Zikmundovy nevěsty: Habsburkovny čekalo po boku polského krále hlavně příkoří

09.07.2022 - Vojtěch Klíma

Plodný svazek rakouského arcivévody a české princezny postupně přivedl na svět patnáct potomků, z toho hned jedenáct ženského pohlaví. Dvě z habsburských sester čekalo manželství s polským králem Zikmundem II.

<p><strong>Kateřina Habsburská</strong> (vlevo), <strong>Zikmund II. August</strong> a <strong>Alžběta Habsburská</strong>. <em>(foto: Wikimedia Commons, CC0)</em></p>

Kateřina Habsburská (vlevo), Zikmund II. August a Alžběta Habsburská. (foto: Wikimedia Commons, CC0)


Reklama

Když se v hornorakouském Linci na jaře roku 1521 setkal rakouský arcivévoda Ferdinand I. Habsburský (1503–1564) s českou princeznou Annou Jagellonskou (1503–1547), byl si dobře vědom toho, že jeho nastávající je z čistě formálního hlediska již šest let vdaná. Dospívající Anna ovšem po celou dobu neměla vůbec jasno v tom, kdo je jejím ženichem.

Od oltáře svatoštěpánského chrámu ve Vídni si 22. července 1515 dvanáctiletou dívku odvedl šestapadesátiletý římský císař Maxmilián I. (1493–1519), učinil tak ovšem v zastoupení některého ze svých vnuků: buď patnáctiletého Karla, nebo o tři roky mladšího Ferdinanda. Ani jednoho z nich Anna dosud neměla možnost byť jen zahlédnout – Karel žil od dětství v Nizozemí, Ferdinand ve Španělsku. Sňatek, který s druhým jmenovaným uzavřela 26. května 1521, se na jednu stranu mohl zdát být krokem do neznáma, na stranu druhou ale položil základy habsburské sňatkové politiky na celé století dopředu.

Nemocná, mladá a nezkušená Alžběta

Alžběta Habsburská (1526–1545) se narodila jako nejstarší potomek Ferdinanda a jeho manželky Anny Jagellonské ještě v době, kdy jeho otec disponoval pouze titulem rakouského arcivévody. Na vládu v českých zemích či v Uhrách, jejichž koruny držel jeho švagr Ludvík Jagellonský, zatím neměl důvod reálně pomýšlet – sňatek s následníkem polského trůnu, dohodnutý bezprostředně po Alžbětině narození, tak byl z politického hlediska velmi výhodnou „partií“.

O šest let starší Zikmund II. (1548–1572), bratranec Alžbětiny matky, byl roku 1529 jmenován litevským velkoknížetem a o rok později korunován polským králem. Mladá Habsburkovna se za něj provdala ve svých šestnácti letech, v květnu roku 1543, jenže bezdětný sňatek se od samého počátku ukazoval jako nestabilní. Nezkušená dívka, od mládí sužovaná epileptickými záchvaty, svého manžela nijak nepřitahovala, on sám ji navíc podváděl se svou budoucí chotí Barborou Radziwiłłovnou. Tchyně Bona Sforza (1494–1557) svou snachu otevřeně nenáviděla (ostatně jako každého jiného Habsburka), takže z řad vládnoucí rodiny jí zachoval přízeň pouze samotný král Zikmund I. Starý (1507–1548).

Alžběta své utrpení snášela vcelku důstojně, nicméně její podlomené zdraví ji v litevském Vilniusu, kam s manželem přesídlila, v červnu roku 1545 zradilo nadobro. Byla pohřbena v tamější katedrále sv. Stanislava, kde její ostatky spočívají po boku sokyně Barbory Radziwiłłovny.

Zapuzená a zahanbená krásná Kateřina

V tyrolském Innsbrucku narozená a zpočátku zde také vychovávaná Kateřina Habsburská (1533–1572) byla odmala součástí politických plánů svého otce. Se svou starší sestrou Marií strávila část dětství v chorvatském Záhřebu, kde v letech 1539–1546 získala na svou dobu velmi slušné jazykové vzdělání. Vedle němčiny a chorvatštiny plynně hovořila též latinsky, francouzsky a italsky. Po návratu do Tyrol nechal Ferdinand patnáctiletou krásku roku 1548 zasnoubit se stejně starým mantovským vévodou Františkem III. a dne 22. října 1549 se Kateřina v Mantově za svého snoubence provdala. Rychle otěhotněla, ale ve třetím měsíci potratila. O několik týdnů později, 22. února 1550, zemřel František na zápal plic, čímž tato epizoda v životě mladé Habsburkovny vzala rychlý konec. Kateřina se vrátila do Vídně, kde jí otec přes smutek, který za svého muže držela, začal hledat novou „partii“.

Na sňatek však došlo až v červenci roku 1553, kdy se s úspěchem setkala Ferdinandova jednání s polským králem Zikmundem II. Zjevně nikterak nevadilo, že vládce v Polsku a na Litvě o deset let dříve podváděl Kateřininu sestru Alžbětu. Ani v pořadí třetí sňatek (druhá žena Barbora Radziwiłłovna mu zemřela roku 1551) ale Jagellonci nezajistil vytouženého mužského dědice. Jediná dcera, narozená 21. srpna 1554, zemřela ještě téhož dne, a Kateřina následkem komplikovaného porodu ztratila plodnost. Po pěti letech neúspěšného snažení Zikmund požádal o rozloučení sňatku a svou ženu zcela zapudil.

TIP: Neúspěšné manželství: Proč nepustila Hedvika Vladislava Jagella do ložnice?

Kateřina zůstávala v Polsku až do roku 1566, kdy se ve svých 33 letech vrátila do Rakous. Další nabídky k sňatku už odmítala a svá poslední léta dožila v Linci, kde v únoru 1572 – jen několik měsíců před svým druhým manželem – zemřela na zápal plic.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

V Brně fungovala síť soukenických manufaktur, jedna z nich se nacházela na dnešní Lidické ulici. (foto: Archiv města Brna)

Historie

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda
Vesmír

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907