Země tající pod nohama: Sibiřský permafrost taje a hrozí katastrofou

09.05.2020 - Anton Troianovski; Chris Mooney; John Muyskens

Sibiřské zimy se v důsledku globálního oteplování zmírnily, takže tamní řeky ani jezera pořádně nezamrzají. A co hůř: Permafrost taje, a do okolí se tak uvolňuje obrovské množství vody, která obratem podemílá terén a zcela mění ráz krajiny

<p>Dřív vodní plochy na Sibiři pravidelně zamrzaly a vytvářely nové cesty pro dopravu a pohyb.</p>

Dřív vodní plochy na Sibiři pravidelně zamrzaly a vytvářely nové cesty pro dopravu a pohyb.


Reklama

Andrej Danilov navedl svůj motorový člun na břeh řeky kousek od hromady mamutích kostí. Vzduch byl plný odporného zápachu – kalil ho rozklad dávných živočichů, jejichž ostatky se „vysvobodily“ z ledového zajetí permafrostu. „Jako by tu všude ležely mrtvoly,“ okomentoval Andrej situaci. Kosti za sebou zanechali novodobí lovci mamutů, kteří doufali, že se prokopou k drahocenným klům. Vyhrabali je z rozsáhlé vrstvy zmrzlé půdy, tající následkem globálního oteplování, jež má na Sibiři zničující následky. 

Aby nedošlo k nezvratným škodám, nesmí podle vědců změna teplot přesáhnout 1,5 °C. Nicméně Sibiř už zmíněnou hranici dávno překročila. Podle analýzy The Washington Post se okolí městečka Zyrjanka v republice Sacha (Jakutsko) ohřálo od preindustriální éry o víc než 3 °C, tedy zhruba trojnásobně v porovnání s průměrem ve zbytku světa.

Permafrost, na němž dřív obyvatelé farmařili, dnes taje natolik, že se terén pokrývá bažinami, jezery a obecně oblastmi, které nejsou člověku nijak k užitku. „Oteplování nám brání normálně žít,“ tvrdí Alexandr Fjodorov, zástupce ředitele Melnikovova institutu pro studium permafrostu, sídlícího v hlavním městě Jakutsku. „A podmínky se každým rokem zhoršují.“

Utíkáme před teplem

Pro 5,4 milionu lidí žijících v ruských zónách permafrostu znamená oteplování odklon od běžného způsobu existence. Hladiny řek i jejich průtok rostou a voda pohlcuje celá sousedství. Půda vhodná k farmaření se smrskla na polovinu: V roce 2017 zůstalo použitelných jen 485 km². O pětinu klesly také stavy dobytka a sobů, v důsledku ztráty pastvin. Sibiřané odjakživa vyrůstali ve spojení s přírodou a dnes oblast opouštějí, neboť si s „novým“ klimatem jednoduše nedovedou poradit. Z venkova míří do měst, což představuje jednu z největších – a nejvíc přehlížených – migrací obyvatelstva motivovanou změnou podnebí. Například populace Jakutska se za poslední dekádu rozrostla o pětinu na víc než 300 tisíc lidí. 

Další problém představuje hnilobný puch: Permafrost taje a na vzduchu se rozkládají relikty zvířat i rostlin, jež v něm zůstávaly po tisíce let zamrzlé. Do atmosféry se tím navíc uvolňuje oxid uhličitý a dál globální oteplování urychluje. „Permafrost mizí tak rychle, že už situaci nestíháme sledovat,“ tvrdí Anna Liljedahlová z University of Alaska. 

Vrtulníkem do obchodu

Jako první zareagovali na změnu klimatu ptáci. Během posledních několika desetiletí se na severovýchodě Sibiře objevily druhy, o nichž tamní obyvatelé nikdy předtím neslyšeli. Mimo jiné se jednalo o divoké kachny a vlaštovky obecné, které za normálních okolností žily na jihu. U nich však nezůstalo: Podle studie ornitologa Romana Desjatkina se v posledním půlstoletí vyskytlo v oblasti 48 nových druhů, a ptačí diverzita tak vzrostla o 20 %. 

Pak se začala měnit krajina. Zimy, ačkoliv na běžné evropské poměry pořád kruté, se zmírnily. Řeky napájené stále rychlejším táním permafrostu se častěji vylévaly z koryt. Některé komunity tak zůstávaly měsíce odříznuté od zbytku světa, jiné voda zcela semlela a doslova jim vzala půdu pod nohama. Například vesnice Nělemnoje byla koncem roku 2017 na tři měsíce odstřihnutá od civilizace poté, co řeky a jezera v okolí přes zimu kompletně nezamrzly, a obyvatelé po nich tudíž nemohli bezpečně přecházet. Usedlíky proto musela na nákupy vozit pronajatá helikoptéra. 

