1,5 milionu kilometrů od Země: Vesmírný teleskop Jamese Webba dorazil na místo
Vesmírný teleskop Jamese Webba dosáhl své konečné pozice zhruba 1,5 milionů kilometrů od Země. Fungovat má začít letos v červnu
Dvacet devět dní vědci trnuli, zda se cesta teleskopu Jamese Webba k pozorovacímu místu povede bez chyby. Během necelého měsíce se musel dostat ze složeného cestovního stavu do pracovní podoby – hlavně rozvinout obří stínicí plachtu a složit několikametrové zrcadlo. Každá malá chyba z téměř dvou stovek úkonů mohla být fatální.
Vesmírný teleskop se na svou pozici dostal během včerejška pomocí trysek při operaci, která trvala zhruba pět minut. Inženýři z řídícího centra v americkém Baltimoru je aktivovali ve 20 hodin našeho času. První pozorování se od zařízení, které je nyní od Země zhruba čtyřikrát dál než Měsíc, očekávají letos v červnu. Předcházet jim bude nastavení zrcadel a ochlazení detektorů infračerveného záření.
„Jsme o krok blíže odhalení záhad vesmíru. Nemůžu se dočkat, až uvidím z Webbova teleskopu první nové výhledy na vesmír,“ okomentoval událost ředitel NASA Bill Nelson.
Sedmitunové zařízení bude pozorovat vesmír z takzvaného druhého Lagrangeova bodu (L2), kde se vyvažují gravitační síly Země a Slunce. Teleskop nebude přímo v tom bodě, ale bude okolo něj obíhat a spolu s tím bude obíhat se stejnou úhlovou rychlostí okolo Slunce jako Země. Díky tomu může teleskop udržovat stabilní pozici a zároveň je dostatečně daleko od Slunce na to, aby dokázal zachytit velice slabé infračervené záření, které dorazí na jeho zrcadla z prvních hvězd a galaxií, jež vznikaly před 13,5 miliardami let.
Základní části teleskopu
JWST lze rozdělit na tři základní části: pomocný modul SSM (Space Support Module), optický dalekohled OTE (Optical Telescope Element) a integrovaný modul vědeckých přístrojů ISIM (Integrated Science Instrument Module).
Hlavní části Vesmírného dalekohledu Jamese Webba (foto: NASA, CC BY 4.0)
Rozkládací zrcadlo OTE – hlavní část observatoře – jsme si již stručně popsali. Pomocný modul SSM tvoří subsystémy používané i u dalších družic: systém zásobování elektrickou energií, systém orientace a stabilizace, telemetrie apod. Soustava raketových motorků zabezpečí korekce trajektorie při navádění do bodu L2 a úpravy oběžné dráhy kolem tohoto bodu. Tlak záření ze Slunce na sluneční štít bude vzhledem k jeho velikosti poměrně velký; systém orientace a stabilizace tak musí zvládnout dlouhodobě udržovat zvolenou polohu přístroje se značnou přesností, k čemuž poslouží i soustava setrvačníků.
Modul vědeckých přístrojů ISIM se skládá ze dvou částí: První tvoří modul kryogenní techniky, který se nachází na dalekohledu OTE. Zahrnuje vědecké přístroje a detektor přesného nastavení FGS (Fine Guidance Sensor), jenž umožňuje namířit teleskop na vybraný cíl a dlouhodobě jej sledovat. Druhá část je umístěna v „teplém“ modulu SSM a sestává z elektroniky a řídicích počítačů.
TIP: Na startu! Vesmírný dalekohled Jamese Webba míří do vesmíru
JWST bude vybaven třemi detektory, jež budou „zpracovávat“ světlo zachycené velkým zrcadlem. NIRCam neboli Near Infrared Camera bude pořizovat snímky vesmírných objektů v oblasti blízkého infračerveného záření. Všechny moduly kamery mají koronografické masky, což umožní získávat spektra velmi slabých těles v blízkosti poměrně jasně zářících zdrojů – například planet promítajících se do blízkosti hvězd. Spektrometr NIRSpec (Near Infrared Spectrometer) dokáže jako první zařízení svého druhu ve vesmíru současně pořizovat spektra víc než 100 objektů, nacházejících se v zorném poli dalekohledu. Jeho vývoj a výrobu zajistila ESA. Třetí detektor, MIRI neboli Mid-Infrared Instrument, umožní pozorovat vznik galaxií i hvězd a také studovat chemické složení mezihvězdného prostředí. Rovněž tento přístroj dodala Evropská kosmická agentura.
