Monumentální konec námořní legendy: Nejrychlejší zaoceánská loď světa se stala největším umělým útesem

Dne 11. listopadu 2026 ve 13:00 místního času otevřeli pracovníci specializované námořní společnosti ventily, které kdysi sloužily jako přívody vody k motorům lodi SS United States. Mořská voda začala kontrolovaně zaplavovat její trup, aby se kolos potopil u pobřeží severozápadní Floridy a nakonec spočinul na mořském dně v rovné poloze.

Tento postup byl zvolen z praktických i právních důvodů. Organizátoři chtěli zajistit, aby loď dosedla na dno vzpřímeně a bez rizika rozpadu. Environmentální předpisy navíc zakazovaly použití výbušnin. Loď klesla na dno ve 21:02 místního času. 

Zmizení SS United States pod hladinou znamená konec pozoruhodné kariéry jedné z posledních velkých zaoceánských osobních lodí, které dominovaly námořní dopravě během prvních šesti desetiletí 20. století, než je postupně vytlačila letecká doprava.

Nejrychlejší zaoceánský parník historie

Když SS United States v roce 1952 vstoupila do služby, byla s délkou 302 metrů a maximálním výtlakem 48 022 tun největší zaoceánskou lodí, jaká kdy byla ve Spojených státech postavena. Aby se snížila její hmotnost, byla rozsáhlá nástavba vyrobena výhradně z hliníku. Na svou dobu šlo o mimořádný konstrukční výkon, protože zpracovávat hliník ve velkém množství bylo technologicky velmi náročné.

Konstrukce lodi kladla mimořádný důraz také na požární bezpečnost. Reagovala tak na nedávné tragédie parníků SS Morro Castle a SS Normandie. Při stavbě proto konstruktéři použili téměř výhradně sklo, kov, skelná vlákna, azbest a plasty. Dřevo se na palubě vyskytovalo jen na několika místech: v podobě řeznického špalku v lodní kuchyni, ochranných teakových lišt na trupu a dvou koncertních klavírů. I ty se na loď dostaly až poté, co se prokázalo, že jejich mahagonové dřevo nevzplane ani tehdy, když se na něj vylije hořící benzín.

Nejslavnější rekord SS United States se však pojí s rychlostí. Cestující toužili po pohodlí, ale ještě více je lákala rychlá plavba. Lodní společnosti proto zavedly ocenění Blue Riband (Modrá stuha), které získala loď s nejvyšší průměrnou rychlostí při přeplavbě Atlantiku, měřenou v uzlech. Soutěž přinášela dopravcům skvělou reklamu a cestujícím možnost sázet na rychlost jejich lodi.

Zároveň podporovala vývoj námořní techniky. Rychlost měla i praktický význam za války: některé zaoceánské parníky dokázaly uniknout německým ponorkám, a nemusely proto plout v konvojích.

V roce 1952 byl držitelem Modré stuhy britský parník RMS Queen Mary, který rekord vlastnil už od roku 1938. SS United States ho při své první plavbě překonala o 10 hodin a dvě minuty. Dosáhla průměrné rychlosti 35,59 uzlu (65,91 km/h).

Nešlo přitom ani o její maximální výkon. Kapitán dostal pokyn, aby rekord překonal pouze s dostatečnou rezervou pro případ, že by se v následujících letech objevil další konkurent. Rekord nejrychlejší osobní lodi při přeplavbě Atlantiku zůstává nepřekonán dodnes.

Během služby přepravovala SS United States řadu slavných osobností. Plavila se na ní čtveřice amerických prezidentů i jeden budoucí prezident, Eleanor Rooseveltová, etiopský císař Haile Selassie nebo bývalý britský král Eduard VIII. a jeho manželka Wallis Simpsonová.

Mezi další cestující patřili Marlon Brando, Marilyn Monroe, John Wayne, Cary Grant, Elizabeth Taylor, Katharine Hepburnová, Judy Garlandová, Gary Cooper, Sean Connery, Bob Hope, Rita Hayworthová, Coco Chanel, Salvador Dalí, Irving Berlin, Leopold Stokowski a Walter Cronkite.

Konec slavné éry a nový osud

Úspěch lodi však neměl dlouhého trvání. V 60. letech začala cestující od zaoceánských parníků odčerpávat dopravní letadla, například Boeing 707. Přicházela o ně také SS United States, včetně známých osobností z nastupující společenské vrstvy označované jako Jet Set. Společnost United States Lines navíc čelila problémům s odbory a postupně ztrácela podporu americké vlády. Rezervací nakonec ubývalo natolik, že se jednotlivé plavby rušily. V roce 1969 byla loď definitivně vyřazena ze služby.

Následovala desetiletí chátrání a střídání majitelů. Postupně se objevovaly plány přestavět slavný parník na výletní loď, hotel, součást rekreačního areálu nebo plovoucí muzeum. Žádný z nich se však neuskutečnil. Celou záležitost provázely soudní spory a dluhy, až byla SS United States kvůli nezaplaceným poplatkům vystěhována ze svého přístaviště.

Loď nakonec koupil okres Okaloosa na Floridě, který ji přeměňuje v umělý útes. Ten má přilákat mořské živočichy i rekreační potápěče. Příprava na nové využití si vyžádala rozsáhlé práce: bylo nutné odstranit oba 20 metrů vysoké komíny, radarový stožár i vnitřní vybavení, vyříznout otvory do přepážek a odčerpat tuny paliva a dalších ekologicky závadných materiálů.

SS United States nyní spočívá na mořském dně v lokalitě Large Area Artificial Reef Site C, přibližně 40,7 kilometru jihozápadně od floridského města Destin. Její rezavějící povrch brzy pokryjí korály, svijonožci a sasanky. Taneční sály, divadla, promenády a kajuty, které kdysi hostily prezidenty i příslušníky královských rodin, se brzy stanou útočištěm celé řady tropických ryb a dalších mořských živočichů.