Žahavec z čeledi polypovitých je funkčně nesmrtelný: V čem tkví jeho tajemství?

01.09.2022 - Stanislav Mihulka

Vědci se snaží odkrýt tajemství „nesmrtelnosti“ mořského žahavce porovnáním jeho genetiky a buněčných procesů s blízce příbuzným „smrtelným“ druhem. V čem tkví tajemství jeho „nesmrtelnosti“?

<p>Žahavec <em><strong>Turritopsis dohrnii</strong></em>, známý také jako „nesmrtelná medúza“, nebo „medúza Benjamina Buttona“. <em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Žahavec Turritopsis dohrnii, známý také jako „nesmrtelná medúza“, nebo „medúza Benjamina Buttona“. (foto: Shutterstock)


Reklama

Nesmrtelnost, přinejmenším z funkčního hlediska, u živočichů opravdu existuje. Biologové znají jediný takový druh a není to žádný superhrdina nebo upír. Jde o poměrně nenápadného polypa Turritopsis dohrnii – žahavce z příbuzenstva nezmarů, kterému se přezdívá „medúza Benjamina Buttona“. 

Jak může být takové stvoření, v dospělosti velké asi půl centimetru, nesmrtelné? Polyp dokáže „převrátit“ svůj životní cyklus a z dospělého medúzového stádia se přemění na „mladé“ polypové stádium, z něhož pak opět „zestárne“. Zřejmě to může udělat, kolikrát se mu zamane, alespoň teoreticky. Ve skutečnosti ale polyp Turritopsis dohrnii obvykle žije podstatně kratší dobu než člověk. Nesmrtelnost totiž neznamená nezranitelnost a malého tvora v moři leckdo spolkne.

Genetika nesmrtelnosti

Přesto je tento živočich pro odborníky nesmírně zajímavý a snaží se odhalit tajemství jeho nesmrtelnosti. Maria Pascual-Torner ze španělské Univerzity v Oviedu a její kolegové porovnali genetiku a buněčnou biologii „nesmrtelného“ polypa s blízce příbuzným druhem Turritopsis rubra, u něhož taková „nesmrtelnost“ podle všeho nefunguje. Výsledky zveřejnili v časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences.

Vědci zjistili, že nejspíš neexistuje nějaký jeden jednoduchý genetický trik, který by druhu zaručil „nesmrtelnost“. Namísto toho vytipovali celou řadu „podezřelých“ faktorů, které mohou k této nesmrtelnosti přispívat, jako jsou geny související s replikací DNA, opravné mechanismy DNA, „údržba“ telomer, populace kmenových buněk nebo třeba mezibuněčná komunikace.

TIP: Udělej si sám: Samice žraloka zebrovitého se začala rozmnožovat bez partnera

Významnou, možná i zásadní úlohu hraje regulace prostřednictvím proteinů skupiny PRC2 (polycomb repressive complex 2) a s ní související aktivace pluripotence, čili schopnosti kmenových buněk vytvořit jakékoliv buňky těla. Využít něco takového u člověka by bylo asi velice obtížné. Jde ale o další dílek skládačky, která by nakonec mohla odkrýt tajemství regenerace a podobných procesů.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ariane 5 vynášející Vesmírný teleskop Jamese Webba, prosinec 2021. (foto: ESA/CNES/Arianespace, CC BY 4.0)

Vesmír

V zombie nikoho nezmění, ale je nebezpečná. USA se šíří houba odolná lékům. (foto: Profimedia/ČTK (Nicolas Armer)

Věda

Obklopena rybami  

autor: Khaichuin Sim | finalista kategorie: Dobrodružství

Snem Khaichuina Sima bylo zachytit splynutí člověka a života pod hladinou. Požádal proto svou ženu, zda by se nepřiblížila k hejnu kranasů modroploutvých – a pak už jen stačilo počkat na dokonalou chvíli. 

Zajímavosti
Historie

Socha admirála Nimitze na Havaji, kde během války působil. (foto: Shutterstock)

Válka
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907