Teď vládne příroda

Po proudu Zyrjanky u ústí do veletoku Kolyma stojí tři obří přívěsy k traktorům a zarůstá je plevel. Jezdit přes zamrzlé koryto, jež kdysi sloužilo jako zimní cesta, totiž začalo být příliš nebezpečné. „Dřív měl člověk všechno pod kontrolou,“ komentuje situaci Pjotr Kaurgin z komunity Čukčů, žijící ve vesnici Kolymskoje na břehu Kolymy. „Teď převzala otěže příroda.“

V létě se severskými lesy Sibiře prohnaly masivní požáry a do atmosféry se dostalo obrovské množství uhlíku. Někteří vědci se přitom obávají, že se na zrychleném odtávání permafrostu podepsalo i zhoršování lesních ohňů. O šest časových pásem dál, ale stále na Sibiři, se na poloostrově Jamal uprostřed tundry objevily rozsáhlé krátery. Podle odborníků se zřejmě jedná o následky explozí metanu, který se pod zemí hromadí v důsledku tání půdy. Kdysi prosperující farma nedaleko Zyrjanky se proměnila v místo plné louží, kopců a výmolů. „Země se pomalu propadá,“ popisuje chovatel koní Vladimir Archipov. „A zatímco vody přibývá, využitelné půdy je stále méně.“

Louže na poli

Dopad na farmaření je katastrofický: Archipov vyrábí fermentované kobylí mléko zvané kumys, jež s oblibou konzumují lidé Sacha. Zároveň chová hříbata na maso, které usedlíci jedí syrové, pouze nakrájené na tenké plátky a zmrzlé. Za posledních pět let přišel o několik tisíc čtverečních metrů pastvin. Ačkoliv se to možná nezdá mnoho, krajina je na dobrou trávu chudá. Během zimy tak Vladimir nakrmí méně koní a při nenadálých výkyvech počasí musí počítat se ztrátami. 

Kvůli tajícímu permafrostu, i úpadku farem představujících relikt Sovětského svazu, se obdělávaná plocha v republice Sacha zmenšila od roku 1990 víc než o polovinu. Stavy dobytka se pak snížily o 20 %: V roce 2011 se ještě jednalo o 233 300 kusů, zatímco o šest let později už jen o 188 100. Prudký pokles postihl také stáda sobů. 

Varování pro všechny 

Bývalý starosta vesnice Nělemnoje Jegor Prokopjev považuje tání za nejnovější šok, který postihl lidi žijící v okolí řeky Kolymy. Nejprve na ně prý dopadl komunismus a nucené kolektivní farmaření, o dekády později je zasáhl kapitalismus a vládní škrty. „Jakmile si na něco začnete zvykat, přijde něco nového a musíte se znovu přizpůsobovat,“ dodává.

Oteplování se dokonce odráží v místních tradicích: Podle starého proroctví jakutský lid Sacha „přežije až do dne, kdy se rozpustí Arktida“. Stařešinům přitom předpověď vytanula na mysli již v roce 2005, kdy oblast postihly katastrofické povodně. Podle antropoložky Susan Crateové z George Mason University by proměna, kterou Sibiř prochází, měla zbytek planety varovat. 

Teplo je i pod zemí

Dle Fedorova a jeho kolegy Alexeje Gorochova se za posledních 50 let zvedala teplota v oblasti 2–3krát rychleji než ve zbytku světa. Například Zyrjanka se mezi roky 1966 a 2016 ohřála o 2 °C. Nicméně analýza The Washington Post s využitím dat výzkumné organizace Berkeley Earth šla ještě dál do minulosti a odhalila, že se okolí Zyrjanky o rozloze 5 180 km² ve srovnání s koncem 19. století oteplilo o víc než 3 °C. 

V některých částech Sibiře sousedících s Arktickým oceánem rostou teploty ještě rychleji, nicméně Desjatkin se svým týmem z akademie věd zjistil, že mnohem dramatičtější změny se odehrávají pod zemí. Počet dnů, kdy se teplota v hloubce 90 cm pohybovala pod bodem mrazu, klesl v letech 2005–2014 z 230 na 190 ročně.  

Na určitých místech planety se permafrost nachází v relativně tenké vrstvě hned pod povrchem. Na většině území republiky Sacha je však jiný: Vědci ho nazývají jedoma, přičemž vznikl v poslední době ledové, která skončila zhruba před 11 700 lety. Jedoma sestává ze silných vrstev zeminy natěsnaných kolem gigantických kusů ledu. A právě proto, že zahrnuje tak obrovskou zmrzlou složku, může relativně rychle odtát a změnit ráz krajiny.   

Bohatneme díky horku

V okolí Zyrjanky se odkryté kusy ledu třpytí podél řek a kořeny rostlin odhalené táním trčí z půdy jako podivné vánoční ozdoby. V 70. letech 20. století se zemina severně od Zyrjanky každé léto rozpouštěla zhruba do hloubky 60 cm. Dnes se rozbahňuje téměř na 1 m, což znamená, že se z každého kilometru čtverečního uvolňuje do okolí o milion litrů vody víc. 

