Zrod zahradních královen: Křížení a šlechtění růží

08.05.2021 - Pavel Sekerka

Jak došlo k tomu, že růže patří mezi nejběžnější zahradní rostliny? Za jejich oblíbeností a rozšířením stojí dlouhý řetěz událostí, které začaly před mnoha tisíci let.

<p><strong>Růže galská</strong> <em>(Rosa gallica) </em>nebo též <strong>růže keltská</strong> má od raného středověku doložené hospodářské využití. Pěstovala se v klášterních a později lékárnických zahradách jako <em>Rosa officinalis</em>; využíván byl květ i šípek. <em>(foto: Wikimedia Commons, Stefan.lefnaer, CC BY-SA 4.0 + ilustrace Tereza Samková)</em></p>

Růže galská (Rosa gallica) nebo též růže keltská má od raného středověku doložené hospodářské využití. Pěstovala se v klášterních a později lékárnických zahradách jako Rosa officinalis; využíván byl květ i šípek. (foto: Wikimedia Commons, Stefan.lefnaer, CC BY-SA 4.0 + ilustrace Tereza Samková)


Reklama

Plané druhy růží, jichž je popsáno kolem 200 druhů, rostou na severní polokouli v mírném pásu a subtropech. Nejdále na jih zasahují v Etiopii a na Filipínách.

Šlechtění a vznik zahradních růží

Růže jsou pro své nápadné květy a příjemnou vůni oblíbenými rostlinami již od starověku. Cesta k moderním záhonovým růžím, jak je známe z dnešních zahrad, byla dlouhá, trvala několik tisíc let. Na jejich vzniku se účastnilo více planých druhů. K introdukci do zahradní kultury došlo víceméně nezávisle na sobě ve Středomoří, ve střední a východní Asii.

Nejstarší zobrazení růžových květů je na mincích, nalezených v Altaji. Jejich stáří se odhaduje na 6 000 let. Stylizované růže byly zobrazeny na freskách v paláci Knossos na Krétě (přibližně 3 500 př. n. l.). Růže byly pěstovány starověkými národy v Egyptě, Persii, Indii i Číně. Již v období starověkého Řecka a Říma byly známé plnokvěté růže, například Herodotos popisuje růži se 60 korunními lístky kolem roku 450 př. n. l.

Vývojová řada šlechtěných krasavic

Na začátku řady vedoucí k tomu, že jsou růže přítomny v zahradách po celém světě, stála růže mošusová (Rosa moschata). Jedná se o řídký keř s obloukovitými větvemi, který má krémově bílé květy zvláštní vůně. Květy jsou uspořádané v chocholíku. Růže mošusová pochází nejspíše z Persie. Jejím zkřížením s růží galskou (Rosa gallica) byla vypěstována růže damašská (Rosa damascena). Jedná se o menší keře s hustě ostnitými větvemi a sivými listy. Ostny jsou silné, srpovitě zahnuté, u starších větví jsou navíc štětinaté osténky. Květy jsou vždy plné, bílé až růžovofialové, velmi vonné. Pěstuje se od starověku v Malé Asii, do Evropy se dostává jednak v době Římské a poté během křížových výprav a posléze v 16. století během tureckých válek.

Růže stolistá (Rosa centifolia) zvaná „stolístka“ vznikla dalším křížením růže galské nejspíše s růží šípkovou a snad i jinými kulturními růžemi. Obdobné růže se pěstovaly už ve starověku, do Evropy je přivezli Římané nejspíše z východního Kavkazu. Stolístky mají stále své obdivovatele a pěstitele. Keře jsou vzpřímené, květy pak nahlučené s velkým počtem plátků. Zde je také kořen pojmenování této růže, protože plátků můžeme opravdu napočítat až ke stovce, i když ve středu květu jsou už velmi zakrnělé a deformované. Stolístky silně voní, kvetou pouze jednou, na počátku léta.

Odrůdy růže bílé (Rosa alba) mají původ ve zkřížení růže šípkové a damašské. Jedná se o robustní, velké, pevně rostoucí keře s typický matně šedozelenými listy. Květy jsou převážně bílé. Růže bílá byla nejspíše pěstována již za Říše římské.

Růže pocházející ze Středozemí a Kavkazu, až na výjimky, kvetly pouze jednou ročně. Subtropické asijské růže, především růže čínská (Rosa chinensis), kvetou prakticky celou sezónu. Začátkem 19. století byl v botanické zahradě na ostrově Réunion nalezen kříženec mezi růží čínskou a růží stolistou, který byl popsán jako bourbonka (Rosa Borboniana). Tato růže kvetla celé léto. Současně se v Evropě začínají pěstovat a šlechtit růže čajové (Rosa odorata), které byly již dlouho známé ve východní Asii. Čajové růže vznikly nejspíše zkřížením růže čínské a růže obrovské (Rosa gigantea).

TIP: Ibišky početné i zcela výjimečné: Cesty za ibišky kolem světa

Žlutá a oranžová barva byla získána zkřížením s druhy ze střední Asie a Turecka, především růží zápašnou (Rosa foetida). Byly oblíbené v arabském světě, s Tureckými válkami se dostaly do západní Evropy. Na vzniku moderních růží se podílely i další druhy jako růže mnohokvětá (Rosa multiflora) nebo svraskalá (Rosa rugosa). Jejich výčet a popis křížení by však zdaleka přesáhl možnosti tohoto textu.

Kam za růžemi

Pokud byste se chtěli blíže seznámit s různými skupinami růží, navštivte některé z našich či zahraničních rozárií. Nejvíce odrůd u nás pěstuje rozárium v Průhonické botanické zahradě na Chotobuzi, početná sbírka růží je také v Rozáriu v Olomouci. Shromažďování historického sortimentu růží je náplní Europa-Rosarium v německém Sangerhausenu, za návštěvu určitě stojí největší Francouzské rozárium parku Téte d´Or v Lyonu.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Banánový byznys - z každého utraceného dolaru obdrží dělníci nanejvýš deset centů. Zbytek jde obchodníkovi, přepravcům, obchodům a státu.

Zajímavosti

Jednou z největších pochoutek je zatopená tráva.

Příroda

Modré opozdilce nacházíme v centrech hustých kup, přičemž mezi ostatními hvězdami nápadně vyčnívají právě mladistvým vzhledem – přestože podle všech ostatních indicií dosahují stejného stáří jako jejich souputnice zrozené zřejmě v tomtéž čase z identické zárodečné mlhoviny.

Vesmír

Analýza DNA téměř 800 pravěkých lidí ukázala, že příchozí na jih Británie mezi lety 1300 až 800 před naším letopočtem tvořili zhruba polovinu genetického původu pozdějších populací.

Zajímavosti

Mimas, nejmenší a nejvnitřnější z osmi hlavních měsíců Saturnu, může být dostatečně teplý, aby ukrýval globální vodní oceán.

Vesmír

Vlevo hlava jedné ze sfing Amenhotepa III., vpravo jedna z objevených soch bohyně války Sachmet.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907