Výzkum odhalil, že 2. světová válka značně stresovala velryby

Americký tým vědců prostudoval ušní maz plejtváků obrovských, plejtváků myšoků a keporkaků, kteří žili v Pacifiku a Atlantiku mezi lety 1870 a 2016.

Vzorky mazu získali z muzeálních exponátů a zjišťovali v nich hladinu stresového hormonu kortizolu. Výsledky jejich výzkumu ukazují, že nejvyšší hladinu kortizolu v těle měly velké velryby v šedesátých letech 20. století, kdy velrybaření na planetě dosáhlo vrcholu. V té době bylo vytěženo až 150 tisíc velryb a přeživší kytovci z toho neměli dobrý pocit.

TIP: V Arktidě dramaticky mizí mořský led, ale velryby jsou z toho u vytržení

V ušním mazu velryb je ale také zapsáno, že byly hodně stresované v první polovině čtyřicátých let 20. století. V té době přitom byl lov velryb na nízké úrovni. Podle vědců velryby v tomto období stresovala 2. světová válka, která probíhala i v oceánech. Atlantik a Pacifik byly plné hluku, lodí, ponorek, letadel, explozí a hořícího paliva. Ani to se podle všeho kytovcům příliš nelíbí.