I když má však mizení prehistorického ledu hrozivé následky, pro některé jde o lepší dopad globálního oteplování. „Odtávání permafrostu je velmi dobré. Snáz z něj dolujeme mamutí kosti, a máme tak víc peněz,“ tvrdí Jevgenij Konstantinov ze Saskylachu ležícího na břehu řeky Anabar. „Všichni ve městě teď jezdí v džípech.“ 

Touha po slonovině 

V posledních letech narůstala čínská touha po mamutích klech. Obyvatelé republiky Sacha proto v roce 2017 „nasbírali“ téměř 80 tun mamutoviny, alespoň podle oficiálních a teoreticky velmi skromných odhadů. Předpokládá se, že uvedené množství vydělalo regionu v přepočtu 1,6 miliardy korun. A s dalším táním se bude klů objevovat stále víc. 

Ačkoliv mamuti zmizeli ze Sibiře před deseti tisíci lety, tamní vláda předpokládá, že se v permafrostu stále nachází zhruba 500 000 tun klů. Zásoby i poptávka jsou přitom ohromné, a někteří tak zmíněný materiál těží skoro s industriálním nasazením: Pomocí vysokotlakých čerpadel s hadicemi „odmývají“ říční břehy a najímají si k tomu celé týmy lidí. Pracovníci v ne zcela legálním oboru přitom uvádějí, že jistí „podnikatelé“ pracují i s podvodními kamerami a potápěčskou výstrojí. „Jakmile to jednou zkusíte, neexistuje cesta zpět. Je to úplně jako zlatá horečka,“ tvrdí Alexej Sivcev, jenž prohlašuje, že vlastní k dolování mamutoviny licenci. Dodává však, že zlaté časy už minuly: Ceny klesly z přepočtených 13 000 Kč za 0,5 kg nejlepších klů před pěti lety na současné 4 600 Kč. 

Co skrývá bahno

Podle tradice lidu Sacha ovšem dolování klů narušuje posvátnou půdu a přivolává neštěstí. Někteří Sibiřané se dál obávají, že hon na mamutovinu stahuje mládež do podsvětí napojeného na organizovaný zločin. „Mám strach, že tahle mafie, jak tady tomu říkáme, získává v našich vesnicích moc,“ soudí Vjačeslav Šadrin, který se na akademii věd zabývá studiem severských domorodých národů. 

Konstantin Gusev z Nělemného na svůj mamutí poklad stále čeká. Kdysi našel roh prehistorického nosorožce, ale zahodil ho. Teprve později se dozvěděl, že se podobné kusy prodávají v přepočtu za 180 000 Kč za 0,5 kg a jde o jedny z nejvzácnějších ostatků zvířat uvězněných v permafrostu. V současnosti se Gusev zaměřuje na říční břeh, kde předtím objevil mamutí zub. Koupil si vodní pumpu s hadicí a pomalu odplavuje kusy ledového bahna, aby zjistil, co se skrývá pod ním. 

Nejsme připraveni

Podle socioložky Vandy Ignatjevové nedává změna klimatu lidem příliš na výběr: „Přece nějak musejí uživit sebe a rodinu.“ Nicméně ani mamuti nestačí, aby mohl Gusev zůstat na venkově. Lovec se tedy stěhuje do Jakutska, kde se zkusí uživit jinak. Kachny a husy už totiž z regionu v podstatě zmizely – zřejmě odletěly do jiné části Sibiře. Ani sobolí kůže nejsou tak husté, jak bývaly. A zimy, během nichž kdysi spolehlivě zamrzaly řeky či jezera, jsou dnes nevyzpytatelné, takže má Konstantin často problém lovit nebo si i zajet nakoupit. 

TIP: Nesmrtelní mikrobi ze Sibiře: Jak velkou hrozbu představují tisíce let zmražené viry?

Počet obyvatel Nělemného klesl za poslední dekádu z 210 na 180 a jen necelá polovina z nich má práci. Nouze sice žene lidi do měst již dlouho, ale nejistota pramenící ze změn podnebí ji dnes zastiňuje. „Už teď si všímáme, že se k nám stěhuje stále víc klimatických uprchlíků,“ tvrdí badatel Šadrin. „Ale nejsme na ně připraveni. Nedokážeme jim okamžitě pomoct.“ 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Václavské náměstí v průběhu 28. října 1918 a výzva Švehly a Soukupa k zachování klidu.

Historie

Treacyho klobouky byly k vidění na jedné z nejsledovanějších svateb všech dob – sňatku prince Williama a vévodkyně Kate.

Revue

Sledování meteorického deště přináší nezapomenutelný zážitek.

Vesmír

Nejjednodušší způsob prevence proti účinkům chemickým zbraním představuje použití ochranných prostředků.

Válka

Povrch bakterie E. coli netvoří jednolitá vrstva, ale hustá síť proteinů.

Věda

Staré město Santiaga se považuje za jednu z nejkrásnějších historických čtvrtí na světě.

Cestování

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907