Archeologové objevili v Egyptě desítky kočičích mumií a přes stovku jejich soch

14.11.2018 - Stanislav Mihulka

Starověcí Egypťané měli velmi intenzivní vztah ke kočkám. Pohřbívali je ve hrobkách a dělali jejich sochy

<p>Kočičí mumie v egyptské Sakkáře</p>

Kočičí mumie v egyptské Sakkáře


Reklama

Jak se zdá, Egypťané měli velmi silný vztah ke kočkám. Prozrazuje to nový objev na slavné archeologické lokalitě v egyptské Sakkáře, která leží na Nilu, asi 30 kilometrů jižně od Káhiry. Po celý starověk zde bylo rozsáhlé pohřebiště u významného města Mennofer, které bylo dokonce hlavním městem Egypta v období Staré říše (přibližně 2700 – 2181 př. n. l.).

Kočičí bohyně

Archeologové v Sakkáře nedávno odkryli tři hrobky, v nichž nalezli desítky mumifikovaných koček, více než 100 pozlacených dřevěných soch koček, a také bronzovou sochu staroegyptské bohyně Bastet. Tato bohyně byla pro Egypťany ztělesněním rafinované, nevyzpytatelné ženskosti a bývá zobrazovaná právě jako kočka. Bastet měla ve starověké mytologii dvě tváře. Na jednu stranu byla hodnou a laskavou bohyní, ale také byla ochránkyní, která se dovedla rozzlobit a krutě trestat.

TIP: Velká egyptská mumie krokodýla obsahovala desítky mláďat

Vědci zatím přesně neurčili dobu, kdy kočičí hrobky vznikly. Předběžné odhady hovoří o době mezi lety 717 – 332 př. n. l., čili v takzvané Pozdní době starověkého Egypta. Poblíž hrobek koček bylo objeveno mnoho dalších zajímavých nálezů, včetně soch lvů, skotu, sokolů a krokodýlů, a také mumifikovaných skarabeů a kober.

  • Zdroj textu:

    Live Science

  • Zdroj fotografií: Egyptian Ministry of Antiquities

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1997 vyšla studie tvrdící, že očkování způsobuje autismus, a její závěry rezonují na internetu dodnes.

Zajímavosti

Chytré toalety by mohly zvýšit naši připravenost na budoucí epidemie.

Věda
Revue

Velmi těsná dvojice trpaslíků J2322+0509

Vesmír

Napoleon ruské revoluce

Alexandr Fjodorovič Kerenskij

Právník Alexandr Fjodorovič Kerenskij byl před válkou jako poslanec v Dumě dobře známou osobností. Po březnové revoluci působil ve vlivném petrohradském sovětu, dosáhl funkce ministra spravedlnosti a posléze se realizoval jako ministr války a námořnictva. Kerenskij se snažil vrátit ruskou armádu do války, letní ofenzíva roku 1917, jejíž součástí byl i útok u Zborova, však selhala. V Rusku stále sílili bolševici a volání po míru bez anexí a kontribucí.

Kerenskij se po bolševické revoluci pokusil zvrátit situaci, nebyl však úspěšný a následně uprchl do Anglie a Francie. Nevzdal se veřejného života a publikoval, ale do Ruska se nikdy nevrátil. Zemřel ve Spojených státech.

Historie

Výrazné barvy nemají mandrilové jen v obličeji, ale rovněž na zadku, kde pravděpodobně slouží pro snadnější pohyb skupiny v husté vegetaci.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907