Život skákajících zpěváků: Poznejte výjimečné schopnosti keporkaků
Keporkaci, nebo také velryby hrbaté, nepředstavují největší kytovce, ale rozhodně jedny z nejvýraznějších. Výjimečné jsou jejich orientační schopnosti, časté výskoky nad hladinu i dlouhé zpěvy samců v období páření
Hrbáči s velkými křídly
Keporkaka lze snadno rozeznat podle až pětimetrových prsních ploutví, od nichž se odvozuje i jeho latinské jméno Megaptera neboli „velké křídlo“. Z hrbolků na jejich hranách a na hlavě vyrůstají vousky, jež zvířeti zřejmě slouží k orientaci v kalných vodách, kde nemůže využít zrak. Pro keporkaky je charakteristický zpěv, který se u nich projevuje ze všech velryb nejvýrazněji. V tropických vodách zpívají v době páření pouze samci, jednotlivé nápěvy se stále opakují a mohou trvat i víc než deset minut. Je pravděpodobné, že čím delší a hlubší zpěv, tím víc samec demonstruje svoji sílu.
Obří jedlíci drobných tvorů
Za den pozře keporkak přes tunu potravy, kterou tvoří převážně kril, tedy malí mořští korýši. Velryba pojme do otevřené tlamy až 6 m³ vody s krilem a poté ji díky mohutnému jazyku žene přes kostice rostoucí z horní čelisti. Ty utvářejí síto pro drobné tvory, kteří se na nich zachytávají, a po vytlačení vody polyká keporkak vše, co mu v tlamě ulpí. Kostice měří 50–70 cm a rostou až v 600 řadách za sebou.
Mateřská péče mistrů navigace
S koncem léta opouštějí keporkaci polární oblasti bohaté na kril a vydávají se na dlouhou pouť do tropů, kde se rozmnožují. Čerstvě narozená mláďata by totiž kvůli nedostatku podkožního tuku v mrazivých vodách nepřežila. Navíc je v tropických a subtropických mořích neohrožují predátoři, k nimž patří například kosatky.
Keporkaci drží mezi savci rekord v délce migračních tras: Přesouvají se na vzdálenost 9 000–17 000 km, a navíc vždy dorazí na stejné místo. Neodchýlí se přitom o víc než 1°, ani když musejí čelit silnému protiproudu. Zatím není jasné, jak natolik přesné navigace dosahují. Cesta jim trvá několik měsíců a po uvedenou dobu nepřijímají žádnou potravu.
Březost trvá 11–12 měsíců a matka rodí vždy jen jedno mládě. Aby nevdechlo vodu a neutopilo se dřív, než se dostane nad hladinu, otevřou se jeho dýchací otvory díky zvláštnímu ústrojí chlopní teprve při kontaktu se vzduchem. Mláďata denně vypijí až 200 l mléka a přiberou zhruba 50 kg. Potřebují totiž rychle získat sílu pro zpáteční – svoji úplně první – cestu do polárních moří.
Výskoky jako dorozumívání
Keporkaci často vyskakují nad hladinu a plácají o vodu prsními ploutvemi a ocasem. Když se velryba dostane do „skákací nálady“, vymršťuje se do vzduchu opakovaně. První výskok je přitom vždy nejmohutnější: Keporkak se vynoří nad hladinu celý včetně ocasu a s gigantickým gejzírem dopadá zpět. K výskoku se přitom nemusí vydávat z velké hloubky – ocas je totiž natolik silný, že jím stačí párkrát mohutně mávnout a obří tvor doslova vylétne nad vodu. Poměrně běžně bývají k vidění i synchronizované výskoky dvou keporkaků a podle mořských biologů jde o způsob komunikace na větší vzdálenosti.
