Jak dobře víme i z jedné naší národní pohádky, soli kamenné neboli halitu je zapotřebí. Pokud je jí ovšem příliš, pak většině organismů škodí, a může dokonce způsobit kolaps velkého ekosystému. I tímto pohledem se podívejme na pětici nejslanějších míst naší planety
kde: Etiopie | slanost: 43,3 %
Nepříliš známé jezírko Gaet’ale se nachází v oblasti Danakilské prolákliny v Afarsku na severu Etiopie. Podle svědectví obyvatel z nedaleké vesnice vzniklo teprve v roce 2005, a to následkem zemětřesení. Rezervoár leží v horké a tektonicky velmi aktivní lokalitě, což přispívá k jeho extrémní slanosti, jež dosahuje až 43,3 %. Termální pramen zahřívá tamní vodu asi na 50–60 °C a na hladinu stoupají bublinky plynu, které však nejsou nijak cítit. Mrtvá těla zvířat v okolí ovšem naznačují, že uvolňované látky mohou být nebezpečné.
kde: Antarktida | slanost: 44,2 %
Podle většiny statistik je nejslanější vodní nádrží planety Don Juan ve Wrightově údolí ve Viktoriině zemi na Antarktidě (jen 9 km západně od jezera Vanda; viz Mrazivá slanost). Bylo objeveno roku 1961, měří asi 300 × 100 metrů a se salinitou až 44,2 % se dnes považuje za světový unikát. Díky uvedené hodnotě zůstává tamní voda kapalná dokonce i při teplotách kolem −50 °C. Je přitom asi 18krát slanější než ta oceánská a 1,3krát překonává Mrtvé moře. Jezírko je však velmi mělké: V letech 1993–1994 tam byla naměřena maximální hloubka pouhých 30 cm a o čtyři roky později už rezervoár z velké části vyschl.
kde: Antarktida | slanost: 35 %
Mezi rekordmany patří se salinitou 35 % také jezero Vanda v oblasti Rossovy dependence na Antarktidě. Na délku měří asi 8 km a jeho maximální hloubka dosahuje zhruba 75 m. Jde o hypersalinní jezero s objemem 160 milionů kubických metrů a jeho hladinu celoročně pokrývá silná vrstva průhledného ledu o tloušťce asi 3,5–4 metry. Na místě se od konce 60. let nacházela novozélandská výzkumná stanice Vanda, ale kvůli horšícím se environmentálním podmínkám byla v roce 1995 opuštěna a nahradilo ji menší zařízení sloužící k výzkumu jezera a okolí.
kde: Turkmenistán | slanost: 35 %
Kara-bogaz-gol neboli „jezero s černým hrdlem“ leží u východního pobřeží Kaspického moře v provincii Balkan na území Turkmenistánu. Jde o tzv. lagunové jezero s rozlohou asi 18 000 km². Na západě jej od větší vodní plochy dělí kosa – úzký výběžek písčité pevniny. Laguna nemá prakticky žádný odtok a při maximální hloubce kolem 3,5 m se velmi rychle odpařuje. Proto jde také s hodnotou až 35 % o pátou nejslanější nádrž na světě. Místy se tam tvoří solanka – roztok anorganické soli ve vodě. Salinita je tak vysoká, že jezero nehostí žádný rostlinný život.
kde: Senegal | slanost: 40 %
Další extrém představuje Retba v africkém Senegalu, asi 30 km severovýchodně od hlavního města Dakaru. Název vodní nádrže znamená v překladu „růžové jezero“: Zajímavý úkaz způsobují jednobuněčné halofilní řasy druhu Dunaliella salina, jež se díky produkci glycerolu dokážou ochránit před extrémně slaným prostředím – vzhledem ke značnému odpařování stoupá totiž slanost vody až ke 40 %. V jezeře přitom žijí i ryby, jsou však až čtyřikrát menší než jejich protějšky ve vodách s nižší salinitou. Jde o tzv. salinní nanismus, kdy se tělesné rozměry zmenší vlivem hypersalinního prostředí.
100+1 zahraniční zajímavost
HistorieMnožství masivních staveb včetně teras, věží opevnění, suchých příkopů a jiných obranných struktur vedlo vědce k přesvědčení, že šlo především o pevnost. (foto: iStock)
VálkaSzent István krátce předtím, než klesl ke dnu. V pozadí sesterský Tegetthoff. (foto: Wikimedia Commons, NHHC, CC0)
ZajímavostiDavidova socha Michelangela Buonarrotiho z let 1501–1504 je v současné době považována za jedno z nejlepších sochařských vyobrazení mužského těla v renesančním stylu. (foto: Wikimedia Commons, Benjamín Núñez González, CC BY-SA 4.0)
PřírodaLuňák červený (Milvus milvus) je nápadný svým hluboce vykrojeným ocasem. Většina těla je zbarvena rezavě hnědě, místy s nádechem do červena. Oči dospělých ptáků mají světlou, téměř bílou barvu. (foto: Shutterstock)
VědaLudwig Van Beethoven na obraze Josepha Karla Stielera z roku 1820. (foto: Wikimedia Commons, JK Stieler, CC0)
VesmírIlustrace zachycuje výron oblaku trosek po impaktu sondy DART (NASA) na povrch planetky Dimorphos. Obrázek vznikl s pomocí detailních snímků planetky, které pořídila kamera DRACO na palubě sondy DART těsně před impaktem. (zdroj: ESO, M. Kornmesser, CC BY-SA 4.0)
