Zapomenutý poklad: Dávný plaz s pestrobarevným hřebenem mění pohled na evoluci

Téměř osmdesát let nepovšimnutá fosilie z německého muzea odhaluje fascinujícího plaza z období triasu, který na svém hřbetu nosil pestrobarevný hřeben.

26.07.2025 - Stanislav Mihulka


Německé přírodovědné muzeum ukrývalo poklad, který čekal na své znovuobjevení téměř 80 let. Fosilie malého plaza z období triasu – pojmenovaného Mirasaura grauvogeli – uchvacuje vědce nejen svou zachovalostí, ale především zvláštní strukturou na zádech: vysokým, vlnitým hřebenem připomínajícím pestrobarevný vějíř.

„Když jsem poprvé spatřil tu malou kostru s hřebenem, úplně mě to ohromilo,“ říká paleontolog Hans Sues z Národního přírodovědného muzea ve Washington, hlavní autor nové studie zveřejněné v časopise Nature.

Evoluční záhada

Podobné stvoření paleontologové znají – také triasový plaz Longisquama insignis, nalezený v 70. letech minulého století v Kyrgyzstánu, měl na zádech dlouhé, peří připomínající výběžky. Jejich účel ale představoval pro vědce záhadu.

Mirasaura nyní přináší tolik potřebný kontext: oba druhy totiž podle vědců patří do bizarní, dnes už vyhynulé skupiny zvané drepanosauři, někdy přezdívané „opičí ještěrky“ kvůli svým chameleonovitým tělům a stromovému způsobu života.

Drepanosauři žili výhradně v období triasu (před 252–201 miliony let) a vynikali kombinací podivných znaků: měli dlouhou lebku, zahnuté drápy, ocas zakončený hákem. Někteří z nich měli i nápadné hřbety připomínající korouhve.

Barevný hřeben z triasu

Ačkoliv hřeben Mirasaura na první pohled vypadá jako peří, ve skutečnosti se peří příliš nepodobal. Struktura této ozdoby byla vroubkovaná jako lepenka a nesla melanosomy – mikroskopické váčky obsahující pigmenty. Podle paleontologů šlo nejspíš o výrazný komunikační prvek, který mohl sloužit k předvádění se partnerům, namlouvacím rituálům nebo k zastrašování soků.

247 milionů let starý fosilní objev ukazuje, že i dávní plazi mohli být krásně zbarvení. (ilustrace: Smithsonian, Gabriel Ugueto, CC BY-SA 4.0)

Objev fosilie Mirasaura grauvogeli opět ukazuje, že trias byl obdobím evolučního experimentování. Zvířata včetně plazů se přizpůsobovala novým podmínkám po masovém vymírání a objevovala nové způsoby, jak se předvádět, komunikovat nebo přežít. Mirasaura je skvělým příkladem toho, že dávná zvířata mohla být mnohem pestřejší, výraznější a chováním složitější, než jak si je obvykle představujeme.


Další články v sekci