Vystěhovalecký projekt Interhelpo měl být rájem, změnil se ale v peklo

07.02.2022 - Jaromír Marek

Zapálení českoslovenští komunisté, prostí dělníci a drobní řemeslníci měli v Sovětském svazu dvacátých let minulého století budovat socialismus. Vystěhovalecký projekt Interhelpo však skončil špatně

<p>Mnozí z úderníků z Interhelpa skončili před hlavněmi popravčí čety.</p>

Mnozí z úderníků z Interhelpa skončili před hlavněmi popravčí čety.


Reklama

Slibovali jim ráj: zemi granátových jablek a zelených hor a život, ve kterém budou pány svého osudu. Čekala je pustá step, vězení a popravčí čety. Taková je ve zkratce historie projektu Interhelpo.

Daleko na východ 

Na okraji kyrgyzského hlavního města Biškek stojí ošuntělá čtvrť plná maličkých domků. V jednom ze stavení obklopeném kvetoucí zahradou, prožil své dětství Alexander Dubček. Jak se budoucí otec pražského jara ocitl ve vzdálené střední Asii? Jeho rodiče byli zakládajícími členy družstva Interhelpo.

„Byl jsem počat párem socialistických snílků, kteří emigrovali do Chicaga a krátce před mým narozením se vrátili na rodné Slovensko. Na ně si ale skoro nevzpomínám, protože ve třech letech mě rodiče vzali na další dlouhé putování. Tentokrát jsme cestovali po železnici 6 400 kilometrů na východ, do sovětské Kyrgyzie, blízko Číny. Moji rodiče chtěli pomáhat při budování socialismu v Sovětském svazu.“ Tak popisoval Alexander Dubček v pamětech svoji cestu do komuny. 

Sny, realita a represe

Vše začalo v roce 1923, když se do Československa vrátil komunista Rudolf Mareček. První světovou válku prožil v sovětské střední Asii a domů byl z Moskvy vyslán s úkolem zakládat dělnická družstva, která se vystěhují do Sovětského svazu. Lidé prodávali veškerý svůj majetek a společně nakupovali stroje a výrobní zařízení. Hned po příjezdu na místo je čekal šok. „Když jsme dorazili, byla kolem jen pustina. Lidé se ptali: To jsme na konci světa?“ vzpomínal jeden z vystěhovalců František Huňa. Střídání teplot, nedostatečná výživa a nové nemoci způsobily, že během prvního roku zemřely všechny děti mladší tří let, celkem třicet zmařených životů.

Po prvních letech nesnází si přece jen osadníci vybudují ve stepi důstojný domov. Jejich textilka, koželužna, slévárna a továrna na nábytek se staly základem kyrgyzského průmyslu. Čím lépe se družstvu daří, tím víc se je sovětské úřady snaží dostat pod kontrolu. Záhy zestátňují klíčové provozy a příslušníci komuny se stávají terčem perzekucí. 

První čistky přišly v roce 1938. Cizinci žijící v SSSR dostali na vybranou: buď musejí zemi opustit, nebo přijmout sovětské občanství. To ale často znamenalo cestu na šibenici nebo před popravčí čety. A tak cizinci narychlo a se strachem odjížděli.

Úprk ze SSSR popsal Dubček ve svých pamětech: „Na poslední stanici před hraničním přechodem se mě otec najednou zeptal, jestli mám u sebe nějaké ruble. Měl jsem. Otec mi řekl, že je zakázané vyvážet je ze země. Spěchal jsem na stanici, peníze jsem dal do obálky a poslal spolužákovi z Gorkého. Když jsme přijeli na hranici, uvědomil jsem si, že mám ještě nějaké ruské peníze v jiné kapse. Pamatuji si, jak jsem byl vyděšen, že by na ně přišli při prohlídce, kterou museli podstoupit všichni cestující. Když jsem šel na celnici, vhodil jsem ty peníze do odpadkového koše.“ 

