Vydýchaná ložnice může zhoršit spánek a způsobit ranní bolesti hlavy. Kdy už je čas vyvětrat a proč?

Přestože boj proti CO₂ zuří poslední dobou především na poli ekologické ochrany planety, neměli bychom ho podceňovat ani v našich domovech. Oxid uhličitý vzniká při úplné oxidaci organických sloučenin, zjednodušeně při spalování a dýchání. V běžné domácnosti jsou jeho hlavním zdrojem lidé, ale nesmíme zapomínat ani na domácí mazlíčky. CO₂ vzniká i při vaření na plynovém sporáku a při hoření jakéhokoliv dalšího ohně, ať už jde o velký krb, či čajovou svíčku.

Místo činu – ložnice

Celá situace se týká především menších bytů s kvalitní izolací a novými (plastovými) okny. Zatímco hůře těsnícími dřevenými rámy se mohlo vyměnit až 18 m³ vzduchu za hodinu, nová okna těsní téměř dokonale a k výměně tím pádem nedochází. Problémy, které toto utěsnění přináší, tkví ve vysoké vlhkosti, která představuje ideální podmínky pro vznik plísní, ale hlavně ve vydýchaném vzduchu.

Nejrizikovější místností je ložnice. Během spánku totiž vyprodukujeme velké množství oxidu uhličitého, jeho účinky nás však neprobudí, zato však značně sníží kvalitu odpočinku. S hodnotami může zahýbat i fotosyntéza rostlin – ty sice ve dne kyslík tvoří, ale v noci jej naopak spotřebovávají a generují tím oxid uhličitý. Proti několika rostlinám nelze nic namítat, ale pokud máte z ložnice spíše zimní zahradu, měli byste si dávat pozor na příznaky otravy CO₂.

Vydechujeme jed?

Oxid uhličitý sám o sobě toxický není, ale problém nastává v okamžiku, kdy se ve vzduchu důsledkem zvýšení koncentrace CO₂ sníží množství kyslíku. Příčinou vydýchaného vzduchu a následné otravy je tedy vytěsněný kyslík, kvůli kterému dochází ke zvýšenému příjmu CO₂. Otrava tímto plynem způsobuje překyselení organismu, prohloubené a rychlé dýchání, úporné bolesti hlavy, neschopnost soustředit se, otupělost, nevolnost až zvracení a ve vážných případech křeče a ztrátu vědomí.

Počáteční stádia otravy mají zákeřný průběh, který si s nedostatkem kyslíku vůbec nemusíme spojit. Často hledáme důvody ranních bolestí hlavy, ospalosti a zhoršené výkonnosti jinde než ve špatném větrání bytu. Otrava oxidem uhličitým se může začít projevovat i špatným spánkem, protože hodnoty narůstají právě v noci, kdy v zimě spíme se zavřenými okny, a málokdo uprostřed noci vstává, aby vyvětral. Rovněž je potřeba brát v potaz, že se jedná o plyn těžší než vzduch, a proto ležícím osobám hrozí větší riziko. První pomoc je jednoduchá – vyvětrat (ideálně průvanem) či rovnou vyjít na čerstvý vzduch. Větrání je koneckonců i jedinou možnou prevencí.

Blahodárný průvan

Jak větrat správně? Cíl je jasný – nahradit část vnitřního vzduchu vzduchem přivedeným zvenku, abychom snížili koncentraci škodlivých látek pod rizikový limit. V zimě, kdy nás problém s vydýchaným vzduchem trápí nejčastěji, však větrání představuje zároveň i odčerpání tepla a v neposlední řadě zátěž pro peněženku.

Nejlepší je větrat nárazově, rychle a s pomocí průvanu. Berte v potaz i okolí a současnou meteorologickou situaci. V době inverze si nemusíte vnějším vzduchem příliš pomoci, protože obsahuje zvýšenou koncentraci CO₂, prachové částice a další produkty nedokonalého spalování a automobilové dopravy. Je proto dobré větrat uváženě a s ohledem na aktuální okolní podmínky.

Měření v ložnici

Jak ale poznáte, kdy běžet vyvětrat a kdy nás hlava bolí z úplně jiného důvodu? Pocitově se poměrové hodnoty kyslíku a oxidu uhličitého příliš odhadnout nedají a ve spánku, který je v tomto ohledu rizikový, je to úplně nemožné. Jedinou realistickou variantou tak zůstává přístrojové měření.

Co přesně se ve vzduchu měří? Nejjednodušší je měřit samotnou koncentraci CO₂. Je to takzvaný „marker“, tedy látka, která je jednoduše identifikovatelná a podle její koncentrace je možné odvodit přítomnost dalších prvků. Nejčastěji se koncentrace oxidu uhličitého vyjadřují v jednotkách ppm (parts per milion), ale někdy také v miligramech na metr krychlový nebo v procentech. Přepočet těchto jednotek je následující: 1 000 ppm = 1 800 mg/m3 = 0,1 %. Hraniční (riziková) hodnota se nazývá Pettenkoferovo kritérium a představuje ji 1 000 ppm.

Specializované přístroje

Základní představu o kvalitě vzduchu v bytě nastíní každá domácí meteostanice. Tato zařízení však většinou měří jen teplotu a vlhkost vzduchu. Pokud chcete sledovat i hodnoty CO₂, tak se musíte připravit na náklady v řádu několika tisíců korun. Taková investice však umožní nejen monitorovat teplotu, vlhkost vzduchu a koncentraci CO₂ v místnosti, ale také naměřené hodnoty zaznamenávat pro další zpracování například v počítači.

Průběžné sledování hodnot teploty, koncentrace CO₂ a vlhkosti vzduchu v závislosti na čase se hodí hlavně pro analýzu kvality vzduchu například v ložnici během noci. Praktická je rovněž funkce alarmu, který upozorní na nebezpečnou úroveň škodlivého plynu.

V centru měst v ČR bývá naměřená hodnota až 800 ppm. Při překročení koncentrace 1 000 ppm se může vzduch jevit vydýchaný, težký a objevuje se pocit ospalosti, horší koncentrace a u některých osob už i bolest hlavy. Subjektivní vnímání závisí i na vlhkosti vzduchu.

Lidský organismus se však dokáže přizpůsobit – tomu, kdo v místnosti už nějakou dobu je, se zdá vzduch subjektivně v pořádku, protože se hodnotám zdánlivě přizpůsobil. Nově příchozí však hned pozná, že vzduch už je vydýchaný.