beim Reichprotektor in Böhmen und Mähren). Ten byl zároveň velitelem vojenského prostoru Čech a Moravy.

Německé záměry

Vytvořením vládního vojska sledovali nacisté zprvu tři cíle – politický, sociální a ryze pragmatický. V prvním případě šlo o vytvoření zdání jakési autonomie protektorátu pro okolní svět, ve druhém o snahu najít zaměstnání alespoň pro část vojáků z povolání zanikající čs. armády a ve třetím o využití vládních vojáků jako pracovní síly, když byli nasazováni k odstraňování polomů v lesích, na sklizeň brambor, odstraňování následků povodní apod.

Příslušníci vládního vojska si mezi sebou familiárně říkali „vladaři“, a veřejnost je častovala kvůli četným veřejným vystoupením praporních hudebních čet nejčastější přezdívkou „Háchovi Melody Boys“.

Výzbroj 12 praporů „vladařů“, každý o síle zhruba 480–540 mužů, zůstala až do června 1944 velice ubohá a skládala se pouze ze starých rakouských vojenských opakovaček Mannlicher vz. 95 ráže 8 mm pro mužstvo, pistolí ráže 7,65 mm pro důstojníky a rakouských armádních revolverů vz. 98 ráže 8 mm pro rotmistry. Výzbroj vládních vojáků měl doplnit i omezený počet samopalů (pouhé 3 na rotu). Ty však nebyly po dobu pobytu útvarů v českých zemích nikdy dodány.

Odbojové plány a naděje

Již při vzniku vládního vojska se ilegální organizace Obrana národa (ON) prostřednictvím likvidační komise čs. ministerstva národní obrany snažila nový sbor kádrově ovlivňovat. K „vladařům“ byli vybíráni muži různých vojenských odborností od výkonných pilotů přes letecké mechaniky, dělostřelce, dragouny až po zdravotníky. Tento výběr ministerstvo národní obrany v likvidaci, které bylo de facto expoziturou ON, provádělo ve víře, že nacistická okupace nebude dlouhá a že se tak z praporů vládního vojska stanou ve vhodný okamžik jakési kádry pro obnovu pravidelné čs. armády.

S tímto záměrem souhlasil i velitel vládního vojska generál Jaroslav Eminger, který v polovině července 1939 na zvláštní schůzi důstojníků vznikajícího vládního vojska přednesl svou koncepci, přičemž zde neopominul prohlásit, že vládní vojsko „má být vedeno a použito tak, aby se nepříčilo zájmům českého národa“. Toho si byli nacisté až příliš dobře vědomi, a tak nakonec v květnu 1944 po opakovaném zjištění, že český vojenský odboj počítá s využitím vládního vojska proti okupantům, většinu „vladařů“ odeslali do severní Itálie střežit železniční tratě.

Tam se ovšem stovky z nich staly vítanou posilou italských partyzánů… Připomeňme si při té příležitosti slova předsedy povstalecké České národní rady z května 1945 profesora Alberta Pražáka: „Vládní vojsko připadalo mi svým duchem, vedením a veřejným vystupováním jako pozůstatek naší armády. Připomínalo její existenci za svobody a vzbuzovalo naději na její vzkříšení z poroby. Pokládal jsem za samozřejmé, že vládní vojsko bude oporou národní revoluce.“


Seriál Protektorátní vládní vojsko:


Vládní vojsko představovalo ryze český sbor. Pokud se někdo z jeho příslušníků přihlásil k německé národnosti, musel z vojska vystoupit, což neplatilo například u protektorátního četnictva a policie. Vládní vojáci také nikdy nevystoupili proti českému a později i italskému civilnímu obyvatelstvu. O to absurdnějším výsledkem je potom nečekaně ostrá nepřátelská poválečná reakce českých protektorátních tichošlápků vůči „vladařům“, kteří například na rozdíl od mnoha českých dělníků za zvýšené potravinové příděly a alkohol nevyráběli ochotně zbraně pro hitlerovskou armádu.

  • Zdroj textu:

    II. světová březen 2015

  • Zdroj fotografií: archiv autora

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jedním z kandidátů na ženicha byl pruský princ Fridrich

Historie

Jeskyně rákosových fléten je k vidění u čínského města Guilin v čínské autonomní oblasti Kuang-si. Podzemní prostora je zhruba 180 milionů let stará a kromě mnoha krápníkových útvarů je v ní i více než 70 inkoustových nápisů pocházejících z konce 8. století. Ty dokazují, že jeskyně se těší lidské pozornosti už více než 1 200 let. Jméno pravděpodobně dostala podle v okolí rostoucího rákosu vhodného pro výrobu fléten. Jeskyně má tři vchody a je asi 240 metrů dlouhá. Od roku 1962, kdy byla otevřena pro veřejnost, ji navštívily miliony turistů. Na snímku je část jeskyně nazvaná Křišťálová palác dračího krále.

Příroda

Někteří lidé mají psy v krvi

Věda
Vesmír

Když v roce 2014 obsadili bojovníci Islámského státu Mosul, nikdo nevěřil, že se dokážou udržet u moci. Každý rok přesto dokázal vydělat přes 18 miliard korun. Daně vybíral až do poslední chvíle před svým zánikem.

Zajímavosti

Prvorepubliková akcie společnosti Kolben a Daněk

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907