Zuávové ve válkách 19. a 20. století (3): Ve jménu papeže

Jednotka papežských zuávů vznikla v únoru 1861 jako pěchotní oddíl dobrovolníků, kteří hájili zájmy papeže Pia IX. v jeho sporu s italskými bojovníky za sjednocení Itálie, jež vedl Giuseppe Garibaldi. V jejích řadách bojovali především svobodní mladíci římskokatolického vyznání téměř z celého světa. Mezi papežskými zuávy, jichž bylo k roku 1868 přes čtyři a půl tisíce, nacházíme nejvíce Holanďanů a Francouzů, o poznání méně Italů, dále dobrovolníky z britských ostrovů, Kanady, Pruska či USA.

Předchozí části:

• Zuávové ve válkách 19. a 20. století (1): Elitní lehká pěchota
• Zuávové ve válkách 19. a 20. století (2): Na západní frontě

Jejich uniforma se příliš nelišila od uniformy francouzských zuávů, pouze barvu měla šedou s červeným lemováním a na hlavě nosili fezy. Papežští zuávové na sebe nejvýrazněji upozornili v bitvě u Mentany 3. listopadu 1867, kde jako součást papežsko-francouzské armády výrazně přispěli k vítězství nad Garibaldiho italskými oddíly dobrovolníků. V této bitvě se zuávové vyznamenali příkladnou odvahou, když čelili hlavnímu náporu nepřítele, což také znamenalo, že utrpěli největší ztráty.

Papežští zuávové bojovali proti Garibaldimu i v září 1870, tehdy však nikdo z papežských neodolal přesile italských unionistů. Zuávové čelili přesile sedm na jednoho a byli odhodláni bojovat až do konce. Rozkaz, aby se vzdali, byl symbolickou tečkou i za jejich existencí jako papežské jednotky. Část z nich, konkrétně francouzský oddíl zuávů, však pokračovala ve vojenské službě, tentokrát však jako součást francouzské armády, která bránila zemi proti pruskému vpádu roku 1870.