Záhada zrození: Narodil se Václav Lucemburský císařským řezem?
Císařský řez dnes patří k častým chirurgickým zákrokům. O tom, kdy se tento lékařský zákrok začal používat, se však vedou spory. Je možné, že k tomu došlo před necelými sedmi stoletími na českém královském dvoře?
Přišel na svět touto mimořádnou metodou Václav Lucemburský, bratr císaře Karla IV.? Znamená to, že se Praha stala svědkem této dějinné události, možná první v celých dějinách? Co se vlastně 25. února roku 1337 opravdu stalo?
Mrtvá se probouzí
Byl jeden z nejchladnějších měsíců roku, ale v komnatách Beatrix Bourbonské (1318–1383) plál oheň. Teplotu navíc zvedal horký dech hned několika předních lékařů, kteří se nešťastně skláněli nad bledým tělem mladé rodičky. Stáli zde ti nejlepší z nejlepších, které její manžel král Jan Lucemburský (vládl 1310–1346) sezval ze všech koutů Evropy. Tváří v tvář nevyhnutelnému však byli i oni zcela bezmocní. Po chvíli zaraženého ticha konstatoval hlavní medik ženinu smrt. Následně se zhluboka nadechl a prohlásil, že je potřeba urychleně vyjmout dítě, aby se mu před smrtí dostalo řádného křtu. Vždyť ani ono se pravděpodobně nedožije rána.
Pak už šlo vše ráz na ráz. Do ženina břicha zajel nůž a operatér dlouhým řezem otevřel břišní dutinu, aby se dostal k děloze. Zdálo se, že se k němu její duše zanedlouho připojí. Medik opatrně vyňal chlapce. Dítě bylo ihned pokřtěno jménem Václav a téměř zároveň lékaři přistoupili k zašití rány, které považovali spíše za kosmetickou záležitost. Najednou se však domněle mrtvé tělo zacukalo a žena s mírným výkřikem otevřela oči. Nebyla mrtvá, upadla jen do jakéhosi záchvatu. Bolest ji však probrala a šoková reakce organismu zabránila tomu, aby vykrvácela. Praha se stala svědkem zázraku. Beatrix navíc rozsáhlému zranění nepodlehla. Nějak takto, i když poněkud méně květnatě, představil událost z 25. února 1337 tým lékařů a historiků, který tvoří Václav Drška, Antonín Pařízek a Milada Říhová.
A co důkazy?
Dnes je sice císařský řez běžnou praxí, ke které se v některých zemích přistupuje u každého třetího až čtvrtého porodu, ale ještě v 19. století se téměř rovnal rozsudku smrti. Vždyť na něj umíralo plných 90 % žen. Ve 14. století byla podobná operace teoreticky možná, zároveň však značně nepravděpodobná. Chyběly totiž základní poznatky o lidské anatomii a fyziologii. Stejně tak neexistovaly znalosti o tom, jak zastavit krvácení, řádně zašít ránu či předejít infekci.
Celé podezření vzniklo na základě zvláštního slovního obratu vyskytujícího se ve dvou dopisech, které informovaly o Václavově zrodu. První z nich směřoval do Kolína, zatímco druhý neměl konkrétního adresáta (šlo asi jen o formulář pro listy, kterými pak byly obeslány jednotlivé královské dvory). V obou se objevila vazba „salva incolumitate nostri corporis“. Tu je možné přeložit jako „bez porušení našeho těla“ a stojí v zajímavé kontradikci k běžnému „per vias naturales“, tedy „přirozeným způsobem“. V obou dopisech se však hlavní důraz klade na zdraví rodičky, což bylo v intencích těchto listů zcela neobvyklé.
Pouze nepřímo svědčí pro teorii o císařském řezu též pozdní datum královniny korunovace, ke které došlo až 18. května roku 1337. Mohlo se tak stát vlivem Janových finančních těžkostí, ale představitelný je i vliv královnina špatného zdravotního stavu. Za lehce návodné můžeme teoreticky považovat i vybrané jméno. Bylo totiž velmi neobvyklé mít hned dva žijící potomky stejného jména (připomeňme, že Karel IV. se narodil jako Václav a druhé jméno dostal až při biřmování během pobytu ve Francii). Zdá se, že Jan svěřil dítě pod ochranu českého světce jako poděkování za zvláštní milost a snad také jako omluvu za to, že řešil své dluhy prodejem zlatých soch z jeho náhrobku.
Jednoznačný závěr?
Dokonce ani autoři článku s jistotou netvrdí, že se Václav narodil císařským řezem. Uvádí to spíše jako možnost s tím, že indicie svědčí o mimořádných okolnostech královnina porodu. Opatrní jsou i historikové. Například Božena Kopičková a Jana Fantys-Matějková ve své studii o manželkách Jana Lucemburského píší, že pravdy se asi nikdy nedobereme. Musíme se tedy spokojit s faktem, že vévoda přišel na svět nějakým podivuhodným způsobem. Sympatie mu to však nezískalo. Ze synka se s výjimkou krále Jana radoval jen málokdo, protože prý nebyl přemyslovské krve. Češi údajně přáli štěstí spíš markraběnce Blance. Situace se nakonec vyhrotila takovým způsobem, že Beatrix krátce po své vytoužené korunovaci raději odjela.
