Chorvatsko – to není jen turisty milované pobřeží, ale také země pyšnící se divokou přírodou, kde najdeme i medvědy. Jak s nimi žít v klidu a míru se Chorvati (a nejen oni) učí v odlehlé vesničce Kuterevo
Bezstarostně dovádět a pak si bříško nacpat lahodnou svačinkou – takový program mají mláďata medvědů hnědých, kteří společně s dalšími šesti zvířecími spolubydlícími žijí v turisty neodhaleném Kuterevu.
Pro medvědy je tohle místo ráj a zároveň jediná naděje na život skoro jako v divočině. Tihle drobečci totiž přišli o matku a naučili se hledat potravu u lidí, kteří je díky jejich mláděcí roztomilosti neuváženě krmili. Šelmy se dnes proto lidí nebojí a v dospělosti je čekal odstřel.
„Snažíme se nabídnout alternativu k zabíjení medvědích sirotků, kteří se naučili nebát se civilizace. Neměli bychom je zabíjet jen proto, že je lidé krmí a odnaučili je životu v divočině,“ vysvětluje poslání útulku pro medvědy jeho zakladatel Ivan Crnkovič-Pavenka.
Vůbec první chorvatský útulek pro medvědy založil Ivan před dvanácti lety. Nechtěl ovšem, aby to byla jen obdoba zoologické zahrady. Aby se jeho svěřenci cítili jako v divočině, vybudoval opravdu velkorysé výběhy. Obklopil jimi vlastně celou vesnici včetně přilehlých lesů. Místní z toho zprvu nadšeni nebyli, na život s medvědy si ale zvykli.
„Když jsem se jednou vracela ze sekání trávy, potkala jsem medvěda. Stál proti mně a zíral na mě. Byl ode mě jen kousek,“ vypráví jedna z obyvatelek Kutereva Dragica Biondic, která se dnes nebezpečnému setkání směje. Je ale důkazem, že lidé a medvědi spolu mohou žít v míru. „Vzala jsem klacek a bouchala jsem s ním do stromu. Medvěd se lekl, začal utíkat a já taky. Nevím, kdo z nás byl vyděšenější a utíkal rychleji,“ dodává Dragica.
Ivan se snaží životu s medvědy učit zájemce z celého světa. Dobrovolníci mohou v útulku strávit tolik času, kolik sami chtějí a pomáhat s krmením nebo třeba výstavbou ohrad.
„Když sem přijdete pomáhat, uvědomíte si, že ve vaší zemi je něco špatně. V Belgii, Německu a dalších zemích jsme medvědy téměř vyhubili a dnes už nemáme tušení, jak s nimi žít tak, aby mohli být ve volné přírodě. Tady v téhle malé vesničce uprostřed ničeho se to ale snaží změnit,“ říká francouzská dobrovolnice Amelie Jaquet.
Právě díky lidem, jako je Ivan, přibývají na mapě Evropy místa, kde medvědy hnědé můžeme potkat. Ve Francii, Španělsku nebo Itálii se počítají na desítky, na severu a jihovýchodě starého kontinentu se ale jejich počet šplhá do tisíců. Třeba Norsko, Švédsko a Finsko se chlubí více než pěti tisíci jedinci a v Chorvatsku žije ve volné přírodě podle odhadů asi tisíc medvědů. Setkání s medvědem hnědým ale rozhodně spadá do kategorie „jen pro silné povahy“, může totiž vážit přes 300 kilogramů. V Evropě nemá predátora – a to jednoduše proto, že je to největší evropská šelma.
V Chorvatsku jsou hlavním nepřítelem medvědů auta. Jejich lov je totiž stejně jako u nás přísně zakázán. Ani osud sirotků ale nemusí být smutný – stačí se podívat na spokojené obyvatele útulku v Kuterevu.
Medvědi u nás byli v 17.–19. století vyhubeni. Od 70. let 20. století přicházejí ze slovenských Karpat a pohybují se převážně na Moravě, především v Beskydech, kde se nepravidelně vyskytuje jeden až několik málo jedinců.
100+1 Spaeciál
VědaEskortní torpédoborec USS Samuel B. Roberts (DE-413). (foto: Wikimedia Commons, U.S. Navy, CC0)
VesmírExploze hvězdy v souhvězdí Býka, zachycená čínskými hvězdáři v roce 1054, je zřejmě nejznámější pozorovanou supernovou. V době výbuchu byla šestkrát jasnější než Venuše a na denní obloze zářila třiadvaceti dní. (foto: NASA, ESA, Hubble, J. Hester, A. Loll (ASU), CC BY 4.0)
RevueKřik Ashley Peldonové zazní například ve filmech Paranormal Activity, Free Guy nebo třeba Vřískot. (ilustrační foto: Unsplash, Hannah Popowski, CC0)