Život jako krátké preludium: Vitku Kaprálovou miloval i Bohuslav Martinů

16.02.2020 - Alžběta Nagyová

Půvabná skladatelka a dirigentka dokázala pobláznit zástupy mužů i hudebních fanoušků. Jenže na splnění všech snů měla Vítězslava Kaprálová vyměřeno jen zoufale málo času…

<p>Vítězslava Kaprálová (1915–1940) jako dvacetiletá. Martinů o ní později napsal: <em>„Jen jedna otázka neopustila dodnes mé vědomí a vzpomínky. Proč jí osud dal tolik energie a tolik vzácných darů a proč jí nedal možnost, aby jich mohla využíti?“</em></p>

Vítězslava Kaprálová (1915–1940) jako dvacetiletá. Martinů o ní později napsal: „Jen jedna otázka neopustila dodnes mé vědomí a vzpomínky. Proč jí osud dal tolik energie a tolik vzácných darů a proč jí nedal možnost, aby jich mohla využíti?“


Reklama

Žen-dirigentek je dodnes jako máku, o hudebních skladatelkách ani nemluvě. Československo mezi dvěma světovými válkami mělo jednu z největších hvězd tohoto specifického oboru.

„Nebyla krasavice, ale u lidí se krásná stávala tím, jak se s člověkem dostala do styku a jak na něj reagovala. To je jiný druh krásy. To není krása manekýny nebo filmové hvězdy. To je krása člověka, která vyzařuje přes jeho třeba i zdaleka ne tak dokonalé rysy. Žena se může narodit krásnou, nebo se krásnou stát svou duší. To byl její případ…“ Tak charakterizoval spisovatel Jiří Mucha dívku, která necelé dva měsíce byla jeho manželkou. Vítězslava Kaprálová však nebyla jen půvabnou duší, ale také nesmírně talentovanou, temperamentní a sebevědomou ženou.

Rodiče – nerodiče 

Vítězslava Kaprálová se narodila 24. ledna 1915 do brněnské muzikantské rodiny. Její tatínek Václav byl žákem Leoše Janáčka a ředitelem hudební školy. Maminka zpívala, toužila se stát operní pěvkyní, ale skončila jako učitelka hudby. Vitka, jak se holčičce odjakživa říkalo, tak tóny takříkajíc nasávala s mateřským mlékem. 

Od samého dětství churavěla. Narodila se do válečných časů plných náhražek a odříkání, takže byla křehká a často nemocná. K nedobrému zdravotnímu stavu nejspíš přispívalo i špatné domácí prostředí. Tatínek hned po jejím narození na tři roky narukoval do zákopů světové války. Když se vrátil, iluze lásky definitivně padla a manželství se utápělo v hádkách. Rozvedli se, když bylo jejich holčičce jen osm let. 

Oba manželé byli velice vytížení, takže malá Vitulka často zůstávala doma sama, někdy i o hladu, protože rodiče o ni zkrátka občas zapomínali pečovat. Její talent ale dokázali rozpoznat prakticky okamžitě! Vždyť drobná holčička hrála na klavír už ve čtyřech letech! Současně se učila základům komponování, a když jí bylo pět, plynně četla. 

Talent, jaký se nevidí

Jenže nároky, které na ni kladli její rodiče, ji nesmírně vyčerpávaly. V osmi letech onemocněla tuberkulózou, a tak jezdívala na dlouhodobé léčení do lázní ve Starém Smokovci. Ani tady ale nezapomínala cvičit. Byla k sobě tak tvrdá, že si mezi prsty strkala korkové špunty, aby si zvětšila rozsah. Od devíti let věděla jistě, co chce – stát se klavíristkou, dirigentkou a hudební skladatelkou! Jednu ze svých prvních skladeb (napsala ji v pouhých deseti letech) poslala prezidentu Masarykovi a dostala od něj kouzelný děkovný dopis.

Tvrdohlavá Vitka si přes otcův neskrývaný odpor prosadila svou a stala se jedinou studentkou hudebního oddělení pražské konzervatoře. Ze svého ročníku absolvovala jako jediná. Lehké by to neměla tak jako tak, kvůli rodičům to bylo ovšem ještě o něco těžší. Jako jí v dětství zapomínali dávat najíst, teď si zase občas nevzpomněli na to, že by jí do Prahy měli poslat nějaké peníze… V jejích dopisech ze školy si můžeme přečíst nekonečné prosby o příspěvek na bydlení, na jídlo, notový papír. Vitčina sestřenice Věra si byla jistá, že rodiče svou dcerku prostě „udřeli“. 

Na vrcholu

Vitka se ale ve svém hudebním světě neztrácela. Když se postavila před orchestr, bylo ji sotva vidět, ale u mnohem zkušenějších muzikantů si dokázala vydobýt nebývalý respekt. Její absolventský koncert na konzervatoři se stal doslova senzací a nebylo divu, že pokračovala studiem na mistrovské škole. Absolventskou „Vojenskou symfonietu“ v roce 1937 věnovala nejvyššímu veliteli československých ozbrojených sil Edvardu Benešovi. I když prožívala nejúžasnější úspěchy, mladá skladatelka cítila, že atmosféra kolem houstne. 

Jenže dvacetiletá dívka, které se právě otevíral celý svět, si starosti odmítala připouštět! Podala si žádost o stipendium na pařížské École Normale de Musique a dostala je. Jak ji to vůbec napadlo, když téměř nemluvila francouzsky? Poradil jí to její vzor a velký učitel Bohuslav Martinů. On sám ve francouzské metropoli žil už od roku 1923. Křehká Brňanka ho zaujala nejen svým talentem, ale i půvabem a nezdolným temperamentem.  

Láska plnými doušky

I když Martinů nemíval žáky, Vitce rád dával soukromé hodiny. Vztah učitele a žákyně se brzy proměnil v lásku. Jenže… jakou mohla mít budoucnost? Vždyť Martinů byl o pětadvacet let starší než Vitka a… ženatý. Své manželky Charlotty si navíc vážil – po příchodu do Paříže ho živila šitím a vytvářela mu v cizině zázemí. Aféra dvou hudebních skladatelů se však mezi krajany stala veřejným tajemstvím – a oblíbeným objektem drbů. I proto bylo velice brzy jasné, že nemohou zůstat spolu. Ale ani bez sebe. Inspirací jeden druhému zůstali už navždy.

I když byl vztah mezi Bohuslavem a Vitkou intenzivní a hluboký, nedá se říct, že by se kvůli této nešťastné lásce mladá muzikantka uchýlila do kláštera. Muže milovala skoro stejně jako hudbu a občas chodila i se dvěma naráz. Znala to tak z domu – vždyť dlouholetý poměr jejího otce s jistou sborovou zpěvačkou byl věcí zcela veřejnou… Sama Vítězslava byla v době, kdy prožívala svou životní lásku s Bohuslavem Martinů, zasnoubená. Vztah s Rudolfem Kopcem však vzal zasvé s počátkem druhé světové války, když se on přihlásil k fašistům. To Vitka nemohla snést! Ani tento rozchod ale nenesla tragicky. 

Díky Martinů se v Paříži dostala mezi české umělce, kteří zde žili. A okouzlila je snad všechny. Po několika bouřlivých aférkách, se znovu zasnoubila. Tentokrát s charismatickým Jiřím Muchou. Románek prožila krátce na to i s Jiřího kamarádem z dětství – letcem Ivo Tondrem. 

Příliš brzy…

I během milostných eskapád a přes své zhoršující se zdraví ale pořád především pracovala! Komponovala jako o život a vše, co napsala, se téměř okamžitě dostávalo na koncertní podia. Například pianista Rudolf Frikušný o Vánocích 1939 hrál její Vánoční preludium ve francouzském rozhlase a autorka skladbu osobně dirigovala. Velký úspěch sklidila i v Londýně, kde dirigovala slavný orchestr BBC. 

TIP: Příliš krátká kariéra: Proč sekla Zdenka Sulanová s herectvím?

Jenže její od dětství nemocné tělo ji začíná zrazovat. Na rodnou zemi dolehla válka, její snoubenec Mucha musel narukovat a Vitce je čím dál hůř… Jiří se ale nechce vzdát. Vymůže si třídenní dovolenou a 23. dubna 1940 se na radnici v pařížské čtvrti Passy s milovanou dívkou ožení. Za pár dní novomanželka skončí v nemocnici. Mucha ji chce odvézt do New Yorku, chce pro ni jen ty nejlepší lékaře, touží ji zachránit. Jenže poslední operace v nemocnici v jihofrancouzském Montpellier jen vyloučí možný nádor či zánět a potvrdí bolestnou diagnózu: rozptýlenou tuberkulózu. Vítězslava Kaprálová, jedna z nejnadanějších muzikantek, které tato země kdy měla, umírá 16. června 1940, den po operaci, v pouhých pětadvaceti letech. 

  • Zdroj textu:

    100+1 historie

  • Zdroj fotografií: Wikipedie, Divadlo Husa na provázku

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Bílý slon je absolutní a finančně velmi nákladnou přítěží, kterou ale nemůžete nepřijmout

Historie
Válka

Dineobellator žil ve světě těsně před dopadem osudového meteoritu.

Věda

Slayton během výcviku na trenažéru v Houstonu - lékaři mu diagnostikovali vzácnou srdeční vadu. Ani je však nenapadlo ho vyřadit z přípravy ke kosmickým letům.

Vesmír

Historie Leptis Magna byla krátká, avšak oslňující. Město vzniklo v 7. století př. n. l. coby obchodní přístav Féničanů a dlouho tvořilo součást Kartága. 

Cestování

V Zoo Praha se narodilo mládě slona indického.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907