Ad astra: Karlovy pokusy o návrat na uherský trůn 1921 (3)

Na podzim roku 1921 se Karel I. i s manželkou Zitou vypravil inkognito do Maďarska. Desáté výročí svatby prožil císařský v kasárnách 48. pluku v Šoproni, která se 21. října 1921 stala centrem všeho dění. Tam Karel jmenoval prozatímní vládu a Osteburgovy jednotky se vší slávou přísahaly panovníkovi věrnost společně s posádkami Šoproně a Szombathely i se svým velitelem, dosud Horthymu věrným generálporučíkem Hegedüsem. Utajení celé akce vzalo definitivně za své.

Císařská jízda

Když druhý den Karel se Zitou a svým vojskem vyjeli připravenými vlaky, v Budapešti už o nich věděli. Bez ohledu na to Karel zcela podlehl pocitu triumfu, kterého se mu dostávalo během četných zastávek vlaků od jásajícího obyvatelstva, a deklaracemi věrnosti posádek v Györu (Ráb), Komárně, Tatě a Bicske. Během cesty se sloužily polní mše a zdálo se, že nic vítěznému příjezdu do Budapešti nebrání.

Horthyho diplomaté se mezitím snažili všechny přesvědčit o snaze Maďarska Karlovi se postavit, ale zbytečně. Státy Malé dohody se vyjádřily jasně – stávající situace byla dostatečným důvodem k vyhlášení války. Československo a Jihoslované mobilizovali, Rumunsko i neutrální Rakousko konaly vojenské přípravy. Neústupnost malodohodových států znervóznila dohodové mocnosti, které nechtěly riskovat další eskalaci problému.

Bitva u Budaörsi

Karlovo tažení za trůnem ale skončilo dříve, než stačilo vyvolat novou válku ve střední Evropě. Před Budapeští došlo k prvním potyčkám s Horthyho jednotkami, což Karel neočekával. Naopak jej informovali, že se posádka v metropoli přidá na jeho stranu. Lehár navíc složil velitelskou funkci, kterou převzal generálporučík Hegedüs. Ten se nabídl, že pojede do Budapešti a přesvědčí její posádku, aby se přidala k císařským silám.

Ve městě se však sešel s Horthym a po zjištění, jaká je skutečná mezinárodní situace, se rozhodl Habsburka definitivně opustit. Po návratu mu sdělil, že vojáci v hlavním městě jsou připraveni bojovat, a nabídl, že se pokusí vyjednat příměří. Jeho podmínky domluvil Hegedüs tak, že se Karlovy jednotky dostaly de facto do obklíčení. Horthyho jednotky klid zbraní nedodržely, přešly do útoku a císařovy věrné po krátkém boji u Budaörsi (23. října 1921) porazily. Karel se Zitou nalezli dočasný azyl u hraběte Ference Esterházyho v Tatě. Záhy však dorazily Horthyho jednotky a převezly císařský pár do kláštera Tihány u Balatonu.

Konec všem nadějím

Hrozba války ze strany Malé dohody způsobila, že se Dohoda rozhodla jednat a 5. listopadu 1921 sdělila Maďarsku požadavek na sesazení Karla z trůnu a definitivní zbavení nároků Habsburků na maďarský trůn, s čímž nakonec Horthyho vláda souhlasila. Zbývalo vyřešit problém s nechtěným panovníkem. Karel se Zitou opustili klášter Tihány 31. října a o den později nastoupili na britský dělový člun na Dunaji. Z rumunského přístavu Sulina je poté křižník Royal Navy dopravil na portugalskou Madeiru, kde Karlova cesta zpět „ke hvězdám“ definitivně skončila.

TIP: Dáma v černém: Osudy ovdovělé císařovny Zity Bourbonsko-Parmské

Vyčerpaný císař zemřel v exilu na Madeiře o půl roku později (1. dubna 1922). Do smrti se svého nároku na maďarský a rakouský trůn nezřekl a viděl jako svou svatou povinnost o něj usilovat. Nástupnické státy Malé dohody ho vnímaly jako hrozbu vlastní existence a pro mocnosti Dohody zůstával ohrožením míru ve střední Evropě. Maďarsko nemohlo riskovat válečný konflikt, podrobilo se tlaku a bývalého císaře obětovalo. Království bez krále se nikdy nezbavilo pocitu viny, o čemž svědčí citace z Janova evangelia na průčelí kaple v místě přistání letadla u obce Cirák a zasvěcené dnes již blahoslavenému Karlovi.: „Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.“