Maloplošná těžba zlata má devastující efekt na přírodu Amazonie
Amazonský prales po těžbě zlata
Jen málokterý prvek provází tolik tužeb a očekávání, ale i zármutku a neštěstí. Zlato má velkou moc, která sahá až za lidskou civilizaci. Jeho těžba totiž ohrožuje životní prostředí. Američtí vědci nedávno oznámili, že těžba zlata v peruánské části Amazonie ničí velké plochy cenného deštného pralesa.
Jejich data ukazují, že maloplošná těžba zlata na tomto území během posledních 5 let zlikvidovala více než 170 tisíc akrů pralesa. To je, jako by zmizelo více než 200 newyorských Central Parků. Podle odborníků je takový rozsah odlesňování kvůli těžbě zlata šokující. Vše nasvědčuje tomu, že těžba zlata je pro životní prostředí ještě nebezpečnější, než se čekalo.
TIP: Největší zalesňovací projekt historie: V Amazonii vysadí 73 milionů stromů
Likvidaci peruánských pralesů mají kupodivu na svědomí malé týmy těžařů. Tito lidé přitom neočekávají, že narazí na velká ložiska zlata. Namísto toho sbírají malé zlaté šupinky, které jsou roztroušené v pralesní půdě. I tak se jim to ekonomicky vyplácí. Obvyklý postup dnešních zlatokopů zahrnuje nejprve odlesnění a následná těžba pomocí jedovaté rtuti. Výsledkem je proměna pralesa na měsíční krajinu, kde nezůstane téměř nic živého.
Wake Forest University
ZajímavostiTajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.
VesmírSonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.
PřírodaPři lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.
RevueLeTourneau: Terénní stonožka
Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.
Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.
