Vyznavači krvavých bohů: Závan z řeckého podsvětí

16.11.2017 - Barbora Jelínková

Staří Řekové, Keltové i Aztékové – princip lidské oběti najdeme snad ve všech velkých náboženských systémech, křesťanství nevyjímaje. Co vedlo naše předky k tomu, aby si bohy usmiřovali lidskými životy?

V legendě o Prometheovi přinesl syn Titánů lidem oheň, za což jej bohové přikovali ke skále a orel mu každý den vyrval játra, která přes noc opět dorostla. Prometheus se tak obětoval pro lidstvo.
V legendě o Prometheovi přinesl syn Titánů lidem oheň, za což jej bohové přikovali ke skále a orel mu každý den vyrval játra, která přes noc opět dorostla. Prometheus se tak obětoval pro lidstvo.

Reklama

V řecké mytologii se v porovnání s náboženstvími jiných dávných civilizací setkáváme s nápadným antropomorfismem: Zatímco Aztékové či Keltové ztotožňovali své bohy s přírodními jevy i nebeskými tělesy a zdůrazňovali tím svou bezvýznamnost, Řekové je vnímali jako bytosti podobné lidem. Členové řeckého panteonu se navíc dopouštěli stejných chyb a selhání. 

Osudy starověkých bohů se po generace předávaly ústní tradicí a dodnes o nich se zájmem čteme. Méně se však ví, jak vypadal reálný náboženský život tehdejších Řeků.

Lidská oběť v bájích a pověstech

V komunikaci s bohy přikládali Řekové největší význam právě oběti, přičemž přinášeli dary těm z nich, které si právě chtěli naklonit. Například mořeplavci si tak předcházeli vládce moří Poseidona, pro vojáky byl zas důležitý Ares, bůh války. Dlouho se předpokládalo, že Řekové rituálně obětovali pouze zvířata: Ženy předkládaly bohyním samice, zatímco muži žádali o přízeň bohů oběťmi samčího pohlaví. 

O lidských obětech existuje jen pár zmínek, leccos však napovídají literární záznamy. V legendě o Prometheovi přinesl syn Titánů lidem oheň, za což jej bohové přikovali ke skále a orel mu každý den vyrval játra, která přes noc opět dorostla. Prometheus se tak obětoval pro lidstvo. V jiném příběhu usmrtil nestvůrný Minotaurus s tělem člověka a hlavou býka každý rok sedm panen a sedm mladíků z Athén, dokud jeho řádění nezarazil hrdina Theseus. Podle vědců mohou právě takové náznaky vypovídat o vztahu původních obyvatel Peloponéského poloostrova k lidským obětem.

Vlčí hora promlouvá

Hmatatelným důkazem by se pak mohl stát například rok starý objev z hory Lykaion (v překladu „hora vlků“). Z literárních pramenů ji známe jako rodiště nejvyššího boha Dia a na jejím vrcholku se kdysi měla nacházet svatyně, kde se prý vykonávaly i krvavé lidské oběti. Řekové údajně věřili, že kdo tam obětuje Diovi a maso zemřelého pozře, změní se ve vlka

Archeologové v místě obětního ohniště skutečně kromě zbytků popela a zvířecích kostí našli i lidské ostatky. Velmi pravděpodobně patřily mladému chlapci, který zemřel upálením. Pokud badatelé domněnku potvrdí, budeme možná muset obraz vzdělaných, kultivovaných a na svou dobu nesmírně vyspělých Řeků mírně upravit. 

Krvavé Kartágo

Lidské oběti byly běžné rovněž ve starověké fénické kolonii Kartágo, jež se rozkládala na území dnešního Tuniska v letech 800–146 př. n. l. Rodiče tam obětovali bohům často i jen několikatýdenní kojence a ukládali je do speciálních obětišť zvaných tofety. Nešlo přitom pouze o děti otroků či zajatců, ale mnohdy také o potomky ze vznešených rodin.

Poselství Abraháma

O lidské oběti vypráví i Starý zákon: Abrahám se na Boží příkaz chystal obětovat svého jediného syna Izáka, ale Bůh na poslední chvíli jeho ruku zadržel a odměnil ho za bezmeznou oddanost. Tým amerického vědce Toma Starka došel zkoumáním příběhu k závěru, že se ve starověkém Izraeli až do 7. století př. n. l. souběžně s judaismem praktikovalo i polyteistické náboženství. Židovský bůh Jahve představoval podle Starka zpočátku jen jednoho z členů panteonu a Izraelité mu zřejmě přinášeli i lidské oběti, především při válkách. V případě vítězství pak údajně na znamení vděku obětovali ženy a děti. 


Seriál: Vyznavači krvavých bohů

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: deviantart.com, NathanRosario



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

O psy po zesnulé královně Alžbětě II. se podle britských médií bude starat její syn Andrew. (foto: Profimedia)

Revue

Jakýkoliv pokus o dodatečnou úpravu, umazání části textu nebo jeho vyškrábání perořízkem po sobě na ovčí kůži zanechal viditelnou vadu na povrchu. (ilustrační foto: PixabayCC0)

Historie

Příslušníci Wehrmachtu v civilu tráví slunečný den v jedné z francouzských vil. (foto: Wikimedia Commons, Joachim DöhlerCC BY-SA 4.0)

Válka

Neptun na výřezu snímku kamery NIRCam, ze 12. července 2022. (foto: NASA, ESA, CSA, STScI; Joseph DePasqualeCC BY-SA 4.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907