Doba teroru

V kopcích nad městem Biškek stojí památník obětem komunistické zvůle. Pamětní deska nese osmatřicet jmen. Mezi nimi i jméno Josefa Skalického, jednoho z tisícovky Čechoslováků, kteří se v roce 1925 vydali do země sovětů. V roce 1933 se načas vrátil do Československa. Doma se mu ale nelíbí. „Jak rád bych se teď zakousl do toho černého chleba, který jsme měli v Interhelpu. Nevím, co bych za to dal, kdybych se mohl vrátit zpět k vám,“ psal svým soudruhům do Frunze. Za dva roky se tam opravdu vrátil. Krátce nato byl zatčen a odsouzen za ekonomickou špionáž a protisovětskou činnost. Záminkou se stal jeho pobyt v ČSR. Skalický byl 5. listopadu 1938 zastřelen a pohřben v hromadném hrobě. Jeho žena Anna zůstala sama, zbavena veškerého majetku. Nikdy se nedozvěděla, kam její muž zmizel. Spolu se Skalickým byli odsouzeni a popraveni další tři čelní představitelé Interhelpa: Pavel Kainz, Donát Láníček a Viktor Šmíd. I jejich rodiny skončily na ulici bez pomoci. A další popravy následovaly. 

Trpký konec

Na konci třicátých let už se Interhelpo stalo zcela státním podnikem. V komuně početně převládali Rusové a ti z Čechů, co včas neodjeli, se báli na veřejnosti i jen mluvit česky. Se začátkem 2. světové války dopadla na komunu další vlna represí a Interhelpo definitivně zaniklo v roce 1943. Část jeho příslušníků se vrátila do staré vlasti s vojsky Ludvíka Svobody.

V Kyrgyzstánu ale dodnes žijí potomci těch, co zůstali. Příjmení jako Horáček, Šmíd nebo Cajzl mluví za vše. O návratu do České republiky jen sní. „Odjet do Kyrgystánu byla velká chyba. Naši otcové a dědové nás často prosili o odpuštění, že nás zavezli až na konec světa. Pozdě litovali, že se zmýlili,“ vzpomínala Světlana Kiralová. Sama byla potomkem těch, co v roce 1925 odešli z Československa za snem, který se nikdy nenaplnil. 

Tragický příběh československých osadníků

Dobrodružstvím československých komunardů v SSSR se detailně zabývá zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Jaromír Marek ve své knize nazvané Interhelpo: Tragický příběh československých osadníků v Sovětském svazu, kterou vydalo nakladatelství Host Brno. Tento článek vznikl přímo pro časopis 100+1 historie jako malá ochutnávka z této zajímavé knihy.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 historie

  • Zdroj fotografií:

    archiv Jaromíra Marka (se souhlasem k publikování)

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Replika stroje Fokker Eindecker, kterého se dohodoví piloti až do jara 1916 velmi obávali. (foto: Shutterstock)

Válka

Mezi nejnebezpečnější příměsi zemního plynu patří karcinogenní benzen. Jeho přítomnost vědci zaznamenali v 95 % vzorků. (foto: Unsplash, KWON JUNHOCC0)

Věda

Chcete-li objekty popsané v článku spatřit s jistotou, najděte si k pozorování místo co nejméně zatížené světelným znečištěním. (foto: PixabayCC0)

Vesmír

Dospělý strdimil karmínovoprsý (Aethopyga siparaja) dorůstá velikosti kolem 10 cm. (foto: Shutterstock)

Příroda

Ze 144 sekvenovaných vzorků jich 45 – zhruba třetina – obsahovala žraločí DNA. Nejčastěji identifikovanými druhy byli žralok modrý, žralok hedvábný a žralok bělocípý. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Podle bulharských matematiků je chování Sluneční soustavy je velice stabilní. Jsou proto přesvědčeni, že náš planetární systém vydrží nejméně 100 tisíc let. (ilustrace: NASACC BY-SA 4.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907