Žhářská recidivistka: Proč služebná Anna z Pykova zapalovala stodoly?

17.03.2018 - Jindřich Kačer

Smolné knihy evidovaly v 16. a 17. století nejrůznější zločiny, mezi nimiž patřilo žhářství k těm vůbec nejhorším

<p>Anna nebyla protřelým kriminálním živlem, a tak nedokázala svůj čin řádně promyslet a zakrýt.</p>

Anna nebyla protřelým kriminálním živlem, a tak nedokázala svůj čin řádně promyslet a zakrýt.


Reklama

Požáry se od dob renesance staly ještě větším problémem, než bývaly ve středověku. Jak zhoustla městská zástavba, oheň se snadněji šířil a byl schopen v několika hodinách strávit celé prosperující město. Tento případ je zaznamenaný třeba z Mostu. Roku 1515 tamní mniši neopatrně smažili ryby a založili tak ničivý požár, že za dvě hodiny nezbyl ze starobylého sídla založeného Přemyslovci kámen na kameni.

Opatření proti žhářům

Městské rady vydávaly spoustu protipožárních předpisů nakazujících opatrnou manipulaci s ohněm. Trestní právo vyhlašovalo tvrdé postihy i těm, kdo pouze hrozili, že někomu „posvítí“. Trestalo se taky odmítnutí pomoci při hašení a do vězení pak putovali i ti, kteří způsobili požár z pouhé nedbalosti. Pokud se jednalo o nedbalost úmyslnou (někdo schválně nesplnil povinnosti třeba při uhašení ohniště), dotyčný mohl být i vypovězen z města.

Nás ovšem zajímají především těžké zločiny žhářů, kteří zakládali požáry úmyslně. V dobové mluvě se jim říkalo paliči a pohlíželo se na ně jako největší zločince z těch, kteří způsobili majetkovou škodu. Stavěli se na roveň vrahům a čarodějnicím.

Kristián z Koldína, autor Práv městských Království českého z roku 1569, je popsal následujícím způsobem: „Incendium, žhářství aneb pálení, když někdo ze zlosti a z návodu chtěním a z oumysla oheň klade. A ten žhář pokutou upálení se tresce.“

Poselství jasné – kdo založí oheň, sám v ohni shoří. Dále pak Koldín ještě upřesňuje motivy, které žhář může mít: „[…] z oumysla, ze zlosti, z hněvu, z nenávisti, z nepřátelství, z návodu lidského, z ouplatku aneb z jakýchžkoli jiných příčin buď v svém vlastním statku aneb v lidském cizím oheň klade, aby tím lidem škodil.“

Neposlušná služebná

Případ rozsouzený v Táboře v prosinci 1594 je dokladem nešťastné hlouposti služebné, která třikrát podpálila stodolu. Jmenovala se Anna, Vykoukalčina dcera z Pykova. Poté, co byla podrobena útrpnému právu (mučení), vypověděla: „K tomu se znám, že sem já sama vypálila ty stodoly Vesci nahoře u pana Zikmunda Malovce. A ten voheň sem vzala nahoře v kuchyni do jakýsi baňky. A potom vobinuvši to uhlí s tou koudelí sem vstrčila a šla sem vodtud zase nahoru. A vona hned hořela ta stodola. A když jiní běželi hasiti, a já sem taky běžela a pomáhala sem hasiti.“

Založení požáru rozpáleným uhlím bylo v té době poměrně rozšířené, protože šlo o jednoduchou pomůcku, k níž měla i služebná snadný přístup, stejně jako ke koudeli, běžně používané na tehdejším statku. Osvědčenou metodu tedy použila Anna znovu a tentokrát se jí ještě navíc podařilo nenápadně odlákat případné nevítané svědky – ponocné. „Po druhý ve středu sem položila taky tak nabravši uhlí. A potom to uhlí obinuvši do té koudele, také sem s tou koudelí vstrčila do stodoly. Bylo tak: Chodila sem po ponocný, abych jich zavolala, aby šli k večeři. A když voni ušli od té stodoly a sedali k večeři a ještě nepočali dobře jísti a já zatím sem běžela a ten voheň sem vstrčila do té stodoly.“

Annino počínání vykazuje známky promyšleného činu a zjevně už budila podezření, protože potřetí se jí stejný kousek nepodařil a stal se jí osudným. „Potřetí sem položila nahoře do hlávek lněných a taky tak to uhlí s tou koudelí. Ale tu jest po třetí nic nehořelo, že sou na to hned trefili a uhasili.“

Problémy v práci

Služčino omezené myšlení zřejmě vedlo i k jejímu prozrazení. Nebyla zkrátka protřelým kriminálním živlem, a tak nedokázala svůj čin řádně promyslet a zakrýt.

Ptáte se po motivu? Proč ohně vůbec zakládala? Právě ten je důkazem její hlouposti: „A to proto sem toto učinila, abych všecko popálíce toho dvora prázdna byla. Tak sem sobě smyslila: Když všecko popálím a nebudou míti, čím dobytku chovati ani sami kde bejti, že mušejí mne pustiti ze dvora. A to sem svýho nerozumu učinila.“

TIP: Přiznání na smrt odsouzených: O čem vypráví smolné knihy a jaké tresty hrozily?

Takže všechno jen kvůli nespokojenosti s prací. V 16. století ještě nebyly roboty tak ostré jako později po Bílé hoře, ale kvůli zvyšujícímu se podnikání šlechty začínali být poddaní čím dál více uvazováni ke svému pánovi, a tak Anna nemohla jen tak odejít, kdy se jí zlíbilo. Nicméně myslet si, že by si k tomu mohla pomoci žhářstvím, ukazuje na značnou naivitu. Ještě týž rok byla odsouzena k zahrabání zaživa. Žhářka Anna tak umřela krutou a pomalou smrtí.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Afgánská kvalita 

Heroin sice patří k opioidům z předchozí skupiny a je odvozen od morfinu, ale jeho příběh je trochu jiný. Jeho užívání má předlouhou historii, včetně „legální fáze“, kdy byl volně podáván jako dětský lék proti kašli. Riziko vytvoření závislosti je prakticky stoprocentní, často jako navazující fáze po předchozím zneužívání opioidů. Neméně extrémní rizika nese zneužívání heroinu pro individuální zdraví, a to vysokou mortalitou uživatelů – ať už skrze předávkování, infekce, selhání srdce, onemocnění ledvin, jater a záněty žaludku.

V současnosti je heroin celospolečensky závadnou drogou, především kvůli tomu, jak masivní sítě organizovaného zločinu stojí za jeho výrobou, pašováním a distribucí. Jen pro zajímavost: Přibližně 95 % současné produkce heroinu vzniká v Afghánistánu. Počty závislých se vzhledem k ilegální podstatě heroinu těžko odhadují (asi 3–7 milionů), počty předávkovaných/mrtvých se pohybují okolo 530 000 (v roce 2017). (foto: Shutterstock)

Zajímavosti
Vesmír

Sopranistka Jindřiška Rettigová (1813–1854).

Historie

Gotthard Heinrici (vpravo) se těšil respektu ze strany spolubojovníků i Spojenců a platil za mistra defenzivy.

Válka
Věda
Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907