Tři roky po skončení Velké války se odehrálo královské drama, kdy poslední habsburský panovník Karel I. učinil dva pokusy o návrat na trůn v Uhrách. Byl Karel politicky naivní, nebo mu jeho chápání závazků panovníka nedovolilo jednak jinak?
Na podzim roku 1921 se Karel I. i s manželkou Zitou vypravil inkognito do Maďarska. Desáté výročí svatby prožil císařský v kasárnách 48. pluku v Šoproni, která se 21. října 1921 stala centrem všeho dění. Tam Karel jmenoval prozatímní vládu a Osteburgovy jednotky se vší slávou přísahaly panovníkovi věrnost společně s posádkami Šoproně a Szombathely i se svým velitelem, dosud Horthymu věrným generálporučíkem Hegedüsem. Utajení celé akce vzalo definitivně za své.
Když druhý den Karel se Zitou a svým vojskem vyjeli připravenými vlaky, v Budapešti už o nich věděli. Bez ohledu na to Karel zcela podlehl pocitu triumfu, kterého se mu dostávalo během četných zastávek vlaků od jásajícího obyvatelstva, a deklaracemi věrnosti posádek v Györu (Ráb), Komárně, Tatě a Bicske. Během cesty se sloužily polní mše a zdálo se, že nic vítěznému příjezdu do Budapešti nebrání.
Horthyho diplomaté se mezitím snažili všechny přesvědčit o snaze Maďarska Karlovi se postavit, ale zbytečně. Státy Malé dohody se vyjádřily jasně – stávající situace byla dostatečným důvodem k vyhlášení války. Československo a Jihoslované mobilizovali, Rumunsko i neutrální Rakousko konaly vojenské přípravy. Neústupnost malodohodových států znervóznila dohodové mocnosti, které nechtěly riskovat další eskalaci problému.
Karlovo tažení za trůnem ale skončilo dříve, než stačilo vyvolat novou válku ve střední Evropě. Před Budapeští došlo k prvním potyčkám s Horthyho jednotkami, což Karel neočekával. Naopak jej informovali, že se posádka v metropoli přidá na jeho stranu. Lehár navíc složil velitelskou funkci, kterou převzal generálporučík Hegedüs. Ten se nabídl, že pojede do Budapešti a přesvědčí její posádku, aby se přidala k císařským silám.
Ve městě se však sešel s Horthym a po zjištění, jaká je skutečná mezinárodní situace, se rozhodl Habsburka definitivně opustit. Po návratu mu sdělil, že vojáci v hlavním městě jsou připraveni bojovat, a nabídl, že se pokusí vyjednat příměří. Jeho podmínky domluvil Hegedüs tak, že se Karlovy jednotky dostaly de facto do obklíčení. Horthyho jednotky klid zbraní nedodržely, přešly do útoku a císařovy věrné po krátkém boji u Budaörsi (23. října 1921) porazily. Karel se Zitou nalezli dočasný azyl u hraběte Ference Esterházyho v Tatě. Záhy však dorazily Horthyho jednotky a převezly císařský pár do kláštera Tihány u Balatonu.
Hrozba války ze strany Malé dohody způsobila, že se Dohoda rozhodla jednat a 5. listopadu 1921 sdělila Maďarsku požadavek na sesazení Karla z trůnu a definitivní zbavení nároků Habsburků na maďarský trůn, s čímž nakonec Horthyho vláda souhlasila. Zbývalo vyřešit problém s nechtěným panovníkem. Karel se Zitou opustili klášter Tihány 31. října a o den později nastoupili na britský dělový člun na Dunaji. Z rumunského přístavu Sulina je poté křižník Royal Navy dopravil na portugalskou Madeiru, kde Karlova cesta zpět „ke hvězdám“ definitivně skončila.
TIP: Dáma v černém: Osudy ovdovělé císařovny Zity Bourbonsko-Parmské
Vyčerpaný císař zemřel v exilu na Madeiře o půl roku později (1. dubna 1922). Do smrti se svého nároku na maďarský a rakouský trůn nezřekl a viděl jako svou svatou povinnost o něj usilovat. Nástupnické státy Malé dohody ho vnímaly jako hrozbu vlastní existence a pro mocnosti Dohody zůstával ohrožením míru ve střední Evropě. Maďarsko nemohlo riskovat válečný konflikt, podrobilo se tlaku a bývalého císaře obětovalo. Království bez krále se nikdy nezbavilo pocitu viny, o čemž svědčí citace z Janova evangelia na průčelí kaple v místě přistání letadla u obce Cirák a zasvěcené dnes již blahoslavenému Karlovi.: „Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.“
Oldphoto.info (se souhlasem k publikování)
PřírodaPro vysoký vzrůst liliovníku a podzimní zbarvení listů jej v Americe někdy nazývají žlutý topol (Yellow Poplar). (foto: Wikimedia Commons, AndyScott, CC BY-SA 4.0)