Archeologové objevili hrob vikingského válečníka: Obsah hrobu vědce překvapil

08.09.2020 - Stanislav Mihulka

U norské vesnice Vinjeøra vědci objevili velmi zvláštní hrob vikingského válečníka starý asi 1 100 let

<p>Archeoložka Astrid Kviseth je první osobou po 1 100 letech, která držela pohřbený masivní vikingský meč</p>

Archeoložka Astrid Kviseth je první osobou po 1 100 letech, která držela pohřbený masivní vikingský meč


Reklama

Archeologové v Norsku skórovali. Odkryli zde 1 100 let starý vikingský hrob, v němž spočinul válečník s ocelovým mečem. Meč vědce okamžitě zaujal tím, že byl umístěný jinde, než je v podobných případech obvyklé. Bojovník ho měl po své levé straně.

Proč je umístění meče vlevo neobvyklé, vysvětluje Raymond Sauvage z Norwegian University of Science a muzea Technology (NTNU) University Museum:

Podle oblíbené teorie Vikingové věřili, že posmrtný život představuje zrcadlový obraz původního života a v hrobech Vikingů se tak nacházejí předměty v zrcadlovém umístění. Týká se to i mečů, které tito bojovníci nosili po levé straně, aby je mohli pohotově tasit pravou rukou. Pohřbíváni jsou ale s meči po pravé ruce.“

Důvodem, proč měl pohřbený bojovník meč vlevo, by podle archeologoů mohla být možnost, že šlo o leváka. Svůj 80 centimetrů dlouhý meč by v takovém případě tasil z pravé strany.

TIP: Počasí pro archeologii: Bouře na Orknejích odkryly 1500 let starý hřbitov Vikingů

Zvláštní je i ale objem nalezených ostatků – pohřbený vikingský bojovník byl po smrti spálený, nicméně objem nalezených ostatků je větší, než bývá v podobných případech obvyklé. Po spáleném lidském těle zůstává v průměru okolo dvou kilogramů kostí. Ve vikingských hrobech je jich ale většinou mnohem méně – v průměru okolo 250 gramů. Rozdíl archeologové vysvětlují vírou Vikingů v magické vlastnosti kostí zemřelých. Podstatná část kostí tak často „mizí“ k rituálním účelům. V případě nálezu z Vinjeøry se ale v hrobě zřejmě nacházely ostatky kompletní.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907