Život po boku šelmy: Chorvatský ráj zmlsaných medvědů

11.04.2017 - Kateřina Kálal Kučerová

Chorvatsko – to není jen turisty milované pobřeží, ale také země pyšnící se divokou přírodou, kde najdeme i medvědy. Jak s nimi žít v klidu a míru se Chorvati (a nejen oni) učí v odlehlé vesničce Kuterevo

Medvědí útulek -<p>Pro zmlsané medvědy je útulek v Kuterevu jediná naděje na život (skoro) jako v divočině.</p>
Medvědí útulek -

Pro zmlsané medvědy je útulek v Kuterevu jediná naděje na život (skoro) jako v divočině.


Reklama

Bezstarostně dovádět a pak si bříško nacpat lahodnou svačinkou – takový program mají mláďata medvědů hnědých, kteří společně s dalšími šesti zvířecími spolubydlícími žijí v turisty neodhaleném Kuterevu.

Pro medvědy je tohle místo ráj a zároveň jediná naděje na život skoro jako v divočině. Tihle drobečci totiž přišli o matku a naučili se hledat potravu u lidí, kteří je díky jejich mláděcí roztomilosti neuváženě krmili. Šelmy se dnes proto lidí nebojí a v dospělosti je čekal odstřel.

„Snažíme se nabídnout alternativu k zabíjení medvědích sirotků, kteří se naučili nebát se civilizace. Neměli bychom je zabíjet jen proto, že je lidé krmí a odnaučili je životu v divočině,“ vysvětluje poslání útulku pro medvědy jeho zakladatel Ivan Crnkovič-Pavenka.

Za medvědy dobrovolně

Vůbec první chorvatský útulek pro medvědy založil Ivan před dvanácti lety. Nechtěl ovšem, aby to byla jen obdoba zoologické zahrady. Aby se jeho svěřenci cítili jako v divočině, vybudoval opravdu velkorysé výběhy. Obklopil jimi vlastně celou vesnici včetně přilehlých lesů. Místní z toho zprvu nadšeni nebyli, na život s medvědy si ale zvykli.

„Když jsem se jednou vracela ze sekání trávy, potkala jsem medvěda. Stál proti mně a zíral na mě. Byl ode mě jen kousek,“ vypráví jedna z obyvatelek Kutereva Dragica Biondic, která se dnes nebezpečnému setkání směje. Je ale důkazem, že lidé a medvědi spolu mohou žít v míru. „Vzala jsem klacek a bouchala jsem s ním do stromu. Medvěd se lekl, začal utíkat a já taky. Nevím, kdo z nás byl vyděšenější a utíkal rychleji,“ dodává Dragica.

Ivan se snaží životu s medvědy učit zájemce z celého světa. Dobrovolníci mohou v útulku strávit tolik času, kolik sami chtějí a pomáhat s krmením nebo třeba výstavbou ohrad.

„Když sem přijdete pomáhat, uvědomíte si, že ve vaší zemi je něco špatně. V Belgii, Německu a dalších zemích jsme medvědy téměř vyhubili a dnes už nemáme tušení, jak s nimi žít tak, aby mohli být ve volné přírodě. Tady v téhle malé vesničce uprostřed ničeho se to ale snaží změnit,“ říká francouzská dobrovolnice Amelie Jaquet.

Šelma versus automobil

Právě díky lidem, jako je Ivan, přibývají na mapě Evropy místa, kde medvědy hnědé můžeme potkat. Ve Francii, Španělsku nebo Itálii se počítají na desítky, na severu a jihovýchodě starého kontinentu se ale jejich počet šplhá do tisíců. Třeba Norsko, Švédsko a Finsko se chlubí více než pěti tisíci jedinci a v Chorvatsku žije ve volné přírodě podle odhadů asi tisíc medvědů. Setkání s medvědem hnědým ale rozhodně spadá do kategorie „jen pro silné povahy“, může totiž vážit přes 300 kilogramů. V Evropě nemá predátora – a to jednoduše proto, že je to největší evropská šelma.

V Chorvatsku jsou hlavním nepřítelem medvědů auta. Jejich lov je totiž stejně jako u nás přísně zakázán. Ani osud sirotků ale nemusí být smutný – stačí se podívat na spokojené obyvatele útulku v Kuterevu.

Medvědi u nás byli v 17.–19. století vyhubeni. Od 70. let 20. století přicházejí ze slovenských Karpat a pohybují se převážně na Moravě, především v Beskydech, kde se nepravidelně vyskytuje jeden až několik málo jedinců.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 Spaeciál

  • Zdroj fotografií: www.kuterevo-medvjedi.org

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Krom případu Kathleen Grundyové vyšetřovala policie také úmrtí 27 dalších pacientů Harolda Shipmana, z nichž někteří také „změnili“ závěť v lékařův prospěch.

Zajímavosti

Dron Zephyr S při letních testech

Věda

Azincourt: Nedisciplinovaní rytíři

Psal se rok 1415 a schylovalo se k jedné z nejdůležitějších bitev stoleté války, ke které mělo dojít u severofrancouzského Azincourtu. Anglické vojsko se tehdy vylodilo na pobřeží a čekalo na rozhodný boj. Odhadem 6 000 až 9 000 vojáků zápolilo s vyčerpáním, zato Francouzi šli do boje se vší vervou. Byla to obrovská armáda, která prý mohla čítat až 36 000 mužů. K vidění zde byla krásná brnění. Silní koně. Jedno jim ale chybělo. Disciplína.

Když boj začal, dostávali se francouzští jezdci jen těžko k nepříteli. Urozencům navíc šlo spíše o ukázku osobní statečnosti a kopyta těžkých koní se navíc nořila hluboko do bláta, které vytvořily deště z předcházející noci. Angličané měli nádavkem jednu obrovskou výhodu, a totiž dlouhé luky, i když jejich role asi nebyla tak dominantní, jak se kdysi tvrdilo. Rozhodně však dokázaly vystřelit stovky vraždících nástrojů za minutu a francouzská převaha se proto rychle zmenšovala. Země galského kohouta nakonec utržila drtivou porážku a přišla o výkvět svého rytířstva. Zatímco na anglické straně prý padlo 15 rytířů, Francouzi jich ztratili kolem 5 000. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Dostane-li se planetka do Kirkwoodovy mezery, vytlačí ji odtud působení gravitační síly Jupitera.

Vesmír
Revue

Puklinový kaňon nazvaný Subway (podzemka) patří k nejvyhlášenějším místům Národního parku Zion.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907