Reklama


Zdánlivě obyčejné zázraky: Všímejte si krás prázdninové přírody

27.06.2018 - Jaroslav Monte Kvasnica

V období prázdnin narazíte v české přírodě téměř na každém kroku na spoustu zajímavostí, které vám ale i tak mohou snadno uniknout. Proto jsme tentokrát vybrali zdánlivě obyčejná pozorování, za nimiž se stačí vydat kousek za město a pozorně se dívat

<p>Dlouhozobka svízelová – evropský „kolibřík“</p>

Dlouhozobka svízelová – evropský „kolibřík“


Reklama

Kolibříci mají domovinu v Severní a Jižní Americe. V Evropě a samozřejmě ani v Česku se v přírodě nevyskytují. V červenci se vám ale může stát, že kolem vás prolétne tvoreček, který cizokrajného ptáčka nápadně připomíná. Záhadným létavcem je dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum).

Letní „kolibříci“

Dlouhozobka svízelová je motýl náležející k drobným lišajům. Jeho přední křídla měří 20 až 25 mm, základní zbarvení je šedavé nebo hnědošedé. Zadní křídla jsou okrově žlutá a spodní část těla je zbarvena světle. Na konci zadečku má motýlek patrný chvostek z prodloužených černých šupin s bílými okraji, které přispívají k jeho úžasným letovým schopnostem. Určitě nepřehlédnete ani mimořádně dlouhý sosák.

Dlouhozobka nepřipomíná ptáky jen vzezřením, ale také chováním. Patří totiž mezi tažné druhy a k nám přilétá především ze Středomoří. První vlna se v Česku objevuje během května, ale nejvíce je tohoto zajímavého motýla možné pozorovat koncem června a v červenci. Další generace se líhne v srpnu a poslední motýly lze zastihnout ještě během teplého září. Dlouhozobky ovšem z jihu nezalétají jen do střední Evropy, ale i do severních oblastí. Tah ze severu zpět na jih však prozatím nebyl doložen.

Rychlé jako blesk

Dlouhozobky létají především ve dne – zejména kolem poledne a v časných odpoledních hodinách. S oblibou vyhledávají lokality stepního charakteru, ale často je zastihnete i v parcích, zahradách, na hřbitovech nebo v městských zahradních čtvrtích.

Jejich bzučivý let až neuvěřitelně připomíná kolibříky. Ve vzduchu dokážou „stát“, kmitavě přelétávají od jednoho květu ke druhému a zvládají dokonce létat pozpátku. Mimořádné letové schopnosti jim umožňuje bleskurychlá frekvence úderů křídel, která se pohybuje v rozmezí 70–90 kmitů za sekundu. Díky tomu mohou dosáhnout nejvyšší rychlosti až 80 km/h! Během pouhých pěti minut dokáže dlouhozobka prozkoumat i sto květů.

Mezi sáním kladou samičky zelená, hladká a kulovitá vajíčka na svízel, na ptačinec atd. Po čtyřech až šesti dnech se z vajíček líhnou zelené housenky. Ty před kuklením zhnědnou a v pozemním kokonu se přemění v okrově zbarvenou kuklu s tmavším žilkováním. Motýli se líhnou uprostřed nejteplejší části dne v „pravé poledne“ a záhy po ztuhnutí křídel odlétají.

Kovový milovník exkrementů

Červenec je pohanskou slavností lesních motýlů, a to zejména v listnatých a smíšených lesích a na jejich mýtinách. Obecně je známo, že motýli sají nektar z květů rostlin nebo mízu vytékající z poraněných kmenů stromů. Méně už se ví o tom, že některé druhy milují odporně páchnoucí látky – exkrementy a mršiny, z nichž sají tekutiny.

Na exkrementech s oblibou mlsá například stále vzácnější, plachý a nádherný batolec duhový (Apatura iris), který patří mezi evropské motýlí klenoty. Dokonce je možné přivábit jej v místech jeho výskytu silně aromatickými druhy sýrů. Překrásný černohnědý motýl s intenzivním modrým kovovým leskem, který se na křídlech pyšní i bílými skvrnami, nemá rád krajiny s civilizačními vlivy a při vyrušení prchá vysoko do korun stromů.

Noční bludičky a žabí déšť

V červenci si ještě můžete naposledy vychutnat rej nočních bludiček – světlušek, respektive svítilek třpytivých (Lamprohiza splendidula). Nelze to již srovnat s jejich červnovým „ohňostrojem“, ale přesto ještě i v červenci protančí mnohá světýlka samečků na okrajích lesů a mýtin teplé noci.

Při potulkách letní přírodou je konec července nejvhodnějším obdobím k pozorování zázračné přeměny obojživelníků. V tůních a rybníčcích se v průběhu metamorfózy vytvářejí pulcům nejprve zadní a posléze přední nohy a nakonec jim odpadne ocásek, který na souši nebudou potřebovat. Současně se mění jejich dýchání z žábrového na plicní.

Koncem července můžete v okolí žabích biotopů pozorovat jev, který kdysi naši předkové nazývali „deštěm žab“ – spoustu maličkých žabiček o velikosti 1–2 cm. Dříve si lidé skutečně mysleli, že drobní obojživelníci napadali z nebe. Mladé žabky zůstávají ještě asi po dva další měsíce v blízkosti svých mateřských vod a koncem září i ony zamíří do zimovišť.

Pomalu, ale jistě

Pro toho, kdo se umí dívat, nejsou bez zajímavosti ani naši hlemýždi zahradní (Helix pomatia), naši největší plži. Pohybují se rychlostí pouhých 5 m/h, ale dožívají se (pro někoho asi překvapivě) pěti až sedmi let. Na přelomu července a srpna můžete pozorovat hlemýždí hry lásky šálivé. Hlemýždi jsou sice hermafrodité, přesto však k rozmnožování potřebují partnera.

TIP: Vzácný motýlí klenot: Návrat jasoně červenookého

Zamilovaná dvojice se k sobě přitiskne spodními ploskami a napřímí se do vztyčené polohy. Spojení trvá dlouhé hodiny, které by nezvládl ani legendární Casanova. Po páření kladou hlemýždi zahradní z pohlavního otvoru, který se nachází pod pravým tykadlem, až padesát vajíček do malé dutiny v zemi, kterou předtím sami vyhrabou. Po měsíci se líhnou malinkatí hlemýždi, kteří dosahují pohlavní zralosti teprve až po třech nebo čtyřech letech. Před zimou se hlemýždi zahrabávají do zeminy a svou ulitu uzavřou vápenitým víčkem. 


Další dlouhozobky

V našich krajích můžete zastihnout i dlouhozobku zimolezovou (Hemaris fuciformis), která připomíná vzhledem čmeláka a letem kolibříka. Nejnápadnější jsou její křídla krytá šupinami jen na vnějším okraji a na křídelních žilkách. Lem křídel je tmavě červenohnědý, ostatní plocha je sklovitě průsvitná. Značně chlupatá hruď tělíčka má zelenou barvu. Podobným druhem lišajů, který se Česku také vyskytuje, je dlouhozobka chrastavcová (Hemaris tityus).

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Karl Hermann Frank (vlevo) a první muž protektorátu Konstantin von Neurath.

Historie
Věda

Otevřená hvězdokupa Divoká kachna

Vesmír

Amazonský prales po těžbě zlata

Věda

Chiftain Mk 5, jenž je dnes součástí expozice v tankovém muzeu v ruské Kubince

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907