Žirafí bratranci z Konga: Přírodní rezervace Okapi je častým cílem pytláků

Demokratická republika Kongo Více informací

Moderní svět o existenci okapi dlouho nevěděl. Živočichové s pruhovaným tělem o velikosti antilopy žijí ve skrytu deštného pralesa, a tak je teprve roku 1901 spatřila výprava britského cestovatele sira Harryho Johnstona. Na rozdíl od žiraf, na něž lze narazit ve většině subsaharské Afriky, obývají okapi pouze úzký pás území v Demokratické republice Kongo. A zhruba pětina uvedeného teritoria, nedaleko hranic s Ugandou, se v roce 1996 dostala na seznam UNESCO coby pátý a zatím poslední přírodní unikát zmíněného státu. 

V ráji zoologů

Vedle ochrany okapi, jejichž počet se odhaduje na dvacet tisíc kusů (pro srovnání, žiraf žije na černém kontinentu až třikrát víc), se hlavním důvodem pro zápis na prestižní listinu stali i další zástupci tamní pestré fauny. Jde mimo jiné o 370 druhů ptáků, což z regionu dělá jednu z nejvhodnějších afrických lokalit pro ornitologická pozorování. 

V deštném pralese Ituri, jehož součást rezervace tvoří, navíc zoologové napočítali třináct druhů primátů – tedy vůbec nejvíc, kolik jich dosud na jednom místě v Africe našli. Právě bohatá biodiverzita parku, který se proměnil i v domov domorodých Pygmejů, však zároveň znamená největší úskalí: Stejně jako vědce a ochránce přírody totiž přitahuje pytláky. 

Cíl krvavých útoků

Nelegální odstřel zvířat, jakož i nepovolená těžba dřeva a zlata v lokalitě často nabývaly gigantických rozměrů. Pytláci cílí zejména na rychle mizející populace slonů, kterých tam v roce 1996 žilo kolem 5 700 kusů, nicméně za poslední dekádu jejich počty klesly o 80 %. Vedení rezervace proti ozbrojeným gangům bojuje se střídavými úspěchy: V 90. letech komplikovala situaci uprchlická krize a následná občanská válka. Ještě v roce 2012 zažil park krvavé útoky rebelů, jež si vyžádaly životy šesti lidí a čtrnácti okapi.

TIP: V boji proti pytlákům by mohla významně pomoci umělá inteligence 

Naopak v roce 2015 se při 195denní akci podařilo zadržet 53 pytláků, 365 těžařů zlata a rozbít desítky jejich tábořišť. Díky iniciativě správy národních parků ve spolupráci s armádou se následně povedlo pro rezervaci zajistit dva trvalé strážce, přičemž do budoucna by jich mělo být několikanásobně